Názor M. Knížáka.

V blízkosti naší země vypukla válka, o které dosud vím velmi málo, poněvadž z neznámých důvodů se rychle vetřely do naší společnosti totalitní manýry, o kterých jsem věřil, že se nemohou vrátit. Nastoupila cenzura, osočování oponentů a neuvážené činy vlády. Profesor Fiala se musel zbláznit. Jeho hra na záchrance Ukrajiny, je směšná. Používá k tomu všechny legální berle a když nejsou, rychle tvoří nové zákony.

Nikdy jsem neměl vztah k Sovětskému svazu, vnímal jsem ho jako našeho největšího nepřítele, ale nikdy mě také nenapadlo, abych kvůli tomu zatratil ruské umění – fascinující ruskou literaturu, neuvěřitelné výtvarné umění a monumentální hudbu. Dnes u nás protiruská hysterie dosáhla takových směšných vrcholů, jako je přejmenovávání Ruské zmrzliny na Ukrajinskou a vysunutí ruských děl z repertoáru Národního divadla. Zapomněli na „Ruská vejce“. Navrhuji, aby je přejmenovali na „Ukrajinská varlata“. Počínání ukrajinského prezidenta na mne působí dojmem trapného ochotnického představení. Všechno se ve mně vzpírá uvěřit mu, byť i jediné slovo. Petr Fiala prohlásil, že je to naše válka, ale já mu tímto odpovídám, že moje NE. Považuji pomoc lidem v nouzi jako něco samozřejmého, ale zneužívat takové pomoci, ať z kterékoliv strany, je nemravné. Vyvolává to nespokojenost ve společnosti a zásadní zhoršení mezilidských vztahů. Každá země má své zákony a platí i pro ty, kteří nás přijdou navštívit. Nesmíme zapomínat, že nikomu nepomůže, když naši zemi zbídačíme jen proto, abychom se světu předvedli jako největší zachránci demokracie.

Chtěl bych uvést jen to, co ještě před nedávnem každý věděl: ukrajinský režim neměl s demokracií nic společného. Co tedy zachraňujeme?