Mnohé ženy a dívky se dnes mezi sebou občas titulují slovy“ty krávo”, a mezi chlapci a muži zase slyšíme samé “ty vole, vole”. A povětšinou jsou tyto názvy bohužel u mnohých i celkem oprávněné. Slova použitá v titulku mne napadla po shlédnutí televizního pořadu o novém “genderickém pohledu na člověka”. V tom pořadu horlivé mladé genderické feministky a mladí genderičtí muži, podle zjevů a vyjadřování homosexuálové, ve školách a školkách "vymývali dětem mozky" a poučovali je, že se nerodí jako holčičky a chlapečkové, ale rodí se jen jako děti. Pohlaví že se jim určuje až časem, a jak je správné, když se muži chovají jako ženy a mají zálibu ve vaření a v "ženských pracích", a stejně tak je dobré, když se holčičky chovají jako chlapci.

   Prezidentské volby na krku a media se mohou přetrhnout, některá aby znectila ještě úřadujícího současného prezidenta Zemana, který kandiduje podruhé, jiná aby co nejvíce vynesla některé jeho protikandidáty. Pokud si však vezmeme otázku prezidentů obecně, obecně z řad občanů zaznívá, že s těmi prezidenty jsme od samého počátku moc velké štěstí neměli.

   Stalo se již téměř zvyklostí, že politická reprezentace si různá historická fakta umně upravuje, prostřednictvím medií i školství, podle toho, jak se jí to hodí, či nehodí. Různými způsoby je možno v očích veřejnosti určitou situaci buď znehodnotit a pošpinit, nebo naopak oslavně zvýraznit. A platí to rovněž i pro konkrétní osobnosti.

Za "cinknuté " karty se kdysi i věšelo. Od té doby se ale svět změnil. Z chlapů se stali až velmi často napomádovaní "manekýni“, z žen se vytrácí ženskost, dané slovo nic neznamená a všechny nás objímá sliz zvaný "korektnost". Díky této "korektnosti" jsme se naučili držet huby a jako otroci se prohýbáme pod dalším a dalším nákladem zákonů, povinností a různých "korektností". Koho by pak zajímaly "cinknuté" volby i když se při nich používají "cinknuté" karty. Už se za ně nevěší.

Načteno na CFP a zkráceno.

Redakce AE News přináší exkluzivní rozhovor s vrcholovým manažerem renomované agentury pro průzkum veřejného mínění v Česku. Exkluzivní rozhovor, šokující svědectví, bez cenzury a natvrdo. Pracovník agentury, který již asi “nepřekousl” mediální útoky na prezidenta Miloše Zemana, v něm řekl: “Poslední události okolo tendencí a snah o svržení českého prezidenta jsou plně v souladu s tím, na čem jsme v agentuře pracovali i ve spolupráci s Českou Televizí a poslední vývoj v tomto veřejnoprávním médiu je opravdu neskutečný převrat, se kterým nikdo z dozorových institucí nechce, nebo spíš neumí nic udělat, a já nehodlám nečinně přihlížet. Ty informace, které o nich máme, jsou v podstatě v té poloze, že z České Televize se stala neřízená střela, neovladatelné těleso, kterého se zmocnili bývalí aktivisté okolo vůdců známého „spacákového povstání", tedy lidé z okolí bývalého prezidenta Václava Havla a Jana Rumla.”

Tento projev media moc nezveřejňovala, asi protože to řekl prezident Miloš Zeman. 27. května 2017 pronesl prezident ČR Miloš Zeman při příležitosti převzetí symbolického klíče od obce Lidice krátký projev, o kterém se žádná media nezmínila. Důvod je prostý. Médiím se v něm nepodařilo najít nic zajímavého, co by prezidenta diskreditovalo. My naopak doporučujeme ten projev k přečtení:

Podle Petra Hampla útok na rod, ať už mužský nebo ženský, je útokem na rodinu a v důsledku toho útokem na samu podstatu lidství, člověčenství, na moudrost, i na svobodu člověka. Říká „znovu jsem si uvědomil, jak se všichni navzájem potřebujeme. Pro muže je velmi těžké vyrůstat v odpovědné muže, pokud jim ženy nedávají najevo, že je potřebují a že si mužnosti hluboce váží. A život žen ve světě bez normálních chlapů to je ta samá kapitola.“

Projev Maďarského premiéra Viktora Orbána z října 2017:        

   Bude Evropa stále patřit Evropanům? Zůstane Maďarsko zemí Maďarů? Zůstane Německo zemí Němců? Zůstane Francie zemí Francouzů a Itálie zemí Italů? Kdo bude v Evropě žít?

   To je historická otázka, které čelíme. Muslimové, kteří momentálně přicházejí do Evropy, si myslí, že jejich kultura, jejich víra a jejich způsob života jsou silnější a nadřazenější tomu našemu. Tak nás vnímají. Proč by se někdo adaptoval na slabší kulturu namísto své silné? Neudělají to! Nikdy to neudělají. Převýchova a integrace v tomto smyslu nikdy nebude úspěšná.

Uprchlík Pavel Chrastina z Olympiku

Teď nepůjde jen o to, zda se budeme mít po volbách lépe, než jak se máme dnes. Půjde o to, zda jako národ vůbec přežijeme. A zda přežijeme ve zdraví.  Současná migrace je utajovanou hrozbou!                      

Také já mám za sebou zkušenost uprchlíka. Uprchl jsem kdysi z toho bývalého československého marxistického ráje. Jenže v té době byli uprchlíci ještě většinou slušní lidé. Žádní vrazi, žádní násilníci, žádní náboženští pomatenci, žádní notoričtí asociálové. Drtivá většina chtěla co nejdříve pracovat, naučit se jazyk a splynout s lidmi hostitelských zemí. Ale o tom jsem už jednou psal. Dnes chci napsat o něčem jiném. 

Není snad dne, aby v něm některý politik, novinář, či jiný rádoby vzdělanec, nepoužil jako projev své důležitosti nějaká cizí slova, ač je zřejmé, že velmi často vůbec neví, co znamenají a jak vznikla. Mezi tato slova patří také slovo populismus. Jako klackem šermují slovem populismus kolem sebe a označují jim každého kdo s nimi nesdílí jejich třeba sebehloupější názory.