Moc hezky napsané, a hlavně pravdivé!!!!!!!!!!!!!!

Odmítám vlastizradu a budu se dál chovat tak, abych se mohl v budoucnu podívat do očí svým dětem a vnukům. Vyrůstal jsem v rodině, kde jsme si vážili jeden druhého a moji rodiče pečovali o stárnoucí prarodiče s láskou. Ve škole mi vštěpovali úctu k našim předkům a lásku k národu a k naší zemi. Učil jsem se rád národní dějiny a bavila mne česká literatura. Na výlety jsme jezdili na hrady a zámky a památky spojené s českou minulostí. Měl jsem to ohromné štěstí, že jsem chodil do divadla v době, kdy z úst herců zněla správná a slušná čeština bez vulgarismů. Už jako dítě jsem měl ohromnou radost, když naši sportovci vítězili, Československá vlajka stoupala na stožár a zněla naše hymna, která opěvuje naši nádhernou a požehnanou zem. Učili mne, že tohle jsou Čechy a žije tu český národ. Je to naše vlast, za kterou jsme odpovědní, a budeme se mít dobře jen tehdy, pokud o ni budeme pečovat svědomitě, s úctou a láskou. Učili mne, že si musím brát příklad z předků, kteří pro svou vlast umírali, bojovali s nepřáteli a postavili se i přesile, neboť cítili odpovědnost za svůj domov, za svoje děti, manželky, rodiče, prarodiče. Nehrbili se před nepřítelem a pohrdali vlastizrádci. Za vlastizradu byl trest smrti.Vlastizradou je míněno to, když by někdo chtěl vydat tuto zem a její lid nepříteli. Pro celé generace byla vlastizrada tím nejhorším, čeho se mohl Čech na Čechovi dopustit. Bylo to stejné jako vrazit bratrovi dýku do zad. Bylo toho hodně , co mě učili a čemu jsem věřil. Asi mě vychovali divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co jsem věřil, je dnes špatně........ Za zločin vlastizrady je dnes naopak pokládáno vlastenectví. Dozvídám se, že tahle země nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale občanskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se, že národy, které dobře hospodařily, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili špatně. Nejsem ekonom, jsem historik a spisovatel, ale přiznám se, neznám v lidských dějinách analogickou situaci, aby se bohatý národ dobrovolně vzdal svého bohatství ve prospěch parazitů a lenochů.

21. červen 1621 Den, kdy se české udavačství stalo velkým byznysem. Přesně před 404 lety, v časných ranních hodinách, stál kat Jan Mydlář na Staroměstském náměstí s mečem v ruce. Za pár hodin měl useknout 27 hlav českým pánům, rytířům a měšťanům. My dnes víme, že mnozí z nich tam stáli také díky svým vlastním krajanům. "Kdo udá rebelanta, dostane třetinu až polovinu jeho majetku." Tak znělo nařízení císaře Ferdinanda II. z 2. února 1621. A Češi začali udávat jako nikdy předtím a nikdy potom. Konfiskační komise knížete Karla z Lichtenštejna pracovala rychle a efektivně. Už v prvním roce po Bílé hoře přijala přes osm tisíc udání. Většinu z nich podali Češi na Čechy.Nebylo to jen o penězích, ale také o pomstě, závisti a strachu. Kdo neudával, mohl být sám udán.Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, autor cestopisu a barokní skladatel, šel na popravu díky svému švagrovi Janu z Vřesovic. Ten za to dostal Harantovy panství Pecka a Staré Hrady. Václav Budovec z Budova, autor Antialkoránu, byl udán sousedy z Třeboně. Ti chtěli jeho dům v Praze a slavnou knihovnu. Jan Jessenius, rektor Karlovy univerzity a autor první veřejné pitvy v Praze, měl smůlu. Udal ho vlastní bývalý student, který se jen chtěl zalíbit jezuitům. Z 27 popravených mělo prokazatelné české udání nejméně devatenáct z nich. Nejrychlejší cestou k bohatství v českých zemích 17. století se stalo udavačství. Jiří Zavřel ze Závrat získal jedenáct vesnic. Václav Štěpánek z Vydří sedm panství. Vilém z Vřesovic udal vlastního tchána a švagra a získal jejich statky v okolí Brna. Po Bílé hoře vznikla nová vrstva českých šlechticů, kteří své tituly a majetky postavili doslova na udáních. Mnohé z těchto rodů přežily až do 20. století. Nejznámější příklady udavačských rodů, které přežily. Lobkowiczové. Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz byl přímo v konfiskační komisi a osobně rozhodoval o majetcích popravených. Dnes jsou jednou z nejbohatších šlechtických rodin v ČR. Černínové. Heřman Černín se přímo podílel na zabavování majetku po Harantovi a Jesseniovi. Dnes jejich rod vlastní zámek Jemniště. Kinský. Radslav Kinský aktivně spolupracoval s Lichtenštejnem na konfiskacích. Dnes mají zámky Choceň a Karlova Koruna. Tyto rody se během staletí „očistily“ a staly se mecenáši, diplomaty a vlastenci. Ale jejich majetkový základ z let 1621–1650 je dobře zdokumentovaný v archivech, zejména v Národním archivu, fond Konfiskace 1620–1650. Tradice - kdo neudá, bude udán se v českých zemích táhne staletími. Objevuje se v rekatolizaci, za Bachova absolutismu, v protektorátu i za komunismu. A bohužel i dnes, kdy Češi udávají, už jen pro radost a z tradice. Červen 1621 nebyl jen den popravy. Byl to den, kdy se udavačství stalo českým národním sportem s jasnými pravidly a tučnými odměnami. A na závěr věta z dopisu jednoho udavače císaři z roku1622, která se dochovala v archivu: „Kdybych měl udávat všechny, kteří u nás doma nadávali na Vaše Veličenstvo, musel bych udat i vlastní matku.“ A udal ji. Dostal za to její dům. Bitva na Bílé hoře, znamenající také likvidaci české šlechty, se stala počátkem českého zotročení ,, modrou krví šlechty ze zahraničí ´´.

Projev prezidenta Petra Pavla který zazněl na Mezinárodní jazykové konferenci Babylon 2026 v Mnichově.

 Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych byl stejně otevřený a upřímný, jako jsem byl na ekonomickém fóru ReVize Česka.

Pokud nás český jazyk brzdí v našem evropském a globálním rozvoji, musíme mít odvahu ho opustit. Není čas lpět na sentimentu. Musíme se dívat dopředu, ne do minulosti. Podívejme se na fakta. Velká část našich dětí a mladých lidí má zásadní problém naučit se pořádně cizí jazyk. V dnešním světě jsou tímto způsobem de facto diskriminováni. Pokud bychom přijali jako hlavní komunikační jazyk němčinu, která je v Evropě mnohem více rozšířená, dali bychom našim dětem férovou šanci uspět. Česky se můžou učit jako druhý jazyk. Stejně jako u koruny platí, že s českým jazykem sedíme za dveřmi. Místo abychom aktivně spolurozhodovali o budoucnosti Evropy, jsme odkázáni na překlady a potom poníženě doufáme, že nás někdo vyslechne. Přijetím eura a racionálním přechodem na moderní, široce používaný jazyk se konečně ukotvíme v evropských strukturách. Posílíme naše demokratické hodnoty a staneme se plnohodnotnými členy u velkého stolu budoucích Spojených států evropských. Ne jen jako folkloristická výjimka, ale jako sebevědomý, moderní národ, který se nebojí dělat strategická rozhodnutí. A především mysleme na naše děti. Jejich budoucnost dnes vypadá především jako obrovské dluhy, které jim zanecháváme. Pokud přijmeme euro, tyto dluhy budou bezvýznamné díky společné odpovědnosti a solidaritě v eurozóně. Konečně jim předáme něco pozitivního. Místo starých národních reliktů jim dáme moderní jazyk, plnou integraci do Evropy a šanci žít v prosperujícím, jednotném prostoru. Opusťme staré relikty, které nám brání v postupu. Korunu i jazyk. Budoucnost patří těm, kteří mají odvahu změnit to, co už neslouží pokroku.

 Ps.: co myslíte máte ještě českého prezidenta nebo prezidenta který pracuje pro cizí moc ?

 www.facebook.com/reel/1954813092074184

www.facebook.com/reel/1555812072178072

www.facebook.com/reel/1636573257698334

www.facebook.com/reel/1443839630789487

 www.facebook.com/reel/869357815686842

 www.facebook.com/reel/1237937218452309

   ww.facebook.com/share/v/1DFDnig1LU/