V předešlém textu jsme se dotkli jisté”netečnosti českých občanů” k tomu, jak se o nich mluví a jak se s nimi zachází. Sotva byl ten text napsán, tak se ve zpravodajství objevila zpráva ohlašující, že díky podivnému rozhodnutí Krajského soudu v Brně mohou v té snad ještě pořád naší České republice v komunálních volbách volit nejenom cizinci, kteří zde mají povolen trvalý pobyt, ale i ti cizinci, kteří tu mají schválen jen pobyt přechodný ! Zamítnutí práva volit je prý pro cizince s jen přechodným pobytem diskriminačním aktem !

   Mnoho se změnilo, mnohé se také na tom našem světě a naší zemi ztratilo. Svobod máme, alespoň podle politiků a medií, víc než dost, práv také, včetně těch lidských, ale nějak to není vidět, nějak jako bychom občas stáli mimo hru, na nějaké té stranou zasuté lavičce náhradníků. A toho, co se nám ztratilo, nebo pomaloučku ztrácí, je také dost. Historicky tradiční klasická rodina se už skoro stává vzácností a místo manželky má muž přítelkyni, a někdy také přítele, a podobně je tomu i u žen. Zkrátka je to vše nějak naruby. Jen mnohoženství sem k nám ještě nedošlo, alespoň  prozatím. A podobně je tomu v otázce vztahu lidí k vlasti. Díky politikům posedlým reformátorstvím se ruší mezistátní hranice, každý si může vyrazit kam chce a stát se světoobčanem, a pro jistotu se podle potřeby upravuje dějepis, aby se lidem náhodou nezachtělo udělat nějaký ten “krok zpět”, kdyby přišli někdy na to, že ne vše nové je tím nejlepším … !

Vladimír Kapal - FB 16.9.2014 . 1 h.

    Když vyletěl do kosmu první člověk, Gagarin, byl jsem kluk, sice větší, ale pořád kluk. A nejvíce mne potěšilo, že ten den jsme dostali ve škole volno. Když jsem se v roce 1969 díval na přímý přenos přistání prvních lidí na Měsíci, byl jsem hrdý na lidstvo. Dokázalo překročit své prozatímní okovy. Šla léta a já se začal více zajímat o dění kolem nás, ve světě. A dostaly se ke mně dvě knihy americké provenience, ve kterých autoři dokazovali, a to včetně podrobných fotografií, že přistání člověka na Měsíci byl jeden ohromný humbuk. Do té doby totiž prohrávali závody v kosmu se sovětským Ruskem. Začal jsem shánět více materiálů, později videa a vše, co přistání člověka na Měsíci osvětlovalo. Nakonec jsem, pod tíhou fotografických údajů, dospěl k názoru, že se s největší pravděpodobností jednalo opravdu a o podfuk ála Amerika.

   Britský ministerský předseda Cameron v souvislosti s občany Británie, kteří vyznávají islám a často odcházejí bojovat za islám proti USA a EU, prohlásil, že jim policisté budou zabavovat cestovní pasy. Zdůvodnil to tím, že cestovní pasy nejsou občanským právem. Tak to je svoboda podle Nového světového řádu?. Ne, to není svoboda, to je totalita nám již známá z doby komunistické totality. Otrokáři si vždy najdou důvod jak zamezit svým otrokům svobodu pohybu. A jak to vypadá u nás? Závit po závitu se občanům "utahují šrouby". Ze svobod krátce získaných po roce 1990 nezůstalo již téměř nic. České právo je tak zapleveleno nesmyslnými paragrafy, že je to až k nežití. Čím více paragrafů, tím méně svobody. 

“Odkaz Hermana Van Rompuy” 

   Ten “Odkaz Hermana Van Rompuy”, který o kousek dál budete číst, je jen naší satirickou fabulí. To nejdůležitější najdete až v odstavcích dalších. Takže nyní do toho …... S těžkým srdcem bude begicko-vlámský politik, člen a hlavně dosavadní stálý předseda Evropské rady Herman van Ropmpuy opouštět svůj bruselský trůn. Nedočkal se ani velkoevropské prezidentské korunovace, na kterou se tak strašně těšil, ani chvíle kdy jeho Evropa pozvedne pod jeho velením meč proti všemu ruskému, co tak hyzdí náš demokratický svět. A ve víře, že jeho nástupce bude pokračovat v jeho díle, svůj “odkaz” nám tu zanechává. 

Vydavatel internetových „Brandýských listů“ pan Vladimír Kapal ve svém blogu zveřejnil následující text, který zde s jeho souhlasem přetiskujeme. Píše :

   Nechtěl jsem se o tragédii na Ukrajině příliš zmiňovat, vždyť o ní již byly popsány stohy papírů. Jenomže včera mi přišel e-mail s fotografiemi, které se v našem tisku neobjevují, nesmějí. Vždyť Česká republika se řadí ke státům po boku EU a USA, které podporují současný režim na Ukrajině. A jaký, že to je režim? Fašisticko banderovský, jako vystřižený z praktik hitlerovského Německa nebo spíše Pol Potovy Kambodže. Na Ukrajině nejde o občanskou válku mezi přívrženci USA a EU a podporovateli Ruska. Na Ukrajině probíhá genocida etnických Rusů, trvale žijících v této nešťastné zemi. Je jich tam mezi osmi až deseti miliony a zločinci, vrahové a sadisti v uniformách ukrajinské armády je chtějí všechny vyvraždit. Přesně podle slov defraudantky a zločince Timošenkové, která by na své krajany nejraději použila atomové bomby.

Autor: David Hibsch | Publikováno: 18.8.2014 na stránce „Národní demokracie“ a nyní, se souhlasem „ND“ i autora na stránce NP.

   Zavzpomínali jsme si na následníka trůnu, jeho choť, sedm kulí v Sarajevu, zbylé sirotky, plakát „Mým národům“ a válečné peklo, které pohltilo 15 miliónů lidí. Jestli se dočkáme 28. října 2014, budeme opět vzpomínat. Tentokrát na nadšené hurá našich pradědů. Na vyhazování klobouků a horlivou demontáž symbolů nenáviděné Habsburské říše. To holt vypukla Československá republika. Konečně dorazily světlé zítřky národního sebevědomí a zrodilo se mediální klišé, že po 300 letech utrpení jsme konečně nalezli svobodu a už bude jen dobře. Léta plynula. Píše se rok 2014 a všechno vzal čas. Ulice ztichly a naši pradědové odpočívají v tichu hřbitovů. Naše národní sebevědomí je v hibernaci a vládne nám zas a znova parta pouze našich užitečných idiotů. Zas není do čeho píchnout, vždyť po všech těch našich rozkrádačkách se zdá, že to snad ani nemá smysl, takže můžeme jen poplašeně sledovat západní a východní horizont, inu jako na tenise, odkud že přiletí první jaderná střela. No, snad nám zbyl alespoň humor, nějaké ty lahváče, cigáro a nějaký ten čas, než tudy zase budou kráčet dějiny.

   Že názory tzv. “obyčejných lidí” od názorů politiků přečasto až přespříliš liší, to naše oficiální media zpravidla přehlížejí.Zkusme se nad tím s námi zamyslet. Vytáhli pár následujících titulků blogů jednoho občana, pana Vladimíra Kapala. Zde je máte: ***Zdivočelá ukrajinská soldateska páchá strašlivá zvěrstva na civilistech, *** Tenhle stát už není pro lidi. *** Stáváme se cizinci ve vlastní zemi. *** Česká televize neustále lže a zatím nám hrozí třetí světová válka. *** Pro tohle jsem na Letné nemrznul. *** Lidi, copak jste ztratili paměť ? *** Uvádíme jen ty titulky, ale celé texty si každý může postupně najít na našich stránkách. My jsme si je pročetli. A dáváme je do kontrastu k textu “Základny NATO u hranic s Ruskem mají zelenou u politiků i u Zemana”, který se dne 28.8. 2014 objevil na "Seznamu" v “Novinkách”.

    V deníku REFERENDUM se Patrik Eichler, muž spíše ještě středního věku, vyjadřuje k maďarskému premiéru Viktoru Orbánovi takto:

"Orbánovy politické teze jsou nebezpečné pro levici i pro demokracii.*** Chce budovat společnost založenou na práci. Čímž jde zjevně proti levicové tezi, podle které mají stroje brát lidem práci, ale zachovávat výdělek, protože tak budou lidé mít prostor pro osobní rozvoj. Zato se nijak neliší od fašizujících politiků, kteří chtějí prací podmiňovat tu sociální podporu, tu rovnou volební právo."  *** Pak přeskakuje do jiné roviny se slovy: "Maďarský – zjevně jazykově určený národ v Karpatské kotlině – chce budovat jako jednotné národní společenství. Hlasy zahraničních Maďarů mu kromě jiného pomohly k dvou třetinové většině v novém parlamentu. Jeho teze nutně skončí snahou budovat národní společenství jednotně uvnitř jedněch hranic. *** A dodává ještě: "Pokud pak jde o Orbánovy údajně nové myšlenky, tak snaha o regulaci nadnárodního kapitálu i ochranu lidí před chudobou patří k rutinní výbavě politiků demokratické levice napříč Evropou. Co politiky demokratické levice odlišuje od Orbána, je důraz na universalitu prosazovaných řešení, podpora veřejného vlastnictví a programová neochota vystoupit v politickém boji z parlamentních lavic."

   Jsem Čech a považuji se za vlastence. I když se to dnes už nenosí a namísto hrdosti na svou minulost, na předky a na to, co jsme dokázali, se raději schováváme za jakési evropanství. Stejně jako v minulosti stačilo, aby se v Moskvě zamračili a my popravili Miladu Horákovou, jejíž výročí smrti, strašlivé smrti, si připomínáme, i dnes se na nás zamračí všemocná a totalitní Evropa a my se strachy klepeme.

   Byl jsem minulý týden na premiéře hry Burtona Lanea v přepisu Voskovce a Wericha "Divotvorný hrnec" v přírodním divadle v Českém Krumlově, na světově unikátním otočném hledišti. Až na to, že byla příšerná zima, bylo jenom osm stupňů, bylo představení v podání Jihočeského divadla skvělé. Naplněné hlediště, které má kapacitu 655 diváků, v průběhu představení několikrát aplaudovalo. Mladí herci podávali, a opět musím podotknout, že ve veliké zimě, nádherné výkony a představitel Čochtana dal vzpomenout na nezapomenutelného Jana Wericha. Dokonce se objevily i náznaky tolik proslavené forbíny.