KAM SE TO VŠE VYTRATILO?

Nostalgická vzpomínka na Civilní ochranu.

   Jako blesk z nebe zasáhl Zemi mikroskopický “koronavirus” a i přes svou nepatrnost rozvrátil během pouhých 70-ti dnů život téměř ve všech zemích světa. A všude po světě, včetně naší republiky, politici a vládní činitelé s hrůzou konstatovali, že na něco takového není zdravotnictví připraveno, že pro případ, kdy by se situace mimořádně zhoršila, chybí nejen nemocniční ambulantní i lůžkové kapacity, ale i ochranné pomůcky pro zdravotnický personál a záchranáře, ale např. i pro policisty, hasiče, personál sociálních zařízení a i pro širší veřejnost.

   A vlády začaly vyhlašovat poplach. Některé pohotově, jako naše republika, ale jiné s rozpaky a laxně, protože se jim zdálo, že potřebná opatření, která by mohla rozšiřování viru alespoň zpomalit, by mohla přespříliš “narušit demokratické svobody občanů”. A pak se posléze statisticky prokázalo, že právě ta důsledná opatření, zavedená neprodleně několika totalitními režimy, byla úspěšná a virus v těchto zemích zasáhl minimální počty lidí.

   Situace kolem „koronaviru” však okamžitě využila jistá politická “opoziční uskupení” ke zběsilým mediálním útokům na “právě vládnoucí garnitury”, kladouc jim za vinu, že nedokázaly takové situace „předvídat“ a potřebná opatření tedy rychle zajišťovat. Ozývala se tak i naše česká parlamentní opozice, zejména pak ze Senátu, zacházející až tak daleko, že volali v médiích po odvolání “neschopného premiéra a jeho ministrů”.  A přitom každému, kdo třeba jen povšechně sledoval “polistopadovou činnost” těchto nyní již “na druhou kolej odstavených” a tak vehementně hartusících politických stran, musí být jasné, že právě ty dnes tak “hrdinně proti vládě vystupující strany” mají, pokud jde o stav zdravotnického systému i o nedostatky materiálního vybavení, tzv. “máslo na hlavě”.Třeba jen tím svým redukováním lůžek v nemocnicích ...

   S revolučním “post-listopadovým sametem” nás nová “pravicová politická elita” bystře podarovala mnohými reformami, které přinesly víc škody než užitku. Především se sice vrhla přednostně na národní hospodářství, protože z toho mohlo “víc kápnout”, neboť za hranicemi již čekali “západní investoři”, kteří se už třásli na naše podniky, někteří jen proto, aby se zbavili naší konkurence, ti pak většinou v aukci vydražené podniky jen vybrakovali a ztratili se ještě dřív než zaplatili stanovený aukční kupní obnos, druzí aby získali do majetku podniky, ze kterých po nějakých investicích budou po dlouhá léta čerpat pro své mateřské podniky v zahraničí tučné zisky vytvořené našimi dělníky. Ale po pár letech došlo samozřejmě také na naši armádu i Civilní ochranu (CO) která byla její součástí. Neboť ty nevyhovovaly západním „mírotvorným normám“. Takže naši armádu zprofesionalizovali a Civilní ochranu rozprášili.

   A tak se stalo, že u “CO”, ze které reformátoři znali jen stavby “protiatomových krytů a sklady protiplynových masek, upadly v zapomenutí i další důležité funkce o nichž veřejnost vůbec nevěděla. Třeba to, že CO měla ve všech krajích ve skladech mobilizačních zásob uložen i materiál pro úplné a rychlé zpohotovení „polních nemocnic“ plně vybavených veškerým materiálem, doplněných stejně zpohotovitelnými zařízeními pro hygienickou očistu lidí i materiálu a také obdobnými soupravami schopnými takovou polní nemocnici zabezpečit vhodně upravenou vodou z řeky nebo rybníka. A o veškerý tam uložený materiál se odborní pracovníci CO průběžně starali, udržovali jej a podle potřeb doplňovali. Ale kam všechen ten materiál po rozprášení CO přišel “je ve hvězdách”, nejspíš modrých. Malou část, obsahující požárnické prostředky a materiál sice převzali hasiči, ale to ostatní se asi “šikovně vypařilo” do rukou nějakých šikulů.

   A co tedy říci na závěr? “Poděkujme dnes” těm polistopadovým sametovým reformátorům, kteří se “postarali” o to, aby ten materiál CO zbytečně nezahálel ve skladech, které se přece také daly “lépe a výnosněji využít” ...   

                                                                       Ing. J. Thuma, pplk.v.v.