Co s důchodci? Taky názor.

Nic dnes neleží politikům tak v žaludku jako to, že důchodci mají zlevněné jízdné. Nemine den, aby některý si neposteskl, že jsou to vyhozené peníze, které by se mohly dobře využít jinde, třeba ke snížení státního dluhu. Nedávno to mrzelo i pana Zaorálka, který jako novopečený ministr se dostává více do medií. Možná, že si neuvědomil, že zmíněná nešetrnost pošla z jeho rodné strany! Ale vůbec. Na důchodce by se mělo jít přísněji. Vždyť takhle už jich je takové množství, že nějaké životní radosti, jako je cestování po naší zemi za levný peníz jim zrušením možná jejich dlouhověkost trochu přistřihne.

   I pan Soukup, miliardář a ředitel Televize Barrandov si onehdy omočil „co s těmi slevami, ale když to těm důchodcům udělá radost …..“, zatvářil se blahosklonně.

   Co tedy s tím. Samozřejmě cestování jim zase zdražit a nejlépe víc než ostatním lidem. Cestující důchodce by mohl třeba vypadnout z vlaku a zdržet tím ostatní cestující. Kýžené snížení počtu seniorů budeme hledat jinde, třeba v dalším zdražování potravin, které úplně pohltí stále zdůrazňované zvýšení důchodů.
   Dobrou cestou je i to, že senioři s malým důchodem se propadnou hlouběji než ti s tím větším. Takže méně jídla méně léků, kratší život. Málem jsem zapomněl na ty léky. Ty je žádoucí také zdražit!
   Když už jsme se vydali na dobrou cestu, jak vylepšit státní rozpočet, pak doporučuji neopakovat, že od seniorů pochází současné bohatství země a že senioři celý život platili na důchodové zabezpečení. Čím dříve se na to zapomene, tím lépe!

   Mělo by se něco udělat i s vyčleněním důchodců do pozadí. Už se to začíná zkoušet u řidičských průkazů. Důchodce za volant nepatří. Ne že by tak vadilo, kdyby se naboural, ale oni jsou přece slepí, hluší a nemyslí jim to a mohou poškodit občana v produktivním věku. Ty řeči, že jezdí bezpečněji, než třeba řidiči dodávek jsou jen závist. Takový řidič rychlé dodávky řídí a ještě stíhá telefonovat a třídit si faktury. Někteří ještě kouří nebo svačí.

   Důchodci, pokud je necháme ještě jezdit, by měli mít zakázanou dálnici a jezdit jen tak třicítkou. Auto by měli mít výrazně označené vhodným nápisem třeba „blikněte na mne a já sjedu do příkopu“. I důchodce chodec by měl být výrazně barevně označen, aby řidiči věděli!

Z podobných důvodů je třeba stařečkům sebrat i flintu nebo bambitku. Ať si loví beze zbraní a na obranu si pořídí pejska. Pokud ho uživí.

   Když tak přemýšlím, jak se s problémem důchodců vypořádat, napadá mne, že sebeúcta není to pravé ořechové, co by se mělo důchodcům ponechávat. Seberte jim tituly a diplomy. Beztoho si všichni ti doktoři a inženýři ze školy už nic nepamatují.

   Mám před sebou krásnou vizi. Přišel jsem na ni, když jsem jednou v lázních absolvoval oxygeno terapii. Moc se mi to líbilo. Seděli jsme, skoro leželi podél stěny tmavě vymalované, pěkně za šera, v pohodlných kožených křeslech. Do nosu nám sestřička strčila trubičku, pustila kyslík a odešla. Člověk zavřel oči, inhaloval a v hlavě se začal nořit nápad. Co kdyby místo kyslíku pustili třeba dusík a člověk by pěkně usnul a hotovo. Kdyby si ještě před tím oblékl třeba papírové šaty, stačilo by pak stáhnout tělesnou schránku na vozík a bylo by uklizeno. Někde už prý k něčemu podobnému dospěli.

   U nás se ale obávám, že můj nápad bude prohlášen za nehumánní a asi se vůbec nezveřejní. Spíše budeme dále halasit, jak někteří důchodci dostanou devět set a při tom slyšet jak všichni státní zaměstnanci dostanou svých patnáct set bez rozdílu a poslanci a senátoři 8,000,-Kč.

   Možná, že můj článek budou někteří lidé považovat za nevděk a urážku za to co pro seniory všechno dělají. Nemýlí se, já je chtěl urazit, protože způsoby, jak společnost s důchodci jedná, je jen snůška pokrytectví a urážek.