Máme po volbách do EU a media se opět mohou předvádět jako ochránci naší demokracie a jak mají ve zvyku pomocí lží plných nenávisti napadat zejména odpůrce evropského, Evropskou unii. A ani na Ukrajinu nezapomínají. I tam přece začala významná část občanů proti EU projevovat odpor a zvláště zřetelným způsobem! I se zbraní v ruce! Každý, kdo není úplně padlý na hlavu musí vidět a slyšet všechny ty nenávistné lži valící se z médií proti těm, kteří se nechtějí nechat ovládat a hnát jako stádo. Lžou o lidech, kteří odmítají připravované novodobé feudální otroctví EU. Každý, kdo nejde pokorně jak krysa za iluminátorským proevropským krysařem, je dnes populistou či extrémistou a je nejen zastrašován, ale i umlčován.

   Poslední vlna “národního obrození”, která přeběhla přes naši zemi v časech vzniku Československa, dávala jistou naději, že odplaví všechny ty kaly nanesené do naší země v dobách poroby. Nejenom v celém státním systému, ale logicky i v našem školství. Ale než se tehdejším národoveckým politikům podařilo náš státní systém pořádně vybudovat, postihla naši zemi další pohroma. Přišel rok 1938 a s ním anexe nacistických hord do naší mladé republiky. A jak se po vzniku našeho Československa začala systematicky vytvářet nová školská soustava, založená na národních základech, byl s tím konec. Prolnula do ní násilně okupantská němčina a o výuce nějakého českého národopisu nemohlo být ani řeči.

    Do 17. listopadu ´89 tady o nich nikdo neslyšel. Ale když to tady tak říkajíc “prasklo”, začali najednou přijíždět, překypujíc nadšením nad koncem komunistické nadvlády a plni plánů jak nám tady pomohou republiku zrenovovat podle západních zvyklostí. A koho že tím myslím ? No přece naše zahraniční krajany, kteří po roce 1948 utekli před novým režimem na západ. A také potomky těch, kteří tam odešli ještě před II. světovou válkou. Ale, jak občas tvrdí někteří “zlí jazykové”, mezi těmi navrátilci byli dokonce i jedincí, které si ve vlastním zájmu tam na západ potají vyslal nový poúnorový režim a kteří se dnes vydávají za oběti komunistické zvůle. 

   Důvodů k odporu proti všemu, co jen trošku souviselo se Sovětským svazem (SSSR), jsme měli před listopadem 1989 víc než dost. Tento odpor se táhl od února 1948, koncem padesátých let postupně slábl, po 21. srpnu 1968 znovu zesílil a tak se to táhlo naší společností až přes listopad 1989. A za ty dlouhé roky se v myšlení našich lidí natolik usadil, že v myšlení mnohých lidí přežívá podnes. A zdálo-li se v letech devadesátých, že pro jiné starosti v myslích lidí tiše zapadne, nestalo se tak. Stačila slova všemi tenkrát opěvovaného Václava Havla a ten utichající odpor byl restartován. a po Havlově smrti se o to, aby vydržel, postarali jeho spolu-zakladatelé “režimu pravdy a lásky”. A tak i po rozpadu bývalého SSSR a všech změnách, které přitom proběhly, ten odpor proti všemu ruskému dál v lidech přetrvává.

   Dnes nás straší kolem dokola Ruskem, prezidentem Putinem a ruskou armádou. Jsou toho plná media i internetové sítě. Ti, kteří za tím strašením stojí, nečiní tak proto, že by se skutečně takového nebezpečí obávali. Ale proto, že potřebují abychom žili ve strachu a byli jich poslušnější ! Abychom se přestali zajímat o marasmus v němž žijeme a nevěnovali pozornost   zlodějinám, korupci a neschopnosti těch, kteří by měli být ostatním občanům vzorem ….. tedy politikům. A je jedno zda se jedná o politiky z naší České republiky,   EU, anebo z USA, jichž bychom se měli bát. Rusové však pro nás nebezpečím v žádném případě nejsou. Oni nás totiž k ničemu nepotřebují ! Jediné co je na nás zajímá je, zda řádně platíme za nerostné suroviny, které nutně potřebujeme a které nám dodávají. 

   Tak se nám zase poslanecká sněmovna pobavila. Však to také paní poslankyně a páni poslanci při své náročné práci a ubíjejícím vypětí občas potřebují. A co vyvolalo to úsměvné, ve sněmovně nepříliš časté prostředí ? Inu, my Češi strašně rádi ironizujeme chyby druhých a u nás přece stačí „pouhé smítko“ … a je na zábavu zaděláno. Tak stalo se i ve sněmovně, když řečnický projev pana vicepremiéra Babiše natolik vzrušil pana poslance Korteho, známého to chronického sněmovního češtinářského hnidopicha, že neodolal a rozhodl se také „přispět s něčím do krámu“. A tak pan poslanec, vystupující za TOP 09 a všeobecně známý ve sněmovně svými kritickými lingvistickými projevy, vznesl oficiální žádost, aby byly projevy pana vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše “tlumočeny do češtiny”. Odkazoval se přitom na sněmovní jednací řád, stanovující, že cizojazyčné projevy musí být ve sněmovně řádně profesionálně přetlumočovány. 

  Mnozí lidé, pokud mají učinit závažné rozhodnutí, si předem ujasní, jaké výhody či nevýhody to přinese a teprve pak, dle toho co převládne, se pro něco vysloví. Ovšem, jak se ukazuje, takoví lidé dnes nejsou pro vládnoucí kasty příliš žádoucí a tak se z nich politici prostřednictvím medií všemožně pokoušejí udělat poslušné nemyslící stádo. A ono jim to vychází !

   Když se dnes ohlédneme zpět do doby kdy se rozhodovalo o našem vstupu do EU, tak nám nezbývá než konstatovat, že většina těch, kteří se tehdá zúčastnili hlasováni v referendu „o vstupu ČR do EU“, většinou hlasovali bez dostatečných informací jako to tupé stádo tak, jak je politici nasměrovali. Nelze jim to zazlívat. Pro to, aby se mohli kvalifikovaně rozhodnout, by museli tehdy mít k dispozici kvalitní informace o tom kam EU bude směřovat, jakých cílů chce dosáhnout a jaké výhody, či třeba i menší a nepříliš významné nevýhody, nám členství v unii přinese. Tyto informace měli jen politici a ještě ne všichni ! Obyčejní lidé je neměli ani náhodou ! Vždyť státní moc před referendem potencionálním oponentům přístup k veřejnoprávním mediím administrativním zásahem znemožnila!   

     Přísloví jako vyšité pro dnešní dobu. Ať se děje co se děje, nikdo za nic nemůže. Do dokonalosti dotažený alibismus zaznívá zejména z řad těch, kteří se tak rádi ujímají za nás občany "přetěžkých úkolů" spojených se správou obce, města, kraje, a třeba i celé země. Z úst nám všem tak věrně oddaných "zastupitelek a zastupitelů" slyšíme většinou ale jen bohapusté žvanění. Ať se stane,co se stane, a naše veřejnost náhodou odhalí někoho konkrétního, kdo má na svědomí že “něco nevyšlo”, a že my všichni na to nějakým způsobem doplatíme, potrefený hned vyrukuje s desítkami "objektivních příčin" proč to nešlo zabezpečit lépe. A z řad jeho kolegů, ale i soupeřů (!), ihned zazní celé tirády na jeho obhajobu. A pokud to stále ještě nestačí, tak se to přece dá svést na "dědictví po komunistických nomenklaturách" a to i po více než 20-ti letech, které od jejich oficiálního pádu už uplynuly !

     Když tak lidé, tedy ti "obyčejní" / kteří nepatří ani mezi politickou šlechtu, ani mezi velké zbohatlíky/  mezi sebou rozprávějí o tom jak při nákupech docela běžných životních potřeb musí téměř každodenně konstatovat, že to či ono zas nějak podražilo, moc vesele se netváří. Ono totiž toho jim k radosti v poslední době zůstává stále míň a míň. On ten náš průměrný "nákupní košík" nám nějak systematicky hubne a hubne .......

    Říkávalo se to. Za časů kdy každý věděl, že rodinou je otec a matka s dětmi. Tehdy byl svět ovšem ještě normální. Americký ekonom Buchanan, lokaj "Nového světového řádu", k tomuto tématu kdysi řekl: „Podporuje-li někdo rodinu, tak vědomě či nevědomě diskriminuje jiné. Například homosexuály  a jim podobné.“ A přesně toto je zaklínadlem všech zastánců budování "Nového světa". Ti co řídí projekt "Nový světový řád" a chtějí se zmocnit vlády nad světem a zřídit totalitu pro zbytek lidstva, dobře vědí, že rodina je opravdovým základem, svorníkem státu a národa. Kdo rozvrátí rodinu, rozvrátí  i národ a stát !