DISIDENTŮM KUNDERA NEVONĚL?

   Podle novinek ČT24 měli někteří čeští emigranti, kteří se před listopadem 1989 v zahraničním exilu aktivně vymezovali proti domácímu totalitnímu režimu, po listopadu 1989 jisté problémy s návratem. Jak uvedla manželka světově známého spisovatele Milana Kundery pro některé takové emigranty jako byl Kundera nebyl polistopadový návrat do vlasti bezproblémový. K tomu Kunderova manželka v rozhovoru pro ČT24 řekla:

   „Emigrace je nejhorší blbost, kterou může člověk v životě udělat. Návrat po revoluci v roce 1989 už ale nebyl možný z praktických důvodů i kvůli disidentům, kteří se dostali k moci. Disidenti podle ní jejího manžela nenáviděli, protože se už před revolucí obávali toho, aby se nepostavil do čela politické opozice. Vybrali si zřejmě jako vůdce protikomunistické opozice pozdějšího prezidenta Václava Havla a asi měli obavy, že Milan, který byl v zahraničí tehdy mnohem známější, by se mohl chtít do čela politické opozice sám.

   Prý si to po návratu do vlasti uvědomila teprve v roce 2008, když v Respektu vyšel článek o údajném Kunderově udavačství v 50. letech. Ten podle ní jejího muže zdravotně zničil, uvedla. A nikdo se mu dosud neomluvil!“ posteskla si. V textu tehdy historik Adam Hradilek upozornil na posteskla si, že nikdy se mu nikdo neomluvil i když se Kundera proti vznesenému podezření důrazně ohradil, a dokonce uvažoval o žalobě na Respekt a jedenáct světově známých spisovatelů, mezi nimi čtyři laureáti Nobelovy ceny za literaturu, to ve společném prohlášení kauzu odsoudilo jako „očerňovací kampaň“.

   Podle paní Věry Kunderové největší chybou po sametové revoluci bylo, že disidenti chtěli vymazat celou dobu komunismu a nenavázalo na pražské jaro ze 60. let Řekla k tomu: „Z pohledu disidentů to bylo asi logické, protože pokud by uznali, že komunismus nebyl skrz naskrz zlo, tak by možná nevypadali jako takoví hrdinové a bojovníci, ale tu zemi to poškodilo.“  Lidé v tehdejším Československu si podle ní nechali namluvit, že komunismus trval 50 let a oni začali znovu, ale přerušili tu důležitou kontinuitu.“ A dodával: „Hned v 90. letech nové Kunderovy romány nevycházely v češtině kvůli obavě z toho, že politická témata pro čtenáře v Česku zastíní to, co je v nich podstatného. Ale teď už vyrostly nové generace a ty to snad budou číst úplně jinak,“ dodala..

*   *   *

   Když se zpětně podíváme na složení štábu „útočného revolučního šiku“ Václava Havla, zasedajícího v divadle „Na zábradlí“ a ve „Špalíčku“ , kde se usadil rozhodující prvek „Občanského fóra“, který se následně s Havlem přesunul i na Hrad, jména takových našich zahraničních emigrantů jako byli Kundera, Tigrid, Medek. nebo všem z radia „Svobodná Evropa“ známý Sláva Volný, se tam nevyskytovala. Ale pan kníže, který si celé roky v Rakousku užíval svoboda, se na Hrad do šantánové frašky „Velký Václav a jeho kníže pán“ moc dobře hodil.  Zjevně přednost tedy dostali ti, kteří si spolu s Havlem hráli s komunisty, jako Charta 77, neškodnou hru „na pikanou“. Tedy zasloužilí disidenti a ještě ne všichni. Neboť i mezi stoupenci Charty byla řada charakterních jedinců, kteří poté co ji podepsali, jako třeba byl Havlův spoluvězeň Jirka Wolf anebo spisovatelka Lenka Procházková. následně vystřízlivěli, když poznali, že veškerý ten „boj“ chartistů proti nomenklaturním kádrům strany je jenom salonní exhibicí. Není tedy divu, že Kundera a další výše uvedení zahraniční oponenti komunistického domácího režimu se disentu do jejich plánů nehodili.

                                                                                   NÁRODNÍ PROSPERITA