Snad jen v národu potácejícím se v bažinách rozkladu najdou se lidé, kteří neumějí nic jiného než kydat urážky na výjimečně schopné předky vlastního národa. Nejlépe jim to jde jedná-li se o ty naše předky, kteří žili před mnoha staletími a nemohou se tedy bránit. Třebas to, jak dokáží takoví lidé dnes házet jedovatými slinami po jednom z největších synů našeho národa Jana Žižku, nesvědčí nic o svobodě slova, jak tito lidé prohlašují, ale jen to potvrzuje skutečnost, že od onoho kritického roku 1989 nám vládnou pokleslí pohrobci největšího nepřítele, zaprodance a zrádce českého národa, falešně uctívaného samovládce “Vencla z Hrádečku”.

   Kdesi jsem četl, že za všechny ty etnické zmatky a s nimi spojenými trendy "multykulty" svým způsobem mohou ty bývalé koloniální evropské země, které, poté co pustily své kolonie k vodě, připustily hromadnou migraci domorodců z opuštěných koloniálních území do vlastních zemí. A že dnes nesou důsledky všech těch neuvážených rozhodnutí a hledí se nežádoucích etnických přistěhovalců zbavit tím, že je "rozdávají" a v některých případech i nepřímo "přidělují" ostatním zemím EU. Když se k tomu přidá oficiální přistěhovalectví z východu i nekontrolovatelná divoká migrace různých příslušníků některých zaostalých etnik, začíná to i u nás přerůstat v těžko řešitelné problémy.

Z blogu redaktora "Brandýských novin" Vladimíra Kapala:

Autorovo motto:

Nehodlám se hádat s těmi, kteří neumějí nic jiného nežli dštít

na všechny a všechno oheň a síru a plivat na každého

kdo má jiný názor jedovaté sliny.

   ... a zatím nám hrozí třetí světová válka. Domníval jsem se, že změnou režimu po osmdesátém devátém skončila doba lhaní v hlavních médiích, tedy v televizi a všech novinách. Mýlil jsem se! To, co předvádějí hlavní média nyní, a mám na mysli nejen všechny televize loajální k současnému režimu, ale i všechny hlavní internetová zpravodajství, by muselo potěšit Josefa Goebelse v dobách jeho největší slávy. Taková masáž, tolik lží a zavádějících informací, se hned tak nevidělo ani v dobách před druhou světovou válkou ani za komunistů.

Autor: David Hibsch | 23.6.2014 - Zveřejněno na této stránce se souhlasem autora a strany Národní Demokracie.

   Když bylo před lety nastoleno téma tzv. registrované partnerství, setkával jsem se u piva s kamarády „ženáči“ a řeč se občas stočila i na manželky. Mnozí z nich drželi hlavu v dlaních a vyprávěli tragikomické historky, jak tuhle probírali registrované partnerství se svou drahou polovičkou a téměř vždy to skončilo hádkou. Manželky totiž soucítily s  homosexuály a přály jim vše dobré, tedy registrované partnerství a zlobily se na své manžely, že se jim na tom něco nezdá. Zajímavý úkaz. Člověk by si myslel, že by ženám mohlo naopak vadit, že mohou mít v lásce konkurenci, třeba v sousedovi od vedle. Že jim nebude příjemná představa, že jednou přijdou z nákupu a jejich manžel bude v objetí s mužem a oznámí jim, že odchází od rodiny neb se konečně našel. Jenže takto ony neuvažují. Kladl jsem si tehdy otázku, proč se převážně ženám zdá registrované partnerství jako dobrý nápad a co za tím je. Po nějakém čase jsem tomu snad přišel na kloub. Za daných okolností mediálního uragánu to bylo vlastně přirozené, byť smutné.

    Starou českou báji o praotci Čechovi a o zemi jenž mlékem a strdím oplývá, už pomalu dnes již jen málokdo zná. Vychvalovat mléko ? Kdepak, ta namodralá tekutina, kterou nás nyní zásobuje naše tržní hospodářství, si pochvaly moc nezaslouží. Jsou přece jiné lákavější tekutiny. Ale i v těch si doba už zařádila. Na nějakou tu staročeskou medovinu, z toho strdí vyrobenou, již člověk narazí nanejvýš s povídkách Svatopluka Čecha, ale ty už dnes také jen málokdo čte. A i náš rum, díky novým trendům Evropy, přestal existovat. I když naštěstí  jen v názvu a svou chuťovou podstatu si zachoval. Alespoň ten nepančovaný. Ale v módě již také není. Nějaký čas jej vytlačila vodka, pak knížecí “Becher” a teď zas jsou to samé exotické “drinky” a “whisky”. Jen to naše české pivo, které dávno díky privatizaci z velké části v rukách českých už není, se pořád ještě drží. Zkrátka časy se mění a s nimi i báje.

    Kdysi lovecká zbraň australských domorodců, nyní dětská hračka. Ale jak se ukazuje existuje i “slovní bumerang”. Stejně účinný jako ten dřevěný a stejně nebezpečný. Je-li hozen a cíl není trefen, vrací se nazpátek a sražen je často ten, kdo jej vyslal. Dneska se s takovým “slovním bumerangem” můžeme setkat překvapivě často. A nemusíme jej nějak pracně vytvářet. Stačí, má-li někdo nějakou dobrou myšlenku o níž si myslí, že by mohla přinést něco všeobecně prospěšného uskuteční-li se, a vyšle ji k některému z mocných. K někomu, kdo právě má na svědomí něco z toho co šlo na základě té myšlenky poopravit či přímo napravit. Takový “cíl” na 100% té myšlence uhne a ta se obloukem navrátí k výchozímu místu a rozbije hlavu toho, kdo ji hodil.

   Maďarský premiér, dle toho co zveřejnila media, řekl: “Naše budoucnost není v Evropské unii. My se nyní pokoušíme najít způsob zorganizování společnosti, jenž bude odtržen od dogmat a ideologií západní Evropy.” Upozornil také na to, že v zemi (Maďarsku) působí různé "neziskové organizace” a také různí političtí aktivisté, prosazující zahraniční zájmy, za finanční podpory ze zahraničí, což není většinou maďarských občanů přijímáno s nějakým nadšením.

   Lidé pomalu střízliví z povolební kocoviny, té parlamentní i té bruselsko-evropské. Mozek se pomalu z míst méně důstojných vrací tam kde má být, do hlavy, a lidé sami zjišťují, že opět byli nepoučitelní. To, že lidé volili “ČSSD” a  “Ano” miliardáře Babiše v domnění, že jsou spásou našeho národa je přinejmenším udivující. A vůbec je na pováženou, že ještě  někdo může volit separatisty, kteří se  překabátili a odtrhli od “KDU-ČSL”, aby vstoupili do TOP-09 společně s hvězdami, jako jsou: Drábek, Parkanová, Kalousek i jeho výsost předseda “TOP-09”,  či přímo “ODS”,  i  staré aparátčíky Kasala, Svobodu a další zasloužilé členy pocházející ještě z dob “Národní fronty”, schovávající se za nevinou tváří jejího předsedy KDU-ČSL Bělobrádka, a to vše po více jak 20 letech  zkušeností s těmito stranami ?  To je už případ na pováženou a mnohým lidem už to silně připomíná jistou diagnosu.

   Stále stejná, stále lokajsky poplatná. Melou pořád to samé, pilně nás přesvědčují, že další ekonomické a politické sankce proti Rusku jsou jediným a tím nejlepším řešením, pokud má nastat klid. A ty jejich předpovědi do budoucna podle nichž již Rusko brzy dospěje k totálnímu hospodářskému krachu, z těch vysloveně čiší zaprodanecká nenávist proti všem kdo nechce jejich přesvědčení akceptovat. Předhánějí se v tom kdo si vymyslí ještě větší zhovadilost a kdo ještě víc vleze Bruselu a USA do pozadí.

Motto:

Člověk, který vytvoří a zabezpečí řádně rodinu a který také něčím přispěje

 pro prospěch své obce I vlasti, zaslouží úctu všech dobrých spoluobčanů.