Představte si, že máme stroj času.

A posuneme se o 30 let zpět – do roku 1989:

U pomníku maršála Koněva se schází vedení Komunistické strany Československa a její členové:

• Pavel Telička, člen KSČ, budoucí europoslanec a eurocokoli
• Petr Pavel, člen KSČ, přísahající nejen věrnost KSČ, ale také věrnost čs. armádě a vojskům Varšavské smlouvy, kádrová rezerva, budoucí generál a dnes zuřivý antikomunista,
• Tomáš Zima, člen KSČ, budoucí rektor Univerzity Karlovy, tu stojí vedle soudruha Mikuláše Beka, člena KSČ, budoucího rektora Masarykovy univerzity a senátora za ODS,
•  Petr Dvořák, člen KSČ, budoucí ředitel dezinformační České televize, na kterou nesmí ani Finanční úřad,
•  Vladimír Dlouhý, člen KSČ, si odskočil ze studií na univerzitě v Lovani (tam přece mohl studovat každý, ne?), ale moc se nezdržel, přemýšlel o rozdílu mezi naftou a oleji.

Soudruzi zatruchlí, zavzpomínají, zarecitují báseň, položí květ y a slíbí věrnost SSSR navždy.

Za rohem je pozoruje člen KSČ a agent StB s krycím jménem Plavec, jistý Jaromír Štětina – budoucí agent ukrajinské SBU, europoslanec, dnes antikomunista a rusobijec. 

A tak by se dalo pokračovat.

A diví se někdo?

Kdyby přilítli Marťani, tam mají jako první na kebuli anténky či co.

Soudruh Telička využil ANO až na europoslance a dnes je proti ANO.

A teď jsme zpět v roce 2020–a titíž lidé dál řídí tenhle cirkus...

Sem vložte příslušný text včetně HTML syntaxe nebo v případě nevyužití této části vše vymažte - tedy včetně tohoto textu!