TOTÁLNÍ PŘÍZNAKY TOTALITY

Když někdo v tisku vystihne pravdivou podstatu  toho co se zde děje a nějaká ta redakce mu to přece jen zveřejní, je to téměř zázrak. Jeden takový “zázrak” nám kdosi zaslal kopii výstřižku z tisku a my se s vámi o něj rádi podělíme. “Sedí to  k dnešku jak ušité !”

                                                            NÁRODNÍ PROSPERITA

Citujeme:

SLOVNÍK POLITICKÉ KOREKTNOSTI !

Patrik Nacher, pražský zastupitel ANO, 31. 3. 2016

“Tak nás navštívil prezident nejlidnatější země a opět jsme byli svědky značkování, paušalizování a osočování ze strany jednotlivých nositelů pravdy. A tak nabízím širší perspektivu a jiný úhel pohledu.

Kdo ničí americké vlajky, je pokládán za vandala. Kdo poškodí ty čínské, je nazýván aktivistou. Kdo přimaluje politikům tykadla, musí do vězení.

Setkání britské královny s čínským prezidentem, je symbolem mostu mezi východní a západní civilizací. Setkání českého prezidenta s čínským se označuje za nechutnou zahraniční politiku ČR. Politika jedné Číny je, ústy Karla Schwarzenberga, svého času ministra zahraničních věcí, ukázkou státnické rozvahy a diplomatického nadhledu. Dnes je to zásadní nerozvážnost a pochybení.

Hlas proti Číně a Rusku je projevem občanské společnosti a osobní statečnosti. Hlas proti ilegálním imigrantům projevem zbabělosti a egoismu.

Kdo podporoval Majdan v Kyjevě, byl ryzí demokrat. Kdo byl na druhé straně barikády, byl rusofil.

 Házení vajíček na prezidenta je projevem odvahy a svobody slova. Kdo nesouhlasí s multikulturní politikou, je xenofob. Kdo podporuje rodinu, je implicitně homofob, kdo není ochoten pronajmout byt komukoliv. je rasista.

V případě Blízkého východu a  severní Afriky vystupuje Západ jako exportér demokracie coby vrcholu vlády občanů. V momentě kdy v referendu lidé neschválí nějaký evropský dokument, například evropskou ústavu, hlasuje se buď znovu, dokud to nedopadne správně, nebo se to napříště řeší je schvalováním  v parlamentech.

V případě Číny zase zní hlas světového soudce se zdůrazňováním práv jednotlivých národů na sebeurčení a vlastenectví. V rámci Evropské unie se jakékoliv vyzdvihnutí a obhajoba práva jednotlivé země na samostatný vývoj vnímá jako zašlý nacionalismus.

A teď pár čísel, abychom se vrátili na zem. Kdo byl například v Německu v roce 2014  největším investorem? Překvapení se nekoná, byla to Čína s téměř dvanácti procentním podílem ze všech investic. Kdo je největším držitelem amerických dluhopisů (nepočítáme-li americkou centrální banku FED)? Vedle Japonska samozřejmě Čína, což by se dalo mediální zkratkou popsat, že komunistická Čína je největším věřitelem kapitalistických Spojených států, nejbohatší země světa.

Takže u nás si sypeme popel na hlavu úplně zbytečně. Principem dvojího metru děláme ze sebe spíše kašpárky.”