Ze zákulisí 17.11.1989

    Po dlouhých letech nadvlády komunistických nomenklatur přišel nečekaně jejich pád. Předcházel tomu brutální střet uniformovaných příslušníků SNB s pokojným průvodem studentů, ke kterému došlo v odpoledních hodinách 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě, kde štíty a obušky vybavení esenbáci zastavili a v prostoru Národní třídy uzavřeli poklidný studentský průvod. A došlo i na ty obušky a krev!

   Části studentů, vedených studenty divadelní fakulty AMU, se podařilo odtud uprchnout postranními uličkami. A zamířili si to do smíchovského Realistického divadla, které bylo scénou, na níž mohli studenti AMU při studiu v menších rolích vystupovat. Za souhlasu divadla se studentská sešlost v sále divadla v průběhu noci shodla, že brutální esenbácká akce na Národní třídě již překročila všechny meze a že je třeba na to adekvátně zareagovat vyhlášením generální stávky ve všech divadlech celé země. Ve své výzvě tedy vyzvali divadla, aby stávku zahájila a místo divadelních představení začala pořádat “diskusní fóra s občany”. Na tuto výzvu zareagovala pak velmi rychle všechna divadla v Praze a následně i v dalších městech.

   19. listopadu 1989 se do Prahy vrátil ze svého “Hrádečku” v Podkrkonoší] přední disident Václav Havel, který tam v poklidu přetrval spolu s disidentskými přáteli první dny studentského “listopadového protirežimního vzepětí”. Usídlil se v divadle “Na zábradlí” a ihned převzal veškerou iniciativu do svých rukou. Z nejbližších přátel vytvořil “revoluční štáb”, do kterého přizval i několik představitelů studenstva, a vyhlásil vznik “Občanského fóra” - OF. A revoluce, později nazvaná „revolucí sametovou“ se rozběhla naplno.

   Havlovo jméno Havlovo rázem ovládlo média, jak domácí, tak světová. Když pak šlo o to, kdo zahájí jednání s komunisty o předání moci a kdo se následně stane po komunistickém Gustavu Husákovi prezidentem, zazněla z řad lidu” i jméno Alexandra Dubčeka idolu tzv. “Pražského jara 1968”, ale když se odkudsi vypadlo mezi lidmi heslo “Havel na Hrad, Havel na Hrad”, davy se tohoto hesla chytily, a Havel měl vystaráno. Přestěhoval se “z Hrádečku” do divadla „Na zábradlí“ a začal u kulatého stolu se zástupci KSČ dojednávat předání moci.  Za komunisty byl hlavním vyjednavačem předseda tehdejší vlády Adamec a za OF Havel. A za budoucího předsedu nové vlády si Havel hned předběžně jako odborníka vybral komunistu Čalfu.

   Na červen 1990 byly naplánovány nové volby, které OF jednoznačně vyhrálo. A pak už to letělo skutečně revolučním tempem. “Předlistopadovou ideologii komunistickou” nahradila ideologie neomezených svobod a “totální negace”, tedy zavržení všeho, co kdy předcházelo. A základem veškerého rozhodování pro budoucnost se stala hesla: “Země se musí otevřít Evropě” - “Zaostalý socialistický průmysl se musí privatizovat” - “Soukromý majetek je nejvyšší hodnotou” - “Vše, co bylo se musí změnit” - „Co není zákonem dáno, je dovoleno“ - a nade vším stálo Havlovo heslo “Pravda a láska zvítězí”.

   K čemu to vše vedlo to dnes vidíme v reálu. Dnes, po 30 letech nostalgicky vzpomínáme na to co jsme prožívali, studenti, kteří to vše rozpoutali, dodělali školy a rozešli se do života. A rázem se tehdy vyrojila a do popředí vystoupala řada do té doby neznámých disidentů, a v mnohých bývalých kádrech se probudilo svědomí a začali tedy pokorně budovat demokracii, neb to vynášelo. Vzpomínkové akce k 17. listopadu zřejmě ovládne znovu jako tehdy mládí, ale tentokrát to už bude mládí nové doby, které o tom, co se odehrávalo v těch listopadových dnech roku 1989, bude vědět pramálo a jen se přijde po pirátsku připomenout. Inu čas se zastavit nedá a vzpomínky na minulost dnes přece nejsou žádoucí ...  

                                                                                                          „pamětník“