Toto heslo mi včera proletělo hlavou. A v poslední době se mi to stává nějak častěji a častěji. Manželka totiž byla nakupovat v zahraničním supermarketu a s vědomím, že se zima blíží, koupila tam mimo jiné i lahev rumu. Aby bylo doma něco na zahřátí. Sice by, jak ji znám, šla raději do obchodu čistě českého, ale v našem městě už bohužel nic takovém neexistuje. Vládnou tu jen zahraniční řetězce a Vietnamci! A co se nestalo. Když manželka přišla s nákupem domů, všiml jsem si, že na tom rumu je starý kolek a že se na něm nedá zjistit datum výroby. Takže jsem ten nejistý rum sebral a jel jej vrátit a vyměnit za rum řádně novým kolkem označený. Paní vedoucí ani moc neprotestovala. Sdělila mi jen, že "rodný list" alkoholu by snad mohli mít na ústředí, ale že mohu rum vrátit a dostanu zpět peníze. Slepotu jsem riskovat nechtěl a tak jsem si raději vzal nazpátek peníze. 

   Dne 5. 10. 2012 bylo pražské Ruzyňské letiště přejmenované na "Letiště Václava Havla". Paní Dagmar Havlová k tomu ve svém projevu důrazně připomenula, že Václava Havla nejen všichni znají, ale také si ho váží. Tak mezi ty všechny já nepatřím a určitě nejsem v tomto sám. A vůbec už mne v poslední době některé věci, jimiž nás politici krmí, doslovně lezou krkem. Holokaust, pozitivní diskriminace, pravda a láska i s Havlem, a vůbec celá ta naše pomatená demokracie naruby. Holokaust nikterak nezpochybňuji, ale jen připomínám, že za války u nás neumírali jenom Židé. V bývalém Československu přišlo za války o život asi 360 000 lidí a z toho bylo Židů asi 265–270 tisíc. A další tisíce Čechoslováků zemřelo po válce pro různé následky protektorátních strastí. A nelze zapomínat na další desetitisíce Čechoslováků, kteří svůj život za vlast obětovali ve vojenských sborech západní i východní fronty. Nezemřeli jen židé, ale ostatní příslušníci národů žijících v Československu. Ale na ty nikdo nevzpomíná.

   Jedovatý metylalkohol v nápojích? Co to symbolizuje? Nevyvratitelně především neschopnost vládního aparátu i zákonodárců a také zhoubné vlivy úpadkového systému nazývaného Evropská unie! 

 Za dvacet let se našim polistopadovým zločincům podařilo zdecimovat naši zemi natolik, že naše národy přišly o většinu majetků, které po mnoho generací vytvářel rozum a mozolnaté ruce našich předků i současníků. .Budou-li zlovolně zaprodanou "politickou elitou" prosazeny církevní restituce, nebo dokonce prolomeny Benešovi dekrety, přijdeme i o ten zbytek.   Od okamžiku kdy se po listopadu 1989 k moci lavinovitě prodraly utajovaně dlouho předem zřejmě připravované komunistické kádry, převlečené narychlo do nových kabátů s odznaky ODS, ČSSD a dalších prohnaných parlamentních stran na klopách, tak jednoznačně, za intenzivní spolupráce hlasatelů falešné pravdy a lásky, začali zatahovat lid našich národů do žumpy úpadku. 

   Heslo, které jak se zdá nevyvratitelně ovládá podvědomí a mysl veškeré naší politické elity. Ačkoli před veřejností se sveřepě všechna ta partajní uskupení předhánějí v tom jak před lidmi ta ostatní znectít a znevážit, v jednom okamžiku jsou z ničeho nic svorní, až se člověk nestačí divit. Jako kdyby jim najednou něco připomenulo ty pověstné „Svatoplukovy pruty“ a poučení z té báje vyplývající. A kdy že se tomu tak stane? To jste ještě nepostřehli? Přece tehdy, když jde o koryto! Zvláště je-li hojně naplněné. To se i ti nejsveřepější protivníci najednou navzájem vrhnou do obětí a je po svárech. A jak jsou pospolu u koryta, pro jistotu hned uzavřou pakt o vzájemném neútočení. Dnes tomu ovšem říkají jinak. Dnes je to koalice! Ono není radno připomínat nějaké ty historické pakty, které se nakonec nevyvedly. Jako třeba ten, který uzavřel s mocným vládcem „Velké Rusi“ J. V. Stalinem říšský vůdce Adolf Hitler. Tehdy to dopadlo tak, že nejdřív se sice podělili o koryta i kořist, ale nakonec si vjeli do vlasů a byla z toho válka ... 

Zveřejněno Národní prosperitou v Parlamentních listech. 

   Evropou zřejmě opět vane zatuchlý duch Stalinova velikášství. Duch jeho mocichtivosti začíná zcela prokazatelně omamovat mnohé evropské politiky. Snahy evropských politických špiček po přetvoření naší současné Evropy na „velestát“, ve kterém ve vší tichosti budou umlčeny veškeré hlasy volající po zachování plné suverenity a individuálnosti národních státních celků, postupně v posledních letech sílily a sílí. Když nedávno například italský premiér Monti, v návaznosti na krizový stav některých států Evropské unie a nakonec i unie jako celku, varoval před hrozícím nebezpečím zničení všeho, co bylo Evropskou unií na cestě ke sjednocení Evropy již vykonáno, vyslovil se zároveň pro zvýšení nezávislosti vlád jednotlivých členských států Evropské unie na národních parlamentech! Ale to by přece byl jen další krok k centralistickému ovládnutí Evropy, k ustanovení jisté obdoby despotického systému, ke kterému v určité části Evropského kontinentu po dlouhé roky mířil právě J. V. Stalin a následně trochu ze setrvačnosti i jeho nástupci, i když ti s mnohem menším důrazem.

   Náš český národ ve své minulosti zakusil nemálo strastiplných údobí, za nichž mu hrozil zánik. Překonávat tato období se většinou podařilo jen díky tomu, že lid našich národů se dokázal proti společnému nepříteli pevně semknout, že si zachoval svoji národní hrdost a čest! Náš národ, Češi, Moravané a Slezané, byl pro mnohé naše mocnější sousedy odjakživa lákavým terčem. Snahy mnohých mocností po rozvrácení naší státnosti a rozvrácení soudržnosti našeho národa z historie naší země i Evropy nikdo nevymaže! Obětí zločinecké zvůle jiných jsme se měli stát v minulém století jak za německé okupace, tak i za okupace sovětské v časech oficiální komunistické totality. 

   Hrůza zachvátila politiky. Policie si dovolila udělat něco, na co čekal národ celá desetiletí od nástupu "pravdy a lásky". Policisté začali lovit v nejvyšších patrech moci. Media zveřejnila podezření policie vůči bývalé ministryni obrany a dnešní místopředsedkyni sněmovny - paní Parkanové. Mezi mocnými to vzbudilo zděšení a obzvláště jako čert z krabičky začal vyskakovat pan ministr Kalousek a společně s premiérem Nečasem začali odsuzovat policii. Přes páně Kalouskovu agresivitu v televizním pořadu bylo na něm zřejmé, že má strach. Jak by také ne, vždyť jeho politická kariéra je už až přespříliš dlouhá a ne vše zůstává zapomenuto. 

   Uznávám potřebu a právo lidí v něco věřit a být ve společnosti lidí podobně smýšlejících. Tomuto účelu dobře slouží církve a to celá staletí. Problém ale je, že představitelé církví brzy pochopili, že lidské víry a někdy až fanatismu se dá lehce zneužít a ještě se dá z víry učinit výhodný byznys. A je jedno, o kterou církev se jedná. Říká se, že římskokatolická církev je největší firmou světa. Já, ač také pokřtěný římský katolík, věřím v boha, ale nepotřebuji k tomu prostředníka, církev. Uznávám, že církev, pokud by se držela toho, co hlásá, a je jedno která z církví by to byla, /všechny tvrdí, že co činí je vždy dobro pro své věřící / bylo by to jistě pro lidi přínosem. Činit "dobro" se však zvrtlo i tak, že stejná církev žehná zbraním dvou válčících stran. Řekl bych však, že honba za majetkem a mocí je především to, co všechny církve světa spojuje. 

   Václav Klaus se do historie našeho národa po roce 1989 zapsal výrazným způsobem, ale zároveň také velmi rozporuplně. O době, kdy byl premiérem a o kupónové privatizaci se toho napsalo už mnoho. Ale méně již o jeho "balíčcích", které "zařízly" malé a střední podnikatele a znamenaly katastrofální dopad na banky a celé hospodářství. Navíc ale také umetly cestu různým pochybným zahraničním podnikatelům a podvodníkům, samozřejmě na úkor českého občana.      

   Celkově docházíme k názoru, že působení Václava Klause ve funkci premiéra mělo pro naše národy a náš stát skutečně katastrofální dopad. Ale pravdou je i to, že i doby, za nichž byli premiéry Zeman či Topolánek, hrubě postrádaly pozitiva. Znamenaly už jenom další pokračování úpadku. Pouze "úřednický" premiér Fišer nestačil nadělat tolik zkázy, jako jeho předchůdci. Samozřejmě jen díky tomu, že mottem jeho kabinetu byla zásada, že kdo nic nedělá, také nic nezkazí. Fišer, a spolu s ním všichni ministři jeho vlády, staří komunisté, tedy až na Pecinu, který pro svůj věk byl v roce 89 "jen" aktivním svazákem, měl zajímavý hlavní úkol. Oslavy 20. výročí pádu komunismu. Jaká to ironie!

   Na druhé straně Václav Klaus, až na malé výjimky, si velice vedl a vede jako náš prezident dobře. A jako prezident statečně odolává nepřátelům zahraničním i vnitřním. ČSSD, ODS, Zelení, TOP 09, Lidovci, všichni jako jeden muž, tlačili na Václava Klause, aby podepsal pro náš národ omezující i silně nebezpečnou Lisabonskou smlouvu, která může vést k prolomení Benešových dekretů. Ale byl to Václav Klaus, kdo se k jejich nelibosti stal hlavní pevnou překážkou, která všem ještě brání v cestě k prolomení Benešových dekretů a k dalšímu rozvracení našeho už tak dost Evropskou unií podrobeného státu. Za tento postoj Václavu Klausovi, jak strana vlastenecky založená, opravdu upřímně tímto děkujeme. 

Květen 2012                                                                         Strana NÁRODNÍ PROSPERITA

   Odsuzujeme věznění lidí pro jejich politické názory kdekoliv na světě. Že existují političtí vězni i v našem státě, o tom se nemluví, ale my o tom nepochybujeme. Roční věznění dvou mladých lidí, kteří vylepovali samolepky s textem proti globalizaci anebo žena vězněná v blázinci jen proto, že označila předlistopadového "kádra" za bývalého člena STB, jsou jen malým výčtem politického pronásledování dnešní doby v ČR. U bývalé ukrajinské premiérky Tymošenkové nedokážeme posoudit, zda je vězněna z politické msty anebo pro hospodářskou kriminalitu. Její manžel-miliardář žijící v naší republice, to může naznačovat i důvody hospodářsko-podnikatelské. To, že je takový humbuk kvůli věznění p. Tymošenkové má hlavní důvod ten, že expremiérka Tymošenková je varováním pro všechny potentáty u nás i ve světě. Vrchnost děsí představa, že by i oni mohli stanout před soudy za své zločiny, zlodějiny, korupci, špatná rozhodnutí atd. Proto představitelé vlád, prezidenti a úředníci EU tlačí na ukrajinskou vládu, aby propustila Tymošenkovou. Co kdyby si lidé vzali z Ukrajiny a věznění p. Tymošenkové příklad? I náš parlament shodil rychle ze stolu zákon o odpovědnosti úředníků státní správy za svá rozhodnutí. Jsme tak v situaci stejné jako ve středověku. Aristokracie beztrestně jednala se svými nevolníky jako s dobytkem a dnešní potentáti usilují o stejné. Globalizace-spojení aristokracie, nadnárodního kapitálu a vrcholových státních potentátů usiluje o beztrestnost pro ně a nevolnictví pro "obyčejný lid".