V Norsku to nemuselo dojít tak daleko. Ale stalo se a media se předhánějí, kdo přinese o té tragedii, která se udála v Norsku, co nejvíce informací.  Je to však to, co se událo, až tak překvapivé? Pokud střelec opravdu zabíjel z obav nad tím, kam jeho zemi vede vládnoucí politické uskupení „Marxistické sociální demokracie“ pod názvem „Dělnická strana“, stalo se jen to, co se odehrává i v jiných zemích. Například v Irsku, Španělsku, Rusku i jinde ve světě. Jen si připomeňme „útok černých vdov" v ruském divadle, nebo slovenského střelce, který podobný morbidní čin provedl, když postřílel několik cikánů ze sousedství jen proto, že mu vadila jejich hlučnost. 

   Bývávaly časy, kdy u nás chodívali dráteníci po vesnicích i městech a umně za nepatrný peníz dokázali zadrátovat prasklý kameninový žejdlík sádelňák či hrnec natolik, že zas nějaký rok se dal spolehlivě užívat. Byli to lidé z hor a podhůří, které na ten vandr světem vyhnala bída. Na jaře zanechali doma rodinu, vzali krosnu na záda, vyrazili do krajiny a před zimou se zas vraceli k rodině, s nějakým tím výdělkem, jenž celé rodině pomohl přežít zimu. Jedno pak měli většinou společné. Před nimi nemusely hospodyně zavírat husy a slepice, jako před tehdejšími kočovnými cikány. A práce, kterou dráteníci odvedli, byla vždy precizní. 

   I politici někdy musí „přiznat barvu“, když je k tomu situace donutí. Pokud jim něco vytýkají obyčejní lidé, většinou na to zvysoka kašlou. Teprve když už jim skutečně „teče do bot“, tak připustí, že něco je špatně. Ale vinu vždy hledají všude jinde, jen ne u sebe, nebo u těch, jejichž jsou následníky a pokračovateli. A v naší zemi jsou navíc politici víc než zarputilí. Jak si něco vezmou do hlavy, tak i kdyby to byla pitomost přímo fenomenální, už jim to nikdo z hlavy nevykřeše. Jsou si totiž dobře vědomi, že s přiznáním chyby a odpovědnosti za ni přicházívá často vyhnání od tučně naplněných koryt! A ti naši se jich drží jak pijavice.

     Za 20 let vlády ODS, ČSSD a jejich parlamentních satelitů stává se i "poctivé" kravské lejno vzácností. Obchody jsou sice plné zboží a rovněž tržnice Asiatů, ale s opravdovou kvalitou se setkávám jen výjimečně. Platí to tak i o potravinách. Problém některých našich podnikatelů je často ten, že ve chvíli, kdy se jim začne dařit a zboží jde na odbyt, začnou služby a kvalitu zboží šidit. A některé zahraniční firmy si často pletou naši zemi s odkladištěm braku.  Nebo je u nich mizerná kvalita standardem? Řekl jsem si, mám toho dost a začnu alespoň u potravin. Chtěl jsem pro svoji potřebu vysadit brambory, ale k tomu potřebuji kravský hnůj. Zjistil jsem, že hnůj je dražší nad zlato /a to je dnes hodně drahé/ a kdo hnůj má - neprodá.  A proč? 

   Jedno blízkovýchodní přísloví říká „psi štěkají, ale karavana jde dál“! Užívá se obdobně jako naše přísloví o marnosti házení hrachu na zeď. Tehdy, když se někdo zarputile drží nějaké pitomosti a nedá si to nikým vymluvit. Ani tehdy, když je zřejmé, že to mnohým bude ke škodě. U nás se nyní tak staví naše současná vládní koalice ke všem připomínkám a protestům proti zbrklé uspěchanosti haldy nových reformních zákonů, jejichž vytvoření si vládní koalice stanovila ve svém vládním prohlášení. Z něhož udělala doslova zaklínadlo, které musí být naplněno i kdyby to mělo znamenat pro většinu občanů zmar a pád do bídy! 

   Dostanou-li se k moci a funkcím politicky aktivní, ale odbornými předpoklady příliš neoplývající „zasloužilí straníci“, bývá zle. A právě takovými v průběhu tzv. „sametového období“ a následného „období transformace“ naše vrcholové politické strany doslovně prošpikovaly jak ministerstva, tak státem řízené či kontrolované instituce a podniky. Doslovným paradoxem přitom je, že právě ti, kteří se takto „propracovali“ na většinu rozhodujících míst díky pasportu „stranického klíče“, velice rádi kritizují a odsuzují své předlistopadové předchůdce právě pro jejich bývalé nomenklaturní praktiky. 

Vstupní informace: Ke konci června 2011 Dánsko obnovilo na svých hranicích hraniční kontroly. 

   Toto opatření, které je prakticky zrušením základní zásady Schengenských dohod. Dánové odůvodňují nutností zabezpečení před průnikem různých zločineckých a nežádoucích živlů do země. Díky Schengenským dohodám, prosazeným Evropskou unií, se Evropa stala neděleným prostorem, ve kterém přestaly mezi jednotlivými státy prakticky existovat hranice a s nimi související hraniční a celní kontroly. Podle budovatelů Evropské unie (dále jen EU) si to vyžádalo především zavedení volného trhu a samozřejmě to také přispělo k prohloubení osobních svobod evropských občanů. A naše republika se, díky lokajské podlézavosti našich politiků vůči všemu s čím nás EU ''podarovává'', k oněm dohodám poslušně připojila. Aniž by se někdo z těch, kteří to s takovým jásotem uvítali, alespoň trošku zamyslel (že by neměli čím?) nad tím co to přinese a s jakými problémy se díky tomu v budoucnu budeme rnuset potýkat!

   Máme Parlament, dokonce dvoukomorový, máme vládu, ale máme také Národní ekonomickou radu vlády (NERV). Stal-li se už náš Parlament jen pouhou arénou, v níž se malicherně, nadutě a často přímo omezenecky mezi sebou trumfuje vládní koalice s nevládní opozicí a škorpí-li se vládní koaliční strany místo řádné práce o ministerská koryta, NERV oproti tomu ověřuje situaci, přemýšlí, pracuje a jak se od něho očekávalo, také radí. Jenomže jak se ukazuje, radí marně. Vláda dnes na nějaké rady nemá čas. Teď má jiné a pro jednotlivé koaliční partnery mnohem důležitější starosti. O to které ministerstvo připadne tomu a které onomu a kde všude by se dali dosadit do funkcí ministerských náměstků ti zasloužilí straníci, na které křeslo ministra nevybylo. Takže práce odborníků z NERVu se vypařuje do ztracena. Škoda té energie, té práce a úsilí. Kdyby vláda pracovala jen z 10% tak jako pracuje NERV, určitě by na tom naše země byla už mnohem líp ! ! !