Přísné zákony na ochranu zvířat – Nacistické Německo

Na počátku 20. století existoval nejpřísnější zákon na ochranu zvířat paradoxně v totalitním a anti humanistickém nacistickém Německu. V době, kdy v koncentračních táborech umírají v krutých podmínkách lidé, přijímá roku 1933 Německo nejtvrdší zákon na ochranu zvířat, jaký tehdy vůbec na světě existuje. Nacistické zákony na ochranu zvířat byly velmi detailně propracované a měly vysokou lékařskou a právní úroveň.

 Už v první verzi z roku 1933 je např. přísně postihováno týrání zvířat, je zakázáno užívání psů při honech, je regulována kastrace zvířat a je stanoveno maximální množství práce, které může být požadováno od zvířat na polích nebo v dolech. Další ustanovení omezovalo vědecké a lékařské experimenty na zvířatech, které se směly provádět jen výjimečně a s výslovným povolením ministerstva vnitra (přičemž v koncentračních táborech se samozřejmě prováděly drastické „vědecké“ pokusy na lidech zcela bez omezení). Na zákon z roku 1933 navazovala postupně celá řada dalších zákonů na ochranu přírody a zvířat, které byly vydávány a vylepšovány až do úplného konce režimu. Většina těchto zákonů byla údajně sestavena pod dozorem samotného Hitlera. Nesmírný důraz je v těchto zákonech kladen především na to, aby zvířata nepociťovala sebemenší bolest – ať už během chovu, při přepravě nebo třeba během porážky. V roce 1934 byl vydán lovecký zákon, který např. zakazoval v lesích kladení pastí a rovněž používání celé řady střeliva, jehož použití by mohlo zvěři způsobit nepřiměřenou bolest. Ohrožené druhy se nesměly lovit vůbec. Nacistické Německo se také stalo vůbec první zemí na světě, která v roce 1934 vydala zákon na ochranu vlků. Nacistický zákon na ochranu zvířat byl natolik propracovaný, že se s několika úpravami udržel v západních sektorech Německa až do roku 1974. Přísný nacistický zákon o metodách zabíjení zvířat z roku 1933 zůstal dokonce v platnosti až do roku 1997

Dovětek NP.:

Konstatujeme.: Kolik asi takových nacistických ,,zákonů´´ se stalo vzorem  pro zákony EU, které přejímáme?  Například zákon o ochraně vlků, který vznikl z rozhodnutí Adolfa Hitlera. Dříve než se stal Adolf Hitler kancléřem používal přezdívku Wolf – Vlk. Zákon na ochranu vlků v ČR je špatným zákonem. Přírodě nepomáhá a lidem škodí. Je pohromou pro chovatele domácích zvířat zejména ovcí. Vlci jsou nebezpeční také pro lidi, a to je otázka času, kdy napadnou i člověka. Vlci se často toulají i v ulicích obcí. Jejich zastáncům nebezpečí nehrozí. Žijí většinou ve zvýšených bytech paneláků. Do roku 1990 bylo v lesích a na lukách dostatek drobné zvěře, lidé mohli chodit beze strachu do lesů, rodiče se nemuseli bát o své děti. Dnes máme vlky, přemnožené divočáky a spárkatou zvěř. Nejsou nikde vidět zajíci, bažanti, koroptve, křepelky atd. Lesy i zemědělství od roku 1990 spravovali a spravují lidé, kteří tomu nerozuměli a nerozumí.