PODOBNOST RYZE NÁHODNÁ

   Za dávných časů předlistopadových se v armádě u tzv. politruků tradovalo, že mají při přeložení do jiného působiště nejjednodušší předávání funkce. Prý jim stačí zavřít hubu a mají předáno. Ty časy jsou bohudík dávnou minulostí a armáda má teď pro změnu místo problematických politruků kaplany, Ale jak už to bývá vše co nějak dlouhodobě v lidské společnosti zakoření, tak i když je to důkladně vymýceno, přece jen nějako stopu po sobě zanechá. A z té zas po nějakém čase nově vyrazí něco připomínající to co už není. A stalo se tak i v naší zemi.

   Nepostihlo to však znovu armádu, ale po dvaceti letech nám to jako nevyhubitelný plevel vyrazilo v mnohem významnějším působišti. Na politických a mediálních kolbištích. Se stejným ne-li s ještě větším elánem vpadli do společenského života „universitně vzdělaní páni politologové” a rázem se stali v oblasti politického zaměření země rozhodujícími arbitry ! Takže občané si tím pádem už nemusejí trápit hlavy nějakým přemýšlením o tom co nějaký politik řekl či hodlá prosadit, nebo co už dokonce prosadil, a svůj čas mohou líp věnovat něčemu sobě pro spěšnějšímu. Takže se mohou radovat. A radují se také vrcholoví parlamentní politici, zejména ti kteří právě sedí díky výsledkům volebních hlasů lidu v opozici. Ti přece rádi přijmou a rozehrají dál jakoukoliv nahrávku politologa.

   Ta v předešlém odstavci uvedená skutečnost většině občanů zatím asi připadá jako něco zcela nedůležité, něco co je zajímavé jen pro televizní hrátky. Ale pozor, ke “společenským hrám” rozehrávaným politology v mediích se pohotově párují mnozí někdy až přehnaně iniciativní politici pro které je to vítaná cesta k zviditelnění. A jak se říká jedno přísloví, “nebezpečný není člověk moudrý, ale doslovnou tragédií bývají iniciativní pitomci”.

   A tak se nám tu nenápadně vytváří dokonalý “manipulační a oblbovací systém” nahrazující zatím pořád ještě platný systém demokratický.  Ústavně demokraticky založenou “vůli lidu” přejímají za svou klany výrazně politicky orientovaných politologů, které přece musejí mít podle názoru mnohých občanů nevyvratitelnou pravdu, neboť i politici jim přece v TV debatách a na sociálních sítích souhlasně přikyvují.

   Ano, “politologická moc” je zhoubnou nemocí, rakovinou současných společností nového věku. Nemocí která potlačuje a hubí veškeré doposud platné demokratické prvky a nahrazuje je prvky diktátorskými. A odkud že se šíří zárodky této choroby ? Z  „orlosupího hnízda Evropské unie v Bruselu“. Budeme k tomu jen mlčky přihlížet ? Nebo si začneme vytvářet a prosazovat své vlastní “zdravější prostředí” ? 

NÁRODNÍ PROSPERITA