Chci, aby moje děti měly šanci ji ještě ochutnat.

    Zažil jsem dobu, kdy auta měla pořádné motory. Policajt se na vás usmál, když jste na chopperu neměli helmu. Cigáro jste si, věřte nevěřte, zapálili v hospodě. Holky a kluci věděli, co a proč mají dole a neměli v tom bordel.

   Zažil jsem dobu, kdy byly jen dva druhy záchodů. Každý věděl, který si má vybrat a ani vteřinu o tom nepochyboval. Holky věděly, že jsou holky. A dokázaly toho pořádně využít. V soutěži krásy se soutěžilo o krásu. Nerozhodovala barva pleti, nějaký handicap nebo tíživý sociální původ. Nikdo neřešil, jestli jsou ty holky ekologicky uvědomělé a sají papírovým brčkem. Prostě šlo o krásu. Krásu těla. No a kluci věděli, že jsou kluci. Když si dali po tlamě kvůli holce, nikdo z nich si nešel s brekem stěžovat, že prohrál a rozlili mu sojové latté. V soutěžích pro kluky vyhrál ten nejrychlejší, nejchytřejší a nejsilnější. Nikdo neřešil, jestli soupeř nemá náhodou z minulosti nějakou společensky závadnou fotku. Kdo prohrál, ten prostě věděl, že prohrál. Nic jako výhra pro všechny nebylo. Výhra jednoho i prohra druhého byly uchopitelné hodnoty a skvěle motivující do života.

"Pane kníže, Karle Schwarzenbergu,"

   je mi 88 let. Lidí tohoto věku už mnoho nežije, ale ti, co žijí si hodně pamatují. Někteří ano, někteří už ne. Já ano. Proto chci reagovat a uvést na pravou míru výroky, které jste uvedl o dějinách před sedmdesáti třemi lety. Zejména vaše demagogické tvrzení o roce 1945.

   Ptám se vás: Kde jste byl v roce 1939, když z balkónu Špalíčku nad tisícihlavým davem na chebském náměstí hlásal Adolf Hitler o tisícileté říši? Tam to ovšem nebyli Vaši příznivci s Vaší plackou na klopě, ale henleinovci s hákovými kříži na klopách, vztyčenými pravicemi, stejně tak jako jejich soukmenovci v Aši, Frýdlantu, Rýmařově, Jirkově, Varnsdorfu, Liberci, Ústí, i v Praze a dalších městech.

Ze zpravodajství redakce “All-knowers”

   Sláva, letní okurková sezóna skončila. Konečně se něco pohlo. Mrtvé vody v našem východním středoevropském rybníčku zvaném “Cečko”, plném sinic “Cyanophyta anti-bé”, konečně něco rozvířilo natolik, že to probudilo z letargie i jakéhosi narezlého bezdomovce, marně čekajícího u křoví na Letné na chvíli, kdy se opuštěná pláň, na které teď lidé jen venčí své psí potvory, zase zaplní davy pomatenců, kterým by mohl předvést své řečnické umění, za což by mu pak mohlo od skrytého mecenáše přece něco do kapsy kápnout.

   Většina našich občanů zřejmě zná Švýcarsko jen jako tradičně neutrální zem finančníků, zem horských masivů se spoustou horských chat vyhledávaných lyžaři, zem, v níž se hovoří hned čtyřmi jazyky. Ale o společenském uspořádání této země lidé vědí většinou pramálo, a ještě míň o vztazích švýcarských občanů k jejich zemi. V této, na posledním místě uvedené oblasti, nyní chceme případné mezery ve vědomostech našim čtenářům trošku doplnit. Ale ještě chceme dřív předznamenat, že Švýcarsko je země kde vše funguje i bez předpisů EU, a že je to země, která byla vojensky napadena naposled někdy za napoleonských válek.

     Z historie 2. světové války si naše veřejnoprávní média dnes vybírají, bez ohledu na pravdivost, jen to, co právě má to správné "zabarvení" dle "evropských norem". Proto člověka příjemně potěší najde-li náhodou na internetu text, který z těchto norem vybočuje a ctí historické pravdy. Takový článek jsme našli a rádi jej na naší stránce zde všem zveřejňujeme. Tu je:

GERMANIA a SLOVANIA

Hmmm, svatá to pravda!!

     Pokaždé, když se Rusové podívají do Stalingradu, dnešního Volgogradu, tak musí vidět, že to bylo místo, kde došlo k obratu celé II. sv. války, ale především to bylo místo, kde byl ukončen plán na vyhlazení slovanské rasy z povrchu planety. Neustále se hovoří o židovském holokaustu, ale že Německo v Rusku provádělo holokaust mnohem větší, holokaust slovanské rasy, o tom se mlčí. A to je chyba.

   V článku s titulkem “Moderní lži a manipulace – rozdělená společnost”, zveřejněném na portálu “Pravý prostor”, u kterého autor je uveden jen tajuplným slovem “niemand”, je autorem uváděno – zde jen v zkráceném textu - zhruba toto:

   “Nevím, kdy přesně, kde a kdo začal používat termín “argument” o rozdělování společnosti. Poprvé jsem jej zaregistroval v roce 2017 v souvislosti s blížícími se prezidentskými volbami. Od té doby jsem jej zaslechl při mnoha příležitostech a z mnoha stran. Podle mě je to široce využitelný projev “manipulace a propagandy, který jsem kupodivu spatřil dokonce i v oficiální zprávě Ministerstva vnitra České republiky.

   Kdysi Hitler prohlásil: Národ, který se nebrání invazi cizích národů, sám uléhá do hrobu rozpadu a zapomnění. Český národ se po zradě "spojenců“ Anglie a Francie 1938, sic vyzbrojen a ochotný bojovat za svoji vlast byl zrazen i svými politiky údajně pro obavy z rozbombardování Prahy a civilních objetí. Důsledkem byla 6letá okupace a 350000 zavražděných československých spoluobčanů Německými vrahy a náš národ zůstal bez národní hrdosti. Poláci se sice Němcům neubránili, Němci Varšavu totálně rozbombardovali, ale Polský národ zůstal vzpřímený a hrdý na svoji minulost.

Text z naší pošty.

   Francie je naprosto v háji a všichni by měli pochopit, jak se tam dostali, neboť tento scénář hrozí v budoucnu i nám. Začíná to tím, že ekonomika roste a chybí zaměstnanci pro manuální, a ne příliš placené profese. Střední třída se má velmi dobře, bohatí chtějí více bohatnout a rozšiřovat výrobu a vláda chce růst HDP aby mohla disponovat s více penězi.

Text z naší pošty.

   Proč jsem neadoptovala dítě v Africe? A proč nezachraňuji deštné pralesy? My lidé si toužíme pomáhat, je to naše přirozenost. V dnešní době je snadné pomáhat i na druhém konci světa.

   Jenže … když jsem potkala člověka, který v Africe sázel stromy, byla jsem unesená tou vznešenou myšlenkou. Jak nádherné. Dokud mi nevyprávěl, že se rozvedl s manželkou, s rodiči se nestýká a děti vídá jen občas. Zrovna byl na cestě do Nepálu jako dobrovolník pro místní sirotky. Pak ho čekal ášram v Indii, aby našel vnitřní klid a pak možná domů, i když – jak řekl – ta vidina ho moc nelákala.

     "V životě potkáte dva druhy zlodějů. Obyčejného běžného zloděje, který vám ukradne peníze, vaši náprsní tašku, hodinky, vašeho koně a tak dál. Druhým typem je politický zloděj. Ten vás připraví o vaši budoucnost, o vaše sny, o vaše znalosti, ukradne vám váš výdělek, vaše vzdělání, vaše zdraví, zbaví vás síly a energie, a nakonec i vašeho úsměvu.

     Velký rozdíl mezi těmito dvěma druhy zlodějů spočívá v tom, že obyčejný zloděj si vybírá vás, aby vás připravil o to, co vám patří, zatímco politického zloděje, který vás pak připraví o všechnu vaši životní perspektivu, si vybíráte vy sami.

Další velký rozdíl, nikoli poslední, mezi nimi je ten, že běžný zloděj je obvykle policií stíhán, zatímco politický zloděj je obyčejně policií chráněn.”

                                                                                                          Voltaire (1759)