SEBEVĚDOMÍ ZOTROČENÝCH PŘITROUBLÍKŮ

   Nejen v naší zemi, ale i v několika západních zemích – Francie, Itálie – i na jiných kontinentech, se v poslední době uvnitř společnosti objevují různí “sebevědomím nabití přitroublíci”, kteří jsou zjevně přesvědčeni o svém zvláštním předurčeni k tomu, aby ovládali společnost a navigovali ji na “správnou cestu”. Objevují se nenadále, jako by byli zrozeni z pěny podobně jako Venuše, římská bohyně lásky a smyslnosti. Zkrátka “kde se vzali, tu se vzali”. A jak se zdá jsou obdařeni nějakou “božskou silou”, která jim umožňuje ovládání lidových davů natolik, že za nimi ty davy jdou jako poslušné stádo, aniž by věděly “pro co”. Zato “za co”, to ty srocené davy vědí, neboť jejich účast je ze značné části vyvolávána nějakými benefity, kýmsi nenápadně podstrčenými, anebo slibnými duhovými iluzemi, věštícími pohádkovou budoucnost.

   Tak ale už dost s těmi úvodními tajuplnostmi. Ti “sebevědomím nabití přitroublíci” jsou venkoncem živými osobnostmi, které někdo neznámý odchoval a patřičně vychoval. A nyní jen plní zadání podle předem zpracovaných scénářů. K jejichž realizaci jsou patřičně vybaveni i po stránce materiální. I nějaká svá jména a příjmení mají, i když zrovna ta nemusí být ta pravá. Takže k věci. Vše, co se v poslední době děje po náměstích a srazech po různých pláních, ukazuje na to, že by za tím vším mohli stát nějací “sebevědomím nabití přitroublíci”, i když tvrdit to nemůžeme. Stále je to jen náš dohad. Ale to “božské charisma” opravdu ti vystupující údajní “tribunové lidu”, za které se vydávají, skutečně mají. Neboť shromážděné davy ochotně s nadšením reagují na každou pitomost, kterou je ti “tribunové” cílevědomě krmí.

   Ale pomineme-li ty obecně k davům pronášené nesmyslnosti a pitomosti, a místo toho se zamyslíme nad otázkou, jak to co říkají zapadá do našeho “pevně zakotveného demokratického systému”, máme-li ještě v hlavách zdravý rozum, musí nám dojít, že něco tu neklape tak jak by mělo. Protože, ačkoliv se tribunoví řečníci pilně ohánějí demokracií, tak zároveň halasně volají po rozvratných změnách v řádně v demokratických volbách statutárně zvolené vládě. Jejich projevy jsou nabity protimluvy “jak jelito kroupami”. Ale vše prý je “OK”. Vše se prý děje ve jménu demokracie a lidských práv. A ta “lidská práva” jsou prý, jak říká Evropský parlament a konečně i OSN, nadřazena nad vším ostatním. Včetně té po listopadu 1989 tak propagované “pravdy a lásky, která nám však už nějak omšela a upadá v zapomenutí. Ale je to opravdu “OK”?

NÁRODNÍ PROSPERITA