ZAPOMENUTÉ OSOBNOSTI

   Obecně vzato každý národ má ve své minulosti nějaké “velké osobnosti” jejichž odkaz je zpravidla předáván z generace na generaci jako vzor. Alespoň tak tomu bývalo všude tam kde bylo rozumné státní uspořádání [režim] které si odkazu předků dokázalo vážit. Ale ne vždy tomu tak bylo. Pro některé autoritativní režimy se stalo typickým, že šmahem zavrhovaly a odsuzovaly vše, co bylo vytvořeno za režimu předešlého. A bohužel do takových “čistek” tyto režimy zahrnovaly především ty jedince z minulosti, kteří byli veřejnosti známi natolik, že v nich lidé viděli kladný vzor i pro novou současnost. 

   Což ovšem novému režimu takříkajíc “nevonělo” a tak dělal vše pro to, aby takové “osobnosti z časů minulých” byly rychle zapomenuty. A aby lidu ty staré vzory nechyběly, režim “vyzvedl” nějakou “vlastní osobnost”, mediálně jí hlavu  “ozdobil falešnou svatozáří”, a lidu ji představil jako “nový vzor” namísto “těch nežádoucích vzorů z minulosti”.

   V naší zemi jsme takových “očišťujících režimů” měli hned několik. Po obsazení naší země nacisty 16. března 1939 a ustanovení potupného “Protektorátu Böhmen und Mähren”, nová vládnoucí moc německá tvrdě trestala ty naše občany, kteří si někde veřejně zavzpomínali na naši Československou republiku a na její symboly kterými byli TGM a E.Beneš. A jako vzor správného občana lidem předvedla Emanuela Moravce, zradivšího bývalého důstojníka čs. armády, který se po nacistické anexi do země přidal k nacistům. A ten, jako nacisty ustanovený “ministr školství a lidové osvěty”, dal “na index” našeho předního spisovatele Karla Čapka, jehož literární i dramatická díla byla nacistům “trnem v očích”, neboť za pomoci “literární fikce” otevřeně odsuzovala zrůdnost nacismu.

   Prakticky stejně se proti našim prvorepublikovým osobnostem postavili i komunisté,  pro které byl také na indexu na prvém místě právě Karel Čapek, jehož díla jim vadila stejně jako nacistům, protože odsuzovala “silové režimní procesy”. A místo něho lidu předhodili jako “velký vzor” komunistického novináře a údajného “legendárního představitele komunistického odboje” Julia Fučíka [zatčen gestapem 24.4.1942, vězněn na Pankráci a 7.9.1943 popraven v Berlíně oběšením] a jeho, “ve vězení” na Pankráci sepsanou, “Reportáž psaná na oprátce”.

   Po zhroucení komunistického totalitního režimu po 17. listopadu 1989 a “sametové revoluci” sice nová politická garnitura v čele s Václavem Havlem přece jenom občas lidu připomínala mediálně “odkaz TGM”, ale “jen tak mimochodem”. A novým idolem a vzorem, vynášeném “všemi stranami” i mediálně, se stal právě V. Havel. Pokud pak jde o “dílo Karla Čapka”, tak to bylo rychle odsunuto do pozadí “absurdistickými dramaty a literárním dílem Havlovým”. A tak dnešní děti, ale už i jejich rodiče, už dnes o Karlu Čapkovi vědí jen to, že pro děti napsal roztomilé vyprávění “Dášeňka, čili život štěněte”.

   Ale dílo Karla Čapka si zaslouží víc než jen zmínku o “Dášeňce”. Dovolte nám tedy je zde alespoň ve stručnosti připomenout. *** V dramatu “Bílá nemoc” [1937] Čapek varuje před totalitní mocí [jakoby předjímal příchod nacismu] *** v dramatu “Matka” [1938] připomínal “sílu vlastenectví” *** v jakémsi “sci-fi” románu “Krakatit” [1922] varuje před zneužitím vědy vytvářející hrůzné zbraně [jako kdyby předvídal vznik atomové zbraně] *** ve “Válce s mloky” [1936] zas vidí nebezpečí nekontrolovaného šíření “cizorodých tvorů” ohrožujících svou podstatou lidskou civilizaci [což dnes nemálo připomíná nebezpečí cizorodých migrací] *** a konečně v románu “RUR” [1920] Čapek varuje před “robotizací”, která ve svých důsledcích zničí civilizaci lidskou ! ***

   V podstatě všechny Čapkovy “hrůzné předtuchy”, včetně té “robotizace”, se po jeho smrti [25.12.1938] začaly reálně prolínat do skutečného života jak našeho národa, tak i lidstva. A neškodilo by vůbec vrátit se k jeho dílu a zamyslet se nad jeho “literárním varováním”, které je víc než aktuální i v dnešní době. A poznat by tato Čapkova díla měly především naše mladé generace. Stejně tak jako mnohé další “zapomenuté velké osobnosti” našich českých dějin ...

                                                                       NÁRODNÍ PROSPERITA