SVOBODOMYSLNOST PŘES ČÁRU . . .

   Sleduje-li rozumný člověk v mediích, i v reálu, vše co se děje a odehrává v naší zemi na politické scéně, musí si připadat jako divák nějaké dosud nezveřejněné absurdní hry Václava Havla. Neboť to, co slyší a vidí, je natolik absurdní, že jen těžko se to může rozumnému člověku zdát pravdivou realitou.

   Tak zvaná „oficiální veřejnoprávní media“ jsou zahlcována “zaručeně pravdivými informacemi”, nad jejichž pravdivostí člověku zůstává rozum stát. Ale pokud se člověk nad tím pořádně zamyslí, většinou se v něm probudí o té pravdivosti informací silné pochybnosti. A sleduje-li člověk, jak se to vyvíjí dál, je-li pozorný, po nějakém čase snad i narazí na malou noticku, která suše konstatuje, že v dané věci šlo jen o ne dost přesnou transkripci zprávy od anonymního zdroje. Ale to už se ta “zaručená informace” díky mediím stala pro většinu posluchačů nevyvratitelnou pravdou.

   V mediálních slovnících dnes u nás vládnou fáze obsahující zejména sousloví: “...od spolehlivého zdroje, který si nepřeje být jmenován …”, “... s největší pravděpodobností jde o …”, nebo “... o pravdivosti těchto údajů se nedá pochybovat …” atd. A taková publikovaná “nevyvratitelná tvrzení” se omílají kolem dokola tak dlouho, až se stanou opravdu nevyvratitelnou pravdou. I když většinou je to “lež jako věž”. A odkud takový “vítr vane?” Kdo není ještě úplně mediálně zpitomělý, určitě na to přijde. Vane zejména z řad domácích právě opozičních politiků a někdy i z kuloárů Evropské unie i odjinud.

   Z čeho to však pramení? Co se muselo stát proto, aby se naše politická scéna a s ní celá naše společnost vydala tak absurdním směrem? Vše to bylo zjevně zaseto hned někdy po propuknutí Havlovy “sametové revoluce”, kdy se čelní myšlenkou stala ničím neregulovaná a neomezovaná “Svoboda slova”, jako nejvyšší výdobytek nové doby! A ta rozpoutaná “svobodomyslnost přes čáru” vytáhla do popředí politiky, a samozřejmě i do mediální sféry, houfy všehoschopných prospěchářů, kteří ve výběru nově vznikajících i znovu obnovovaných stran nalezli svá osobní rýžoviště.

   A jelikož i v politice platí, že tlak budí protitlak, vzniklo-li nějaké politické uskupení, které si dalo do programu “práci pro vlastní zemi a národ”, ihned se proti němu vytvořila tvrdá opozice. A protože takovým opozičním silám se bohatě dostávalo a i nadále dostává podpory “sjednocované a protinárodně zaměřené Evropy”, tak ta opozice, většinou ovládající veřejnoprávní-media s houfy k těmto přifařených “vševědoucích moudrých politologů”, v celé té absurdistické frašce dnes určuje naše současná protinárodní opozice tón. A k radosti západních “tvůrců nové Evropy” to bohužel dnes vyhrává. I díky tomu, že naše veřejnost je ze značné části bohužel již tak zpitomělá, že věří víc mediím než vlastnímu rozumu. 

   Ten neblahý současný stav je důsledkem po listopadu 89 zavedené klamné filosofie, hlásající že vše co bylo před listopadem 1989, je špatné a musí být proto zrušeno či zreformováno. A protože za touto filosofií stál sám „velký Havel“, vzala si ji za svou tehdy i nově se formující politická elita, jejímž heslem se stalo „nejsme jako oni“ a hlavním cílem rozvrácení republiky. Důsledky už známe. A jsou to právě odchovanci té prvotní polistopadové elity, kteří dnes stojí v čele většiny stran, které výsledky voleb vyhnaly do opozice a které nám teď předvádějí, že na ně nikdo nemá. A činí se. Už si osvojují i právo rozhodovat o tom kdo má jaká „lidská práva“ a „svobodu slova“. Ale to už je „svobodomyslnost přes čáru“. Vždyť tito „opoziční demokraté“ již „demokraticky odpírají“ ta lidská práva a svobody všem těm, kteří zastávají odlišné názory a staví se za práva našeho vlastního národa.

/nestor NP/