TŘI OTÁZKY – TŘI ODPOVĚDI

Z rozhovoru v Parlamentních listech.

Parlamentní listy se ptaly, prof. Ing. Jaroslav Šesták, DrSc, dr.h.c., fyzikální chemik, emeritní vědec Akademie věd ČR odpovídal.

PL: Krátce po začátku nového roku svět s obavami a napětím sledoval, zda nevraživost Íránu a Spojených států nepřeroste ve válečný konflikt. Co si myslíte o způsobu, jakým Američané vyřešili svůj problém s druhým mužem Íránu generálem Kásimem Sulejmáním? Jak pohlížet na zabití Sulejmáního a provedení akce z pohledu mezinárodního práva?

Prof. Šesták: Mezinárodní právo se zdá být už řadu let v jakémsi rozporu s dobrými mravy, když slouží především silnějším státům jako výchovný prostředek na umravnění těch států tzv. neposlušných. V praxi, stejně jako v přírodě džungle, už odedávna rozhodují zákony práva silnějšího. Svět nabízí schizofrenii už tím, že navrhuje Nobelovu cena míru teroristům a světovládcům, kteří rozdmýchávají lokální nepokoje, hádá se o tom, kdo je partyzánský bojovník za svobodu a kdo naopak je nenáviděný terorista napadající zákeřně ze zálohy, když oba mají v rukách stejné zbraně, které právě mírumilovný svět – pro ně – nepřestává vyrábět a pašovat. Jak ale koho potrestat? Kdo je viník, každá strana bude mít jiný názor! Vydala by tuhá diktatura svého pohlavára k mezinárodnímu soudu – směšné! Stačí si vzpomenout na Josefa Urválka, proklínaného komunistického prokurátora a pak i předsedu Nejvyššího soudu, který svou krutostí zavinil utrpení, a dokonce smrt mnoha nevinných lidí. Nikdy se ho nepodařilo odsoudit, a kdyby ho některá z jeho obětí tehdy zaslouženě sejmula, byla by dokonce obžalována za terorismus. A nebyly kdysi naše milice jakousi obdobnou údernou pěstí lidu, kterou dnes vyčítáme íránským revolučním gardám? Všichni ti vyjmenovaní na Olbramově pomníku komunistických zvěrstev na pražském Újezdu by mohli vyprávět a vyčítat krátkozrakost světské spravedlnosti a její apatický přístup. Takže kam až sahá spravedlnost? Hádejme.

PL: V případě anexe Krymu se mluví o porušení mezinárodního práva stále. Zabít někoho z dronu raketou u letiště v cizí zemi je ale v pořádku? Nebo se tohle srovnávat nedá?

Prof. Šesták: Státy se často tvoří násilně, kdo patří kam, není předem dané, Krym po rusko-turecké válce v půlce osmnáctého století ovládla ruská carevna Kateřina Veliká a Chruščovův dar Ukrajině byla jeho čistě osobní pobídka, nicméně rukou dáním platná. Stejně tak pád pročínské Mandžuské dynastie znamenal pro Tibet jisté osamostatnění, které ale Čína v padesátých letech zvrátila a teritorium si přivlastnila. Rozdělení sfér vlivu na území poražené Osmanské říše schválili v roce 1919 vedoucí delegací pěti velmocí s tím, že arabský lid ještě není schopen samostatného státního života v obtížných podmínkách nastupujícího moderního světa. Tehdy to znamenalo i nové vytyčení hranic, a to bez ohledu na místní zvyklosti a etnickou, náboženskou nebo historickou realitu, pouze to vymezilo sféry vlivu mocností, zejména mezi Anglií a Francií. Vnucení arabského jara před sedmi lety pak Blízkým východem dost otřáslo. Vraždy pohlavárů se staly součástí mocenské hry, najímali se námezdní zabijáci a dnes k tomu poslouží neosobní drony. Kdyby se bývala podařila vražda Hitlera, a předčasně tak skončily krutosti války, měli jsme dodnes platnou mnichovskou dohodu. Jeho váleční zločinci přežili pod ochranou tajných služeb a jen málo z nich se dočkalo odsouzení. Zdá se, že velmoci trpí jakousi nutkavostí pokusit se jednou za čas o sebezničení, a tak se obávám, že dnešní vnos multikulturalismu je pro tyto účely mnohem efektivnější, než byly nacismus a komunismus. Ostatně multikulturalismus může být jen vylepšenou verzí právě těch předchozích tendencí. A tak můžeme hledat a pokračovat, jak se komu líbí.

PL: Začátek nového roku bývá spojován s nejrůznějšími očekáváními. Britský deník The Times zařadil hlavního organizátora spolku Milion chvilek Mikuláše Mináře mezi dvacet vycházejících hvězd, které je dobré v roce 2020 sledovat. Předpokládáte, že tento mladý muž s přerušeným studiem a momentálně se živící organizováním protestů může vbrzku skutečně být osobností evropského významu?

Prof. Šesták“ Za svoji vysokoškolskou éru jsem poznal řadu studentů a jejich osudy, zejména těch, kteří z nějakých důvodů nedokončili studium. Především šlo o nedostatek financí, pak o nástup do výhodného zaměstnání, rodinné problémy, ale že by to někdo udělal pro politickou kariéru, je pro mě novum. Zdálo by se, že je to druh poslání, zkultivovat českou demokracii, dosáhnout lepší společnosti – opravdu úctyhodné. Měl bych pro to mít i pochopení, byl jsem a zůstal bouřlivákem. Ale za každou takovou snahou je nutné vidět i samotného jedince a hledat i motivaci, hlavně peníze. Náš politický premiant Mikuláš Minář je prý již několik měsíců placen spolkem Milion chvilek pro demokracii, stejně jako jeho další lidé. Milion chvilek patrně má neveřejný účet podléhající ochraně bankovního tajemství a právě z něj jsou funkcionáři vypláceni, kým a za co a komu skládají účty, nikdo neví. Tento postup je lidsky pochopitelný, protože je bez rizika. Kdyby se Milion chvilek stal politickou stranou nebo hnutím, musel by vést své výdaje výhradně na transparentním účtu, a to se jaksi nehodí. Předseda KSČM Vojtěch Filip je nařkl, že usilují o státní převrat, když dokonce blokovali činnost pražského hlavního nádraží a že snad mají na svědomí i nějaké kyberhrozby, a teď má za to na krku žalobu. Ano, střetl se s jejich zásadami, které chtějí, aby ostatní dodržovali a kdy by všichni měli dělat jen to, co se smí. Opět to nic nemění na jejich bezrizikovém stanovisku a halasném přístupu poukazujícím na to, co se má změnit, kdo má odstoupit, a snad dokonce kdo má převzít otěže vlády. Jít do reálné soutěže o voliče, obstát v boji a pak mít podíl na skutkovém přetvoření politické scény se ale nehodí, bylo by to moc práce a taky méně peněz, a dokonce i málo slávy. Ale jak říká jeden slogan supermarketu, každému podle jeho gusta.

…...................

Komentář NP: Takových dílčích rozhovorů s trefnými odpověďmi, založenými na nevyvratitelných faktech, se na internetových sítích najde nemálo. Ale když na ně někdo upozorní nějakého politika, zpravidla se dočká jen úsměšku a mávnutí rukou. Ale kladný ohlas naopak kupodivu nalézají dnes u prostých občanů mnohem častěji. Proč asi? Asi jsou ty odpovědi pro normální lidi srozumitelné ...