V letech devadesátých skandovali naši slovenští spoluobčané v Bratislavě při návštěvě prezidenta Československé republiky Václava Havla na Slovensku halasně slova „dosť bolo Havla“. Tuto dávnou situaci jsme si nemohli nepřipomenout, když koncem minulého roku veškerá media bez přestání kolem dokola, jakoby pro ně nic jiného neexistovalo, ohlašovala, že v neděli 18. prosince roku 2011 zemřel občan Václav Havel. 

   Skutečně máme demokracii a opravdovou svobodu? Nebo je to jen fata morgana? Jak jsme na tom dnes? Co se tu vlastně za těch 20 let odehrálo? Co způsobilo, že je naše ekonomika na dně a že těch, kteří žehrají na to jak to zde politici ke škodě naší země i nás všech vedou, valem přibývá?

   Takže ve stručnosti. 17. listopadu 1989 komunisté na Národní třídě šlápli vedle a Havel se svou partou disidentů rozjásal davy po náměstích natolik, že přestaly vnímat co se okolo nich vlastně děje. A mezitím se dala do díla promyšleně brigáda liberálních dlouhoprsťáků, domácích i ze zahraničí importovaných, která jak zástup termitů začala "transformovat" naši ekonomickou základnu natolik důkladně, že jsme dnes tam, kde jsme. 

Pokud si představujeme svobodu jenom jako možnost volného pohybu, vtom případě svobodu máme. Ale tu jsme však měli i v době komunistické totality koncem osmdesátých let! Kdo měl peníze a mohl si obstarat valuty, ten mohl vycestovat kamkoli chtěl. Dnes je to podobné, máte-li peníze, můžete cestovat rovněž. Když je ale nemáte, tak se vás tato možnost svobody až tak netýká.

   Kdyby nebylo „sametové revoluce“, asi bychom jezdili dnes stejně volně jako občané západu. Dnes ale je svoboda jednotlivce pro změnu pošlapávána v mnoha směrech jinak a dokonce více než v letech hluboké totality! Nevěříte? Jako příklad mohu uvést - v době komunistické totality mohli do vašeho domu nebo bytu vstoupit proti vůli vlastníka (nepočítám zloděje) jen policisté se soudním povolením. Přitom musel být přítomen buď vlastník sám, nebo alespoň příbuzní, ale vždy musel být přítomen také nezávislý svědek, většinou úředník obce. Odebrán mohl být majetek jen na základě soudního rozhodnutí v souvislosti se spáchaným trestným činem. Za komunistické totality však rodině musela být ponechána televize, rádio, pračka, kamna, lednice, nádobí, osobní ošacení a přikrývky. Především však rodině musela být zachována střecha nad hlavou! 

Nikdo není tak beznadějně zotročený, jako ti, kteří falešně věří, že jsou svobodní.

Část prvá, základní:   Lidé země naší, tolikrát už opakovaně zaprodávané a rozkrádané. Ti, kteří nám vládli a vládnou, předešlí i současní, si hledí jen prospěchu svého a mocenských pozic svých stran. Odvolávají se na mandát, který jsme jim ve volbách dali, ale to, co před volbami velkoryse naslibovali, hned po volbách vždy odhodili za hlavu. Kážou nám o svobodách, které pro nás vydobyli, ale z každého, kdo si dovolí kriticky vystoupit proti současnému stylu vládnutí této naší tzv. pravice, prohlásí hned neodvolatelně za nežádoucího extrémistu, s nímž je třeba okamžitě tvrdě zatočit. 

   Onen tak zvaný „předlistopadový režim“ dle dnešních politiků v naší zemi vytvořil totalitní systém, opírající se především o policejní síly. A svůj „demokratický systém“ oproti tomu opěvují jako vzor spravedlnosti a práva, v němž se nikdo nemusí bát svobodně říci svůj názor. Ale přitom, když někdo vysloví něco, co vládnoucí klice nevoní, ženou jej před soud. A jde-li o nějakou zákonem dovolenou demonstraci, při níž mohou zaznít slova vůči vládnoucí moci kritická, ti kteří by si takový projev chtěli poslechnout, naleznou celé místo konání demonstrace obklopeno kordony policistů a v bočních ulicích k zásahu připravené policejní těžkooděnce. Což vskutku nemálo připomíná to, co jsme zažívali za onoho dnešními pány politiky neustále kritizovaného předlistopadového totalitního režimu!

ŽÁDNÁ ZODPOVĚDNOST A JEŠTĚ SI MYSLÍ, JAK HO NÁROD POCHVÁLÍ. ALE ZA CO? ŽE NÁS JEŠTĚ VÍCE ZADLUŽÍ?

  To se to rozdává, když sám nic nevytvořím. To bylo první, co mě napadlo, když jsem slyšel předsedu ČSSD Sobotku v nedělních "Otázkách Václava Moravce". Horlil za to, abychom "půjčili" 90 miliard Kč na záchranu eurozóny. Tvrdil, že tyto peníze dostaneme do dvou let zpět ve formě dotací. Údajně posíláme do EU ročně asi 30 miliard Kč a zpět nám údajně EU posílá poslední dva roky asi 70 miliard Kč. EU opravdu od roku 2004 zasíláme asi 30 miliard Kč ročně, dosud jsme už tedy poslali asi 250 miliard Kč, ale zpět k nám od roku 2004 doputovalo jen asi 150 miliard Kč. Kolik přesně, to je asi státní tajemství. Možná proto, aby to s lidmi neseklo.

   Vysoký představitel EU Barroso prohlásil, že pokud se Evropská unie rozpadne, stane se Evropa bezvýznamnou. Národní Prosperita je přesvědčena na rozdíl od pana Barrose a tisíce dalších unijních úředníků, kteří by se po pádu Evropy a odstavení od přeplněných koryt  stali naprosto zbytečnými, že Evropa bude mít i nadále důležitou roli. Ale ta bude muset mít zcela jiné základy. Postavené na rovnoprávné spolupráci jednotlivých suverénních států! Ne tedy tak jako teď na statutech diktátu!

   Nyní jsme si v novinách přečetli, že letos musíme EU zaplatit 37 miliard Kč ročního poplatku, tedy o zhruba 5 miliard více než bylo původně Bruselem stanoveno! Již před vstupem do EU jsme poukazovali na nebezpečí, které pro náš národ začleněním do EU vzniká. Náš stát honem honem vydal skoro půl miliardy na přesvědčování občanů před referendem, aby pro náš vstup do EU hlasovali. Odpůrci našeho vstupu oproti tomu nedostali nic a i přístup k médiím měli jen omezený. 

   Globalizace. Jen obyčejné slovo, jehož význam většina lidí nechápe. Ale kterým jsou lidé dnes a denně různými medii krmeni. Podle naší Národní Prosperity globalizace je jen pouhou záminkou pro upevňování mocenských pozic nadnárodního kapitálu, který vytváří obrovské kumulované majetky, soustředěné v rukách několika rodinných klanů a jednotlivců. Ale pozor, tito globální magnáti dnes ovládají většinu politiků evropských států! Tato majetková koncentrace, ve spojení s vrcholnými mocenskými vlivy, v sobě skrývá víc než nebezpečnou hrozbu!

   Hrozí především nekontrolované zneužití moci pro omezování lidských práv i svobod. Již nyní se, pod záminkou prohlubování efektivity světového obchodu, přesouvají výrobní kapacity po zeměkouli sem a tam, bez ohledu na problémy, které to lidem přináší. Ve většině případů to sebou nese chudobu! Velkokapitál, který jde bezohledně za nejlevnější pracovní silou, mnohdy nutí dělníky i další zaměstnance pracovat za minimální plat a začasto doslova za katastrofálních podmínek. Jako novodobé otroky!

   Zamysleme se nad schopností přežití našeho národa a státu v případě přírodní a podobné pohromy anebo ve válce. Všechny státy světa se na takovou eventualitu připravují. Podívejme se například na Ukrajinu. Zmiňovaná Ukrajina má například uskladněno na 500 parních lokomotiv pro případ nedostatku pohonných hmot anebo elektrické energie v důsledku války nebo živelné pohromy. V takovém případě budou schopni přepravovat materiál, vojsko i občany. Jak jsme ale připraveni my? Jak je náš stát připraven chránit a bránit své občany?

   Je zřejmé, že stoupajícím závodem ve zbrojení, rozkolísáním finančních trhů, přelidněním planety a jejím ničením lidskou činností, je přinášeno zvýšené nebezpečí války anebo katastrof velkého rozsahu. Také k tomu přispívá soustředění světového bohatství v rukou asi 1% světové populace. 

Žijeme v tunelu beznaděje, u něhož i to světélko na konci chybí.

    I ten nejhloupější sedlák věděl to, co dnes dnešním manažerům, či spíše vládcům tohoto státu, zřejmě zůstává utajeno. Zdá se, že vůbec nevědí, nebo možná ani nechtějí vědět, že pokud někdo chce krávu dojit, musí jí dát do žlabu. Však se také říkávalo "dej krávě do držky, ona ti dá do dížky"! Ale dnešní mocní se vůbec nezajímají, jak lidé žijí. Zda mají z čeho žít. Jaké mají problémy. Naši mocipáni projevují zájem především o sebe a své příjmy a nanejvýš se starají ještě také o to, aby byl dostatek finančních prostředků pro lidi nepřizpůsobivé. Pro ty se finance najdou vždy! 

KORUPCE, KORUPCE A STÁLE KORUPCE

     Mentalita běžných lidí často nestačí s prudkými změnami držet krok. Jsou uzavřeni ve svých každodenních starostech – komunisté předali moc postkomunistům, privatizace, korupce, hospodářská krize, znovu korupce – lidé nevěří, nechápou, nerozumí. Nechápou, že se jejich životy dostaly do rukou polistopadových zločinců.