Nechci rozebírat to, co řekl pan Dušek o homosexuálech na generálním ředitelství drah. Ale jeho slova potvrzují, co si jiní šuškají. Homosexuálové, cikáni, Vietnamci a jiné menšiny žijící v České republice mají to, co jim může většinová česká společnost jen tiše závidět. A to je soudržnost.

     Často se mluví, ale málo ví o zednářské lóži. Ta a různé zájmové skupiny jsou asi jediné na co se mi Češi zmůžeme. A snad při sportovních utkáních, kdy zvítězíme, se nadýmáme národní hrdostí. Dříve se říkalo já na bráchu, brácha na mě. Pokud se tím řídí homosexuálové a další menšiny, svědčí to o jejich chytrosti, sounáležitosti a vzájemné pomoci. Slyšel snad někdo o zmrzlém cikánském anebo jiném, než českém bezdomovci?  Když v České republice, ještě před koncem roku, zmrzlo asi 100 bezdomovců, přestalo se to v médiích raději počítat či zmiňovat se o tom. A to je naše ostuda. Pokud si na menšiny stěžujeme potichu, aby nás úřady nebo udavači neslyšeli, dělají jen to, co jim většinová společnost a její zákony umožní. Je chyba, že nedokážeme při sobě stát, jako jiné národy. Na rozdíl od jiných národů neznáme víru, většinou jsme ateisté, nemáme ideologii. Zbývá nám národní uvědomění, které nám může pomoci z marasmu. Pokud ani to nemáme, jsme jen chudáci. Židi, Němci, Slováci, Rusové, cikáni, Američané atd., nikdo není takový chudák jako my. My se často stydíme a jsme lhostejní k národnímu uvědomění. A přitom je to motor, který nám v historii vždy pomohl a může pomoci znovu. Záleží jen na nás.

Karel

ANEB konec kabaretu Václava Moravce a jeho pojízdného cirkusu

     Změna a zlepšení našich životů nastane, až zde přestanou vládnout komunisté a prospěcháři bez rudých knížek, postkomunisté. Až zde bude opravdová demokracie. Demokracie je a vzniká, když jsou svobodné volby. Volby, ke kterým jde člověk obeznámen anebo má možnost se seznámit s názory všech stran vstupujících do voleb. Tuto možnost občan České republiky nemá. Politické strany nemají stejnou možnost prezentovat své názory v médiích a nemají stejnou možnost oslovit voliče. Veřejnoprávní televize mimoparlamentním stranám nedává stejnou možnost oslovit voliče a odvolává se na výsledky průzkumu veřejného mínění – soukromých společností, které teoreticky i prakticky mohou i za peníze politických stran ovlivňovat výběr stran pro pořady např. pojízdného cirkusu Václava Moravce anebo pro nedělní kabaret téhož servilního moderátora. Pokud by průzkumy společností byly tak přesné a čestné, pak k čemu jsou volby?

     Naše tiskoviny jsou cenzurované a v ulicích jsou jiné než vládní názory potlačované jako v r. 1989 těžkooděnci. Nežijeme ve svobodě a natož v demokracii. Ano, kdo má peníze může svobodně cestovat. To ale ještě neznamená svobodu. Stejně jako v pohádce O pyšné princezně se švec běžel vykřičet do království Miroslavova, ale pak se vracel domů do království strachu, výběrčích daní a vydřiduchů. Stejný pocit mám, když se vracím do své vlasti České republiky.

Janda NP

     Páteří státu jsou státní úředníci, ale ta páteř musí být pružná a pevná. Nikoliv nabubřelá, arogantní, líná a přemnožená. V r. 1989 bylo, a to bez počítačů, na 15 milionů obyvatel Československa asi 560 tisíc státních úředníků. To znamenalo jeden státní úředník na 26 lidí. Dnes na 10 milionu obyvatel České republiky jich údajně máme 750 tisíc. To by bylo na 13 lidí jeden státní úředník. Chceme snížit stav státních zaměstnanců až o 40%. A dobře víme kde!

NP

     Daně přímé i nepřímé jsou jen pomocným a doplňujícím nástrojem k řízení státu. Proto je nutná solidní daňová reforma, ale ta může vzniknout pouze za předpokladu, že stát budou řídit odborníci nezatíženi komunistickou minulostí. Komunista prospěchář, který odhodil rudou knížku a stal se z něho zuřivý demokrat, je extremista. Extremisté vytvářejí extremistické zákony a extremistické daňové reformy. Opravdu solidní daňová reforma musí být nastavena ve prospěch národa.  Jsme přesvědčeni, že není třeba zvyšovat daňovou zátěž občanů, ale naopak. Musíme zastavit plýtvání, gigantomanii, rozkrádání, korupci. Je nutné ucpat veškeré únikové otvory, které umožňují odliv peněz a především musí být vráceno vše, co bylo ukradeno. Musí se zodpovídat ti, kteří národ dostali do těchto problémů.

                                                                                                       Jindra

     Tak se snaží neschopné vlády rozeštvat proti sobě národ a vládnout. Daněmi a dalšími zákony, staví ti, co vládnou proti sobě zdravé a nemocné, chudé a bohaté, mladé proti starým atd. Lidé bojují proti sobě, místo aby volali k zodpovědnosti ty, co je vrhli do stavu, v jakém jsou. Na to váže stará pravda. Národ je složen na straně jedné z morální a vzdělané elity a na straně druhé z  bezcharakterních, často přímo darebáků. Mezi oběma póly stojí většinová společnost. Pokud se, například po revoluci, dostane k moci moudrá elita, většinová společnost se k ní přidá a přichází období prosperity. Když se však dostanou k moci datebáci, vytvoří mafii, společnost se k nim nepřidá, ale ani z důvodu stádové ustrašenosti, proti nim nic nepodnikne. Přichází období bídy a úpadku. Každý ať si odpoví sám, v jakém období nyní žijeme a kdo nám vládne.

Jana

     Státní dluh je vizitkou vlády ČSSD, ODS a dalších vládnoucích stran do r. 1990. Oficiální dluh činí bilion a 300 miliard.  Další bilion chybí na opravu katastrofálního stavu mostů a silnic. Další bilion dluží domácnosti. Chybí další miliardy, kam se podíváme. Nedivíme se, že i starší lidé uvažují o emigraci jako za komunismu. Za 20 let se nejen prošustrovalo to, co generace vybudovali, ale ještě jsme zadluženi. To by nedokázali snad ani nepřátele našeho státu ani sabotéři. O to se postarali „odborníci“ ČSSD, ODS a koaličních parlamentních stran.

                                                                                                             Petr

Pokud si dobře pamatujeme, tak před naším vstupem do EU, unikl údaj o našem příspěvku do pokladnice EU. Tento „příspěvek“ má činit 26 miliard ročně. Do roku 2013 nám měla EU na „projektech“ vyplatit asi 700 miliard. Jak bláhové. Zatím Česká republika obdržela, jak bylo oficiálně uvedeno, za 7 let asi 50 miliard. A to musíme děkovat a ohýbat hřbet. Pokud byl údaj pravdivý, EU jsme za tutéž dobu zaplatili, včetně předsednictví, platů poslanců a voleb, asi 200 miliard Kč. Nemáme miliony pro slepé, staré, nemocné a jinak postižené. Vy se tomu divíte?                                                                                                                                                                                                                        Zbyněk

     Na den 2. 3. 2010 byl pozván náš zástupce do pořadu „Politické spektrum“. Česká televize nás pozvala poprvé za více jako 10 let naší existence. Asi se domnívali, že náš člen bude hovořit poníženě a servilně, jako to vidíme v ostatních politických pořadech, obzvláště v „kabaretu“ Václava Moravce.

     Téma politického spektra byly daně, přímé i nepřímé, a jak je možné je ještě zvýšit. Další dva účastníci začali řešit jejich možné navýšení. Náš člen NP uvedl, že je nutné provést nejdříve analýzu proč je třeba daně zvyšovat. Abychom jasně označili důvod, proč jsme tam, kde jsme. Po té, co je prošustrováno národní dědictví, které se shromažďovalo z generace na generaci. Zmínil zlatý poklad – téměř 100 tun zlata, sice ne moderní, ale funkční český průmysl, nezadlužený stát, naše pohledávky vůči jiným státům atd. atd.

      Zmínil také, že za 20 let vlády ČSSD a ODS, včetně jejich dalších parlamentních pomocníků, byli jen dva ministři financí s ekonomickým vzděláním /Klaus a Kočárník/. Poté prohlásil, že zvyšování daňové zátěže je především znakem neschopnosti dobře a moudře vládnout. Naše strana je přesvědčena, že je pro náš národ nutné změnit ekonomický model. V současnosti národ slouží hospodářství, ale je nutné, aby hospodářství sloužilo národu. Televize toto a další neunesla a pořad neodvysílala.

     Přímo k daním uvádíme, že jsme pro dvojí zvýšení daní:

1.     Hazard, který chceme tvrdě potlačit

2.     Stejně, jako prezident Obama v Americe, chceme zdanit 98% zpětně za 20 let všechny nadstandardní, nadhodnocené odměny a zlaté padáky všech manažerů stávajících i bývalých státních a polostátních firem, včetně členů představenstev a dozorčích rad a státních úředníků.

   Někdo může křičet: „To je populismus“. Ano, ve státě, kde je pravda a poctivost populismem, je snadnější zvyšovat daně a z populismu osočovat jiné.

                                                                                                                 Láďa     

     Dne 17. listopadu 2009 jsme oslavili 20. výročí pádu komunismu s vládou bývalých komunistů – Fišera po odložení rudé knížky a s jedním bývalým svazákem /Pecinou/.

     25. února 2010, jsme si připomněli 62 let od komunistického nástupu k moci se stejnou vládou Fišera. Ano, je to již 62 let co ničí celé generace našeho národa hydra komunismu. A že starého psa novým kouskům nenaučíš je vidět a znát na každém kroku. Téměř na všech vedoucích místech jsou bývalí komunisté s komunistickými manýry. 

Když přijde v mediích řeč na příčiny neutěšeného stavu, do něhož jsme se dostali, naše nová politická šlechta ihned sborově spustí pokřik, že to jsou ty neblahé důsledky předlistopadové minulosti, desetiletí totalitního komunistického režimu. Pravda však je skryta úplně jinde. V samotné základní koncepci, z níž naši "polistopadoví tvůrci demokracie" vycházeli. Snažili se vytvořit něco nového, nebo chcete-li pokoušeli se obnovit něco co tu už jednou bylo za časů první československé republiky, tedy demokracii, ale základní koncepci převzali beze zbytku od svých nomenklaturních předchůdců. Halasně nás sice přesvědčovali, že s nomenklaturními zvyklostmi z časů totality už je konec, ale ve skutečnosti se jich dál drželi, jako klíšťata!