Jako strana jsme přesvědčeni, že je zapotřebí urychleně skoncovat s plýtváním zemědělskou půdou a drancováním lesů. Je zapotřebí ze hry vyloučit ty diletanty, kteří řídili tento stát od roku 1989 až po dnešek, neboť se starali především jen o svůj osobní prospěch. A nahradit je lidmi, kteří budou mít nejenom odborné znalosti, ale i zkušenosti, a bezesporu také dobré morální vlastnosti a dobrý vztah k naší vlasti. Otázkou je najdou-li se ještě vůbec takoví a budou-li ochotni napravovat všechny ty zrůdnosti, které tu za třicet let napáchali “takzvaní demokraté”.

   Psychiatr prof. Cyril Höschl jednou prohlásil: “Nejvíce idiotů na km² je díky hustotě zalidnění v Praze.” A my k tomu dodáváme: “ Bohužel je tomu tak, neboť jsou tam koncentrovány nejdůležitější úřady. ” Již víc jak dvacet let upozorňujeme na chyby v řízení státu a na nebezpečí z toho vyplývající. Zpočátku jsme s tímto názorem byli osamoceni, ale v současnosti se, díky bohu, anebo díky zhoršování stavu naší země, ozývají i další takové kritické hlasy. Již několik let se hodně hovoří o nedostatku dešťových srážek a o chybách v hospodaření s vodou. Proto se chceme v tomto článku zaměřit na nápravu tohoto stavu.

Výňatek z knihy Ing. Oldřicha Lukáše

Kapičky pravdy – průvodce pro přátele dobou zmatení pojmů

Kapitola 14. - Propaganda

S experty na odhalování propagandy se v tomto čase roztrhl bezedný pytel plný ubohostí a naprostých pitomostí. Náhoda? Začátkem května 2019 jsem se zájmem sledoval vystoupení hlav nejpomazanějších – Hamáčka, Jourové a Koudelky. Úplně mě dojalo varování těchto nadšených rusofobů, že Rusko zcela jistě zasáhne do našich eurovoleb, je jen otázkou kdy a jak. Sice žádného ruského agenta ani hackera neulovili, nejspíš ani nespatřili, ale oni to prostě vědí. Tak neochvějnou víru by jim mohla závidět i nejedna sekta. Za jejich péči o mé politické zdraví jim opravdu děkuji a těším se na další varování, třeba před invazí Marťanů.

Přišlo na náš e-mail

IMAD KARIM / MIRKA HAASOVÁ

Německý režisér a scenárista libanonského původu Imad Karim patří mezi nejostřejší kritiky islámu.

Pokusila jsem se přeložit co nejvěrněji jeho fb příspěvek…

Prosím dnes o odpuštění!

Stromy pláčí, budou po vás ponechány k vyžíznění. Kameny křičí, brzy se budou házet po ženách a homosexuálech. Řeky vysychají, budou se po vás přeměňovat ve stoky. Tito mladí muži nenaleznou ve většině případů vztah k Německu, k jeho stromům, kamenům a řekám, protože neměli vztah ani k vlastním stromům, vlastním kamenům a k vlastním řekám.

   Obecně vzato každý národ má ve své minulosti nějaké “velké osobnosti” jejichž odkaz je zpravidla předáván z generace na generaci jako vzor. Alespoň tak tomu bývalo všude tam kde bylo rozumné státní uspořádání [režim] které si odkazu předků dokázalo vážit. Ale ne vždy tomu tak bylo. Pro některé autoritativní režimy se stalo typickým, že šmahem zavrhovaly a odsuzovaly vše, co bylo vytvořeno za režimu předešlého. A bohužel do takových “čistek” tyto režimy zahrnovaly především ty jedince z minulosti, kteří byli veřejnosti známi natolik, že v nich lidé viděli kladný vzor i pro novou současnost. 

9. dubna 2017

  Tisková zpráva: Zemřel dvaadevadesátiletý prof. Giovanni Sartori, jeden z největších politologů a sociologů přítomnosti. Profesor nejprestižnějších amerických universit Stanford, Yale, Harvard aj. Byl Kissingerovým přítelem, Obama byl jeho žákem, respektoval ho i Ronald Reagan o němž řekl: "Neměl vysoké vzdělání, ale úžasný politický talent a výjimečný praktický rozum". 

Připomeňme si nyní ve zkratce slova zesnulého prof. Sartoriho, která pronesl ještě před smrtí v rozhovoru s redakcí „il Giornale“ o islámu. Tento odkaz pana profesora není v žádném případě mrtvý!

   Jak tak sledujeme, jak se vyvíjí vzdělanost v naší zemi, nestačíme žasnout. Je sice pravdou, že oproti stavu vzdělávání z roku tak 1960 jsme na tom neskonale líp, alespoň pokud o způsoby a prostředky, to popřít nelze. Ani to, že odborné vzdělání mnohých jednotlivců má dnes vysokou úroveň. Ale pokud jde o tzv. “všeobecné vzdělání”, které odjakživa dokreslovalo osobní společenské hodnoty člověka, radovat se bohužel nemůžeme. V této oblasti se se naše společnost už od roku 1960 vydala po spádové křivce “od dosaženého stavu k horšímu”. Zčásti se o to v průběhu zhruba třiceti let postaral režimní systém poznamenaný komunistickou ideologií, ale následně to zcela dorazil po roce 1989 nastoupivší nový “polistopadový režim”, který se na zrůdném “úpadku všeobecné vzdělanosti” podepsal s konečnou platností …

   Takovou prodlouženou rukou je bezesporu “Transparency International” (TI), mezinárodní nezisková nevládní organizace bojující proti korupci,  která tento nešvar mlhavě definuje slovy: “je to zneužití postavení k vlastnímu prospěchu”. Tato “mezinárodní nezisková organizace” s celosvětovou působností (!) byla vytvořena roku 1993 v Německu. Zplodil ji, spolu s několika dalšími “experty”, jeden bývalý vyšší funkcionář Světové banky. Dnes “TI” funguje jako sdružení ve více než 80-ti národních pobočkách, řízených mezinárodním sekretariátem sídlícím v Berlíně.

/Z naší pošty/

   240 let tu prakticky nebyli bezdomovci. Císař Josef II nařídil stavět obecní pastoušky a obce měly povinnost v nich ubytovat každého, kdo neměl střechu nad hlavou. Existovaly pro všechny obyvatele "domovské listy", které byly vlastně poukazem na bydlení v pastoušce v rodné nebo určené obci. Po druhé světové válce pastoušky zanikly a jejich funkci převzaly podnikové ubytovny, lidově zvané "svobodárny". Jejich fungování jsem zažil na studentské brigádě v 70. letech. Jednak jsem zjistil, že na podnikové ubytovně, kde jsem dočasně bydlel, žije cca 30 % lidí, kteří u firmy nepracují a také jsem zažil, jak se tam lidé ubytovávali. Přišel invalidní důchodce, kterého po rozvodu manželka vykopla z bytu s nějakým lejstrem, asi od tehdejší sociálky, které strčil správci pod nos a on mu přidělil postel. Bydlel se mnou a s dalším brigádníkem.

Text Václava Klause juniora.

   Václav Klaus junior říká: „České republice dramaticky narůstá počet zákonů regulujících občanům život. Kdybych zůstal u školství, řeknu, že před dvaceti lety jsme neměli žádný školský zákon, a učili jsme. Dnes máme asi 300 stran "školského zákona", "zákon o pedagogických pracovnících" a další na ně navazující desítky "vyhlášek a podzákonných norem", "metodické pokyny" a tak. A takhle je to u všeho. To je samo o sobě špatně. Přináší to nepřehlednost a složitost. Ničí to svobodné aktivity jednotlivců, firem, škol.