TO JSME TO DOPRACOVALI

   Po "slavném sametu" ze sklonku roku ´89 a let devadesátých, zbyla mnohým z nás jen trpkost vzpomínek, připomínajících nám naši vlastní hloupou důvěřivost s níž jsme za zvonění klíči hltali každé slovo nově se zjeveného  "osvoboditele", jenž nás zbavil totalitního režimu bývalých nomenklaturních komunistických kádrů. Stačilo však necelých patnáct let nového, liberalismem překypujícího,  demokratického režimu, v němž lidé namísto slibované "pravdy" postupně začali nacházet spíše lži, podrazy, lumpárny i podvody, a tu "lásku" stále víc a víc poznamenávala sobecká hamižnost spolu s bezohledností vůči druhým tak výraznou až to vše dospělo tak daleko, že řada lidí na ty "sametové začátky" začala postupně vzpomínat víc ve zlém, než v dobrém.

   Šlo to ráz na ráz. 17. listopadu ´89 tu ještě vládl režim komunistických nomenklatur a druhý den se prakticky zbortil. A hned 29.12.1989 na pražský Hrad jako prezident vstoupil náš "zachránce" Václav Havel; potom se v roce 1993 od našeho Československa odtrhli Slováci a vytvořili si svoji samostatnou republiku; v březnu roku 1999 jsme vstoupili do NATO; roku 2004 do Evropské unie a spěšně podepsali tzv. Shengenské dohody, které z našeho státu udělaly zemi bez hranic. A byli jsme v tom až po krk. S pevně utaženou vázankou. O to se "euro-bruselské" panstvo postaralo.

   Z počátku nám noví "opatrovníci" z Bruselu jenom doporučovali co bychom měli změnit či udělat, ale dnes nám rovnou pošlou svůj zákon doprovozený příkazem, abychom jej "implementovali" [zařadili ] do našeho zákoníku. A pokud se naše sněmovna k tomu nemá, připomenou nám "bruselští páni", že při nesplnění úkolu nám mohou vyměřit i pěkně mastnou pokutu. Pěkně jsme to dopracovali. A neříkejte, že lidé pořád ještě nad vývojem naší společnosti a stavem země jásají. To už většinu našich občanů přešlo. Jen se to ještě bojí pořádně vyslovit nahlas. A s tím zdejším "pro-bruselským panstvem" by ,jak se zdá, nepohnulo ani zemětřesení. A na nějaký "hlas lidu" přece dát nemohou. To se už dnes v demokratických systémech nedělá .....

   Co tedy ještě dodat na závěr ? Asi jen doporučit všem lidem, aby si začali všímat co se po světě děje v zemích kde lidé ten svůj hlas pozvednou opravdu důrazně a stojí si za svým. Někde ten ohníček odporu mocnější sousedé rychle uhasí, ale občas to přece jen některým vyjde. Především tam kde ten "hlas lidu" zazní téměř jednohlasně, jako zazněl například na Krymu a nyní zaznívá také na jihovýchodě Ukrajiny.

(drk)