Přímá demokracie je založena na praxí mnohokrát potvrzeném poznání, že každá moc korumpuje. Držitel moci velice rychle sám sebe přesvědčí, pokud již takovým nebyl od počátku, že je něco více než ostatní a má proto právo tyto méněcenné ostatní používat jako nástroje k vlastnímu prospěchu. Že to je k jejich – našemu neprospěchu je pak nutným důsledkem. Proto je jedním z mnoha prvků systému přímé demokracie odvolatelnost politiků, a to kdykoliv. Aby však tato odvolatelnost byla možná, je nutné zavést systém přímé volby politiků – starostů, poslanců atd.
Zavedení této změny vyžaduje přijetí ústavního zákona, který vyžaduje tzv. ústavní, tj. 3/5 většinu poslanců a senátorů.Bez masívních demonstrací, jaké byly u nás v r. 1989, či nedávno v arabských zemích, se toho dosáhnout nedá.

Souhlasím s Vámi p.Raitnere je to velmi těžký, i když nikoliv nedosažitelný cíl. Méně pravděpodobné je, že by tuto změnu zavedly parlamentní strany samy. Ty především prosazují zájmy svých představitelů, nikoliv zájmy občanů. To ale jen zdánlivě připomíná požadavek vznášený v kontextu úsilí o zavedení přímé demokracie.
Vnější podobnost skrývá protiklad v podstatě. To se nám ukáže, když se zeptáme klasickou otázkou: komu ku prospěchu. Samotná přímá volba prezidenta,poslanců senátorů, starostů atd. je požadavkem, který může přinést výhody těm jedincům, kteří jsou v místě či celostátně známí, ale nemají podporu dostatečně vlivné strany, která by je ve stávajícím systému do dané funkce prosadila. Je to tedy pokus obejít tyto velké strany. Stejně tak je to výhodné pro malé strany, které by v konkurenci se stranami velkými svého kandidáta neprosadily,

ale přitom doufají, že on sám je dostatečně populární na to, aby byl do dané funkce zvolen v případě přímé volby. Jestliže v systému přímé demokracie jde o zrušení privilegia moci, zde jde spíše o jeho získání. Proto je pořadí požadavků opačné: přímá demokracie začíná odvolatelnosti, zastánci přímé volby začínají volbou „osobností“. Avšak budou tyto silné a „slavné“ osobnosti nakloněni své odvolatelnosti občany, a to kdykoliv, jakmile budou zvoleny?To nezní příliš pravděpodobně. I nyní přímo volený zástupce může jednat jménem občanů, stejně tak to o sobě tvrdí naše současná vláda, ale občané nemají žádnou možnost toto jednání zvrátit, pokud s ním nesouhlasí.Toto tvrzení je tedy klasická politická fráze, volební klam.Zajímavé by mohlo být poslední tvrzení o možnosti odvolat tyto přímo volené zástupce. Jestliže již půjde o změnu Ústavy ČR, proč neprosadit současně přímou volbu i s odvolatelností?

Kolik tzv. vůdců, kteří budou rádi podporovat přímou volbu, následně podpoří další (!?) kampaň za změnu ústavního zákona a opětné přepsání právě změněného zákona o přímé volbě? Kolik z nich by podpořilo zákon o své odvolatelnosti?Prakticky nikdo! Nehledě na nesmyslnost a nepraktičnost tohoto postupu.
Pokud nebude petice obsahovat požadavek na odvolatelnost, je nutno považovat poslední tvrzení za zásadní nepochopení, v horším případě za klasický volební trik.