Proces první – středověký :

Motto: "Nebezpečná pravda - upalte kacíře !"

     Začátkem XV. Století stanul před koncilem kostnickým náš mistr Jan Hus jen proto, že se odvážil veřejně postavit proti zlořádům mocných. Za pravdu, vyslovenou z kazatelny, byl nazván extrémistickým kacířem a postaven na hranici. A když se Češi, s Janem Žižkou v čele, na protest proti tomu bezpráví pozvedli, vyhlásili mocní Evropy proti neposlušným Čechům křižácké tažení. Aby silou umlčeli všechny, kteří jim nebyli po chuti …....

     Maturoval jsem v roce 1953. Byli jsme poslední oktávou. Po nás už studium na gymnasiu končilo septimou. Protože strana a vláda (KSČ) nějak došla k názoru, že toho studia je nějak moc a že když se to o jeden rok zkrátí, tak že o to dřív se budou moci mladí lidé konečně zapojit do budování socialismu. To, že idol veškerých vyznavačů rudého náboženství V. I. Lenin kdysi vyslovil "svatá slova" - UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE - jim asi nějak z hlav vypadlo. Pokud tam ovšem někdy něco vůbec měli. Ale i mezi straníky se přecejen občas našel někdo, kdo se studia Leninových tlustospisů nezalekl a prokousal se až k těm jeho "svatým slovům". Na našem gymnasiu to byla profesorka ruštiny, vnučka starého českého spisovatele Jakuba Arbese, která byla dílem "velkého bolševika" a ideologií sovětů tak uchvácena, že se nepodepsala jinak… než azbukou. A právě díky jí jsem, spolu se svým spolužákem, dostal poznámku do třídní knihy. Kde soudružka profesorka zapsala : "Studenti T a Z se urážlivě vychechtávali slavnému výroku V.I. Lenina, což mně natolik rozrušilo, že jsem ani nemohla dokončit hodinu. Ščedra "(mělo to být Štědrá, ale bylo to azbukou se "šč" na začátku). A co se stalo a co nás vyprovokovalo k tomu smíchu? Nu jen to, že když s. profesorka pronesla ta "svatá slova", zeptal se mne šeptem kamarád, jestli vím kdy to Lenin řekl a když jsem zakroutil hlavou jako že nevím, dodal "no přece když viděl Stalinovo vysvědčení." A já se rozchechtal tak, že jsem nakazil i jeho a všechny okolo .......

     V naší současnosti se pro naši společnost doslovnou hrozbou stávají různé etnické a "odchylkové menšiny". Které do naší společnosti pronikají, jak kosatky do hejna tuleňů a obdobně v ní řádí.
    Ano, pro nás, kteří jsme součástí většinové části společnosti a kteří patříme k původnímu obyvatelstvu našich zemí, se různé menšiny doslovně stávají predátory. Jak ty menšiny, které jsme tu už měli, tak ty, které nám tu vznikají díky liberály probuzené a všemožně podporované migraci. V některých dislokacích se stávají pro ostatní občany doslovnou pohromou. Svými necivilizovanými způsoby života a v neposlední řadě často i svou nechutí k jakékoliv poctivé výdělečné činnosti. I svojí neochotou respektovat zvyklosti, které u nás platí odedávna! Ovšem ruce, které by jen braly, mají pořád natažené a stále je jim to, co jim naše společnost velkoryse a většinou nezaslouženě poskytuje, málo! A pokud jde o ty "odchylkové menšiny", jako jsou homosexuálové a narkomani, je tomu obdobně. 

         aneb Jak dojít globalizací ke skonu demokracie

Stěžejním heslem našich nových politiků, když uchopili moc po komunistických aparátčících, byl slogan "Stát je špatný hospodář...“!  Jejich prvořadým rozhodnutím pak to, že proto se musí na prvním místě provést hromadná privatizace. Protože jenom konkrétní vlastník prý nám zaručí, že podnik půjde nahoru, bude prosperovat a státu se pak dostane patřičného příjmu z daní. 

     Ulovili a vysáli celou Evropu!  Kdo? Evropští mocipáni!  Jak? Jako pavouci! Ti, když se v jejich síti zatřepe moucha, vyrazí ze skrytu, do své kořisti vstřiknou z kusadel jedovaté trávící šťávy, nějaký čas počkají, až šťávy kořist vnitřně rozloží a pak z ní vše vycucnou, prázdný nestravitelný zbytek odhodí a rozhlížejí se po další kořisti. Stejně tak to udělali ti, kteří dnes ovládají a vysávají už prakticky skoro celý evropský kontinent. Kteří ty evropské země, které ještě neovládali a jichž se chtěli zmocnit, polapí do svých tenat, vstřiknou do nich svůj jed bezbřehého liberálního individualismu, sobectví, chamtivosti, majetnické nadutosti, amorálních sexuálních nenormalit i úděsnou pakulturu a pak jen vyčkají, až se společnost ulovené země rozloží. Aby z ní potom mohli vysát vše, co do ní celá její společnost v minulosti vložila.

     Přijde-li řeč na Evropskou unii (EU), obyčejní lidé slyší ze všech stran takovou záplavu argumentů o její potřebnosti, ne-li přímo nutnosti, že jsou z toho nakonec dokonale zblblí. To, co na ně politici chrlí, je natolik zamotané, že tomu už asi nerozumí ani ti, kteří existenci a potřebnost EU tak snaživě propagují. Ale potřebuje Evropa opravdu unii? To jest tu kontinentální organizaci, která už dnes zjevně míří k jakémusi nenápadnému "znárodnění členských zemí" a vytvoření evropské varianty dnes už neexistujícího SSSR? 

     Komu to prospěje, bude-li "Lisabonská smlouva" zpečetěna všemi zeměmi Evropské unie ? Těm, kteří si pospíšili a ratifikovali ji jako první ? Nebo tomu kdo ji bude ratifikovat jako poslední ? Což asi budeme my, nestane-li se zázrak, který znemožní pro budoucnost její zneužití způsobem, který by nás jak celek, nebo jednotlivě, nějak ohrozil. Nejspíš to nebude ani to první, ani to druhé! Pokud to někomu prospěje tak to budou členové neoficiálního klanu nové evropské elity, kteří už si brousí zuby na to, jak budou neomezeně vládnout celé Evropě, aniž by jim v tom někdo mohl zabránit !!!

     ... tak to řekl po vzniku Československa v jednom ze svých projevů předseda vlády Antonín Švehla. Škoda, že si na toto heslo nikdo z našich nových polistopadových politiků nevzpomenul. Kdyby si jej ta naše "nová elita" - o které jeden přítel, když je ve společnosti a nechce být vulgární, říká, že jsou to "jelita" - vzala za své, mohlo to s tou naší zemičkou dopadnout docela jinak.

            Má-li paní učitelka dnes na základce ve třídě třeba jenom jednoho neukázněného žáčka - který většinou do školy přijde jen tehdy, když je venku natolik špatné počasí, že se raději jde do školy ohřát a který neví co je hygiena, neumí se slušně chovat a nejraději terorizuje všechny ostatní - začíná často uvažovat o tom, zda by nebylo lepší hledat si jinou práci.

Věkem už nemám daleko ke stovce. Jsem potomkem třetího pokolení v Boha věřících vlasteneckých předků, kteří za nadvlády Vídně, za poroby našeho národa v roce 1870 emigrovali z Čech do carského Ruska a usadili se natrvalo v obci Kupičov u Kovelu na Volyni, kde jim carské úřady nabídly pozemky. Tam se narodili moji rodiče, ale i přesto, že žili v cizím prostředí, nikdy se neodnárodnili a zachovali si své češství i naši křesťanskou víru. V tomto duchu jsem posléze byl vychován i já.