Totální vymývání mozků. Po přečtení tohoto textu možná lépe pochopíte, jak se to dnes dělá HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat. Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat. Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn. Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací

Vláda, parlament, tisk, televize, a dokonce i komunisté, všichni bijí na poplach proti extrémismu.

    Co to ale je extremismus ?

Mezinárodně je za extrémismus považován fašismus, komunismus a krajní chování - lidově řečeno ode zdi ke zdi. Komunisté, prospěchářští členové extrémistické ideologie, a tudíž extrémisté, odhodili v 90. letech své rudé knížky a přes noc se stali demokraty. A nacpali se do ODS, ČSSD a všech parlamentních politických stran a všude tam, kde by jim to mohlo opět vynášet a odkud by mohli zase vládnout. Tito skrytí extrémisté teď ze strachu o svá ukořistěná koryty křičí: „Zničte extremisty !“ Tak jako křičeli středověcí vládci spolu s církví „Upalte kacíře !“ Ale tehdy i dnes to znamenalo jen upalte pravdu, čest, vlastenectví ! Budete tyto extremisty i nadále podporovat ? A máme je tu znova ! Tak se nám staré struktury zase vracejí. Samozřejmě dnes v jiném hávu. Jako plnoprávní demokraté. Po nenápadném působení v parlamentu, a konečně i ve všech velkých stranách, otevřeně vyrazili na zteč. Na prvním místě si obsadili zejména pozice krajských hejtmanů. Máme je v 8 krajích !

 PATŘÍ HAVEL S DALAJLÁMOU MEZI EXTRÉMISTY? 04. 11. 2011

Jezuitským inkvizitorům jako návod na likvidaci nepohodlných ve středověku sloužila směrnice „Kladivo na čarodějnice“. Naše politická elita pro stejný účel pro policii nyní vydala obdobnou směrnici, nazvanou „Strategie boje proti extremismu“. Dovolte nám z ní citovat: „Extremismus je ideologie či jednání jednotlivce či skupiny mimo hlavní (střední) proud společnosti, či porušování důležitých společenských standardů, zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilím“. S touto nálepkou „extremista“ se dá plivnout po každém a stejně jako středověcí inkvizitoři i dnešní státní „ideologové“ si umějí s touto nálepkou dokonale pohrávat. Zajímavé ovšem je, že mnozí naši spoluobčané, např. cikánští, při porušování důležitých společenských standardů - zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím, nebo hrozbou násilím - za extremisty označováni nejsou. Ale těm, kteří proti takovému chování protestují, se takovéhoto označení extremisty dostává! Strategií současného boje proti extremismu zřejmě je tedy zařazování těch občanů, kteří nekráčí jako tupé stádo ve „středním proudu“ - to jest mezi mantinely vytýčenými státní mocí - mezi extremisty! Zatímco různi polistopadoví zločinci, kteří kradou, korumpují a také veřejně zaprodávají naše národy a tak připravují ve vší tichosti jejich budoucí rozklad, za extremisty pokládáni nejsou! Z této logiky vychází jediný závěr. Že pokud onen „střední proud“ bude vyznávat jako „normu“ lži, zlodějiny, korumpování, vraždy, vlastizradu, bude v pořádku a naopak ti, kteří nebudou lhát, krást, korumpovat a místo toho budou chránit naše národní zájmy, budou extremisty? Ale pak by tedy podle této logiky byli Dalajláma, Martin Luter King, Solženicin, ale také Václav Havel a další, kteří též „nekráčeli ve středním proudu“, také extremisty! A dovolte ještě nakonec připomenout skutečnost, vycházející z posledních průzkumů veřejného mínění. Které konstatují, že vláda, parlament a celý politický aparát již nedosahují ani 20%-ní podpory občanů! Znamená to snad, že ta většina národa, která naši politickou reprezentaci nepodporuje, patří mezi nežádoucí extremisty?

  www.facebook.com/vojtech.filip.politik/videos/601403671747822/

Psychiatr Doc. ThDr. PhDr. MUDr. et Dr. Jaroslav Maxmilián Kašparů. je vysokoškolský pedagog, psychiatr, pedopsychiatr, soudní expert, teolog, řeckokatolický duchovní, spisovatel a esperantista. Je držitel největšího počtu vysokoškolských titulů v České republice. Jméno Maxmilián mu bylo uděleno v roce 1984 opatem Želivského kláštera Bohumilem Vítem Tajovským při tajném vstupu do sekulárního řádu želivských premonstrátů

  Nikdy jsem se nesetkal s tak otřesnými případy násilí dětí,

říká Max Kašparů. Má za sebou 45 let praxe dětského psychiatra, ale dnešní společnost ho neustále překvapuje. A často i negativně. „Nikdy jsem se nesetkal s tak otřesnými případy násilí ze strany dětí jako v této době,“ říká Max Kašparů, držitel největšího počtu vysokoškolských titulů v České republice. Začali jsme nový rok, vánoční smířlivost vyvanula, vše opět vklouzlo do starých kolejí. Jaký jev ve společnosti vás nejvíce zaujal na přelomu těchto let, který řadíte k těm nejdůležitějším? „Samozřejmě pokračující rozpad hodnot, jakými jsou slušnost nebo stud za zlé jednání. A také rozdělená a stále více rozdělovaná společnost,“ říká psychiatr a teolog Max Kašparů. Kdo a co společnost rozděluje? Takzvaných rozdělovačů je více, ale důležití jsou dva. Jednak je to ona stará známá rozdělovací příčina – ekonomické rozdíly. Na jedné straně velmi bohaté a pořád bohatší skupiny lidí a na straně druhé chudé a chudnoucí jiné skupiny. Je to patrné už ve školách, šikana nemajetných není nijakou výjimkou. A víme z minulosti, že kdykoli se tyto dvě skupiny dostaly do konfliktu, nikdy to neskončilo dobře. Potom je tady ale ještě horší, plíživější, a tím pádem nebezpečnější rozdělování. Je záměrné, umělé a velmi promyšlené. Často se ho dopouštějí politici, ale k hlavním jeho strůjcům patří samozvaní intelektuálové. Jak se to jejich rozdělování konkrétně projevuje? Předně dělí lidi na chytré – k těm počítají sami sebe a všechny, kdo mají stejné či podobné politické, světonázorové a ideologické názory – a na ty ostatní, hloupé. Rozdělují tak už podle bydliště. Na nás, kdo žijeme na venkově a volíme jiné strany než oni, se dívají jako na méněcenné a podřadné lidi. Objevily se už i názory, že by každý občan neměl mít právo volit. Mělo by to být prý dovoleno jen tomu, kdo má určité vzdělání, tudíž patří mezi intelektuály. Oni se pasují do role jakýchsi pionýrů nového života, nového životního stylu a považují se za majitele pravdy. Přičemž jsou to obyčejní novodobí kádrováci. Nálepkují těmi nejhoršími nálepkami každého, kdo si myslí něco jiného než oni, a obzvlášť rádi sahají až k extrémním nálepkám. Třeba člověka, který se prohlásí za vlastence, označí jako extremistu, xenofoba, nacistu… a zdá se, že si už nejenže neuvědomují svou agresivitu,ale především asi ani netuší, jak právě oni ze všech nejvíc rozdělují společnost a zasévají do ní nesvár, spory a nenávist. Mnohem více než všichni ti, které označují těmi svými extrémními nálepkami. Z čeho to pramení? Je to pohrdání lidmi, kteří se dívají na svět jinak? Vychází to z pýchy. Křesťanství učí, že nejtěžší ze všech hříchů je pýcha. Z pýchy vycházejí všechny ostatní hříchy. Všechno zlo vychází z pýchy. A tohle je pýcha na svůj domnělý intelekt. Teď mě napadá, vy se šesti doktoráty a jednou profesurou se nepokládáte za intelektuála? Chraň mě toho Bůh, abych se považoval za intelektuála. Jsem vesnický člověk, žiji mezi lidmi, kteří mají své obyčejné starosti a někdy velké starosti, a nemám čas filozofovat o takových věcech, kvůli kterým intelektuálové nálepkují své spoluobčany. Vadí mi na nich třeba i to, že se sice pokládají za intelektuály, ale přitom s vámi nesoupeří myšlenkově, kdepak .

ELITA SE NÁM VYBARVUJE

Pan Václav Klaus mladší v Novinkách 15.10.tr. v reakci na proběhlé komunální volby napsal: “Definice *lepšolidí* je složitá. Sami sebe považují za vzdělané, i když realita často není tak růžová. Oni naopak lidi jiných názorů nepovažují za lidi jiných názorů, ale za nevzdělance, hlupáky, burany, měšťáky, konzervativní fosilie minulého století, kteří by už neměli v 21. století tady zaclánět, nácky a bolševiky, sluhy kapitálu neekologických firem, a zejména za tohle všechno dohromady.” I když se to jistě nevztahuje absolutně na všechny politiky, politology i dobou zhrzené umělce, na které zřejmě pan Klaus ml. míří novým titulem *lepšolidi*, v mnohém mu musíme, když se tak porozhlédneme po “sociálních sítích” i v různých médiích, dát za pravdu. Neboť “kulturnost projevu” mnohých příslušníků současné elity je povětšinou skutečně mizerná. Obzvláště některé představitelky ženského pokolení projevují svoji „vzdělanost a kulturnost“ tak dryáčnickými způsoby, že člověku zůstává rozum stát. A dost často mnohé, co zaznívá obzvláště z řad kulturních individualit, se navíc vyznamenává vulgaritou nejhoršího ražení natolik, že to již pomalu inklinuje k trestnému činu, který by pomalu nebyl akceptovatelný ani v těch nejzaostalejších zemích. A nejhorší na tom je, že ti, kteří se takových úletů dopouštějí, se falešně zaštiťují svobodami slova a demokracií. A ještě horší je skutečnost, že podobné “úlety” se již v naší ze sametového lože vzešlé demokracii stávají běžnou součástí života celé naší společnosti, nad kterou se lidé už vůbec nepozastavují. A to naše „elita“, která zřejmě už ze “svých výšin” dolů k lidem asi nedohlédne, do celého světa ráda vytrubuje, jakou jsme společensky i kulturně vyspělou zemí. A když náhodou někdo se k tomu vysloví negativně, z řad těch *lepšolidí* se dočká reakce za níž by ve škole v minulosti dostal na vysvědčení rovnou “trojka z mravů”…….

Jsme opravdu Poslední generace? 

Pokud se neudělá něco zásadního proti dosavadním trendům, jsme poslední generací. Další už nepřijdou, protože nastane konec světa. Nechceme být poslední generací, proto musíme burcovat. Všichni cítíme, že jde o jistou marketingovou zkratku, o nadsázku, o symboliku. Má v sobě ale racionální jádro. Jsme v jistém bodě zlomu a mnohá data o tom svědčí. Zničující trendy nás dlouho nechávaly chladnými, až mezitím nabyly fatálních a apokalyptických rozměrů. Zažíváme projevy změn už nevratných, nebo můžeme na poslední chvíli ještě něco udělat? Jsem v tomto smyslu spíše skeptikem. Podle mne jsme již za bodem zlomu a už pojedeme pořád jenom z kopce. Až do pekel. A poslední generací opravdu jsme, a to v mnohých ohledech. Místo burcování je dnes čas už jen na určitou rekapitulaci. Chtělo by se říci testament, ale komu by byl určen, když jsme poslední generací, že. Ano. To podle všeho jsme. Jsme poslední generací, která umí číst knihy. Která potřebuje číst knihy. Generací, které nestačí po internetu posbírané střípky, ale která si potřebuje otáčet jednu papírovou stránku za druhou. Jsme poslední generací, která považuje gramatiku za důležitou věc. Poslední generací, jejíž příslušníci se zastydí, když udělají chybu v psaném projevu. Poslední generací, která chce (a mnohým se to i daří) mluvit a psát hezky česky. Jsme poslední generací, která udrží pozornost déle než dvě minuty, která rozumí mluvenému i psanému projevu, která umí dokončit souvislou větu, která umí vyjádřit myšlenku, jež má začátek a konec i nějaký smysl. Jsme poslední generací, která se dorozumívá prostřednictvím vět a ne pouze citoslovci a halekáním. Nebo možná poslední generací, která se vůbec dorozumívá. Jsme poslední generací, která ví, že se má dávat ve dveřích přednost starším, že je třeba staršího pustit si sednout, že je nutno staršího pozdravit jako prvního. A že se vůbec má zdravit a přát lidem dobrý den. Že to je krásný vynález a ozdoba dne, takový hezký pozdrav. Jsme poslední generací, která má potřebu se mezi sebou vídat, mluvit spolu, podat si ruku, vzájemně se obejmout, dát si pusu, poplácat se po rameni, připít si. Poslední generací, pro kterou slovo „přítel“ znamená blízkého člověka, na kterého je spolehnutí, kterého máme rádi a který nám pomůže, ne anonymní kdosi někde na fejsbuku. Jsme poslední generací, pro kterou má slovo sdílení silný a emotivní obsah. Sdílí se osud či utrpení, sdílí se dobré i zlé ve společném životě. Sdílí se úcta ke ctnostem, sdílí se oddanost ideálům. Ne že sdílení znamená si něco za úplatu vypůjčit nebo rozeslat fotku svého oběda cizím lidem. Jsme poslední generací, která má cosi jako obecný společenský přehled. Můžeme se spolu bavit o věcech z dějin nebo zeměpisu a rozumíme si. Umíme zařadit zásadní historické události i velké osobnosti světových dějin.

Na válku na Ukrajině musíme nahlížet s ohledem na vlastní zájmy. Nejdůležitějši je mír a bezpečí pro obyvatele vlastního státu Maďarska. Země musí být podle předsedy vlády silná, aby si dokázala zajistit bezpečnost obyvatel i bez spojenců. Kdo nemá vlastní síly, nemá ani spojence , dodal Orbán