PO VLÁDĚ NAD EVROPOU TOUŽÍ, KORYTŮM SVÝM JENOM SLOUŽÍ

   Když s námi naše nová politická elita, tedy ta „polistopadová“, zamířila do náruče Evropské unie, podpořilo ji v zinscenovaném referendu asi 65% občanů, ale řadě dalších se to už tehdy moc nelíbilo. Příznivého ohlasu se ovšem zprvu dočkalo zejména „zneviditelnění hranic“ v rámci EU. Které uvítali především různí dopravci, kteří hned začali k nám valit náklady všemožného zboží, často dosti podřadného, ale u nás do jisté míry nedostatkového. První mráčky se však na té jasné obloze objevily hodně brzo. Když si lidé začali uvědomovat, že otevření hranic se zvýšenou aktivitou začínají využívat i různé nekalé živly. Ale to už bylo pozdě.

   V politické oblasti zprvu všichni žili v představě, že v zásadě jde jen o realizaci zásad „volného trhu“, které jsou základem pro růst prosperity nejen jednotlivých států, ale celé EU. Bruselská politická šlechta sice již tehdy začínala pošilhávat po možném užším propojení jednotlivých států nějakým federativním uspořádáním, ale bylo to jen takové „blýskání na časy“. Bouře z toho nebyla. Ale úplně se mraky nad Evropou neprotrhaly. Evropa k radosti bankovních domů investovala jen, to hučelo, samozřejmě povětšinou pomocí štědře bankami poskytovaných půjček. Jenže ono se říká, že se džbánem se chodí tak dlouho pro vodu, až se ucho utrhne. A státy i podniky si tak dlouho se svými „džbány“ chodily do bank pro půjčky, až se ta ucha utrhla. A byla tu krize! Která euro-politiky srazila zprvu do kolen, ale jak už to u politiků bývá, jejich nenapravitelné sebevědomí se jim rychle vrátilo.

   A to pro představitele dvou největších a nejsilnějších států EU, Německa a Francie, bylo příležitostí, které nemohli nevyužít. Vždyť všichni evropští politici společně konstatovali, že EU musí rychle přistoupit k nějakým protikrizovým opatřením. A nejvyšší představitelka Německa se s „nejvyšším“ představitelem Francie dohodla, že by nebylo na škodu zatím jen formálního „euro- prezidenta“ oživit a vytvořit „Evropskou ekonomickou vládu“ v jejímž čele by stál a v níž by mu samozřejmě po boku stál francouzský korunní princ s princeznou německou. S nadějí, že by se z toho po čase mohlo vyklubat ještě něco vyššího, co by EU dovedlo k vytvoření super-státu. Který pořád je sice jen dalekou vizí, ale ta vize některým politikům nedá spát! Straší jim v hlavách již dlouho. A jak víme, když jde o koryta, a hojně naplněná, ti kteří po nich baží, dokáží jít přes mrtvoly ...... 

/GNAT/