CO DĚLAT S DRANCOVÁNÍM POLÍ, LUK A LESŮ

   Jako strana jsme přesvědčeni, že je zapotřebí urychleně skoncovat s plýtváním zemědělskou půdou a drancováním lesů. Je zapotřebí ze hry vyloučit ty diletanty, kteří řídili tento stát od roku 1989 až po dnešek, neboť se starali především jen o svůj osobní prospěch. A nahradit je lidmi, kteří budou mít nejenom odborné znalosti, ale i zkušenosti, a bezesporu také dobré morální vlastnosti a dobrý vztah k naší vlasti. Otázkou je najdou-li se ještě vůbec takoví a budou-li ochotni napravovat všechny ty zrůdnosti, které tu za třicet let napáchali “takzvaní demokraté”.

   A stát by měl plně na sebe převzít odpovědnost za formování životního prostředí v němž žijeme k lepšímu, a to bez výjimek! Zachováme-li si čistou přírodu a rozumnou produkci čistých a kvalitních potravin, zachováme si zdravé prostředí i pro sebe a naše děti. Je zapotřebí docílit toho, aby každý majitel půdy nebo lesa se o svou půdu a les poctivě staral, a není-li toho schopen tak aby to pronajímal jen takovým podnikatelům u nichž ví, že na tom budou hospodařit uváženě v souladu s rozumnými pravidly. Jedině tak můžeme zabránit dalšímu drancování půdy a lesů ze stran nájemců řídících se heslem “po nás potopa, jen když to sype”. Vznik krychlového centimetru ornice trvá století a to bychom už si konečně měli uvědomit a s půdou hospodařit jako s jednou z nejcennějších komodit.

   Vlastníci půdy, kteří by nechtěli na svém majetku sami pracovat, nebo by už na to nemohli stačit, by měli půdu a les za patřičnou úhradu předat do péče státu. Prodat půdu anebo les jinak by mělo být možné jen tomu kdo již v zemědělství hospodaří a je řádným občanem naší země. Vždyť drtivá většina států ve světě zakazuje prodat, byť třeba jen čtvereční metr půdy cizinci. Stát by mohl založit zemědělská družstva nového typu, podobná například “izraelským kibucům” do nichž by pronajatou, odkoupenou, nebo převzatou půdu a lesy převedl, a původní vlastníci půdy by se pak, jako společníci či akcionáři, podíleli na ziscích. Pro stát by to přineslo několik výhod. Na venkov a do pohraničí by se opět vrátil život, a lidé by nemuseli v takové míře dojíždět za prací do měst kde mnohdy nemají uplatnění a kde pak často živoří jako bezdomovci.

   Půda by byla řádně obdělávána a zemědělství řízeno za strany státu tak abychom se opět ve výrobě kvalitních potravin stali převážně soběstačnými. K tomu by měly být opět zřízeny, jako tomu bylo před rokem 1989, “Zemědělské výkupní a nákupní závody”, které by garantovaly zemědělcům jak odbyt plodin, tak jejich ceny. Dnes jsou malí zemědělci často při prodeji svých produktů šizeni jak na cenách, tak při hodnocení kvality. A to bychom neměli strpět. Samozřejmě jsou nutné i mnohé další kroky k ozdravění našeho státu a jeho hospodářství zdevastovaného za těch posledních třicet let. Ale starost o zachování zdravé krajiny a s tím spojeného solidního hospodaření s půdou i lesy, by v zájmu zdravého vývoje naší populace měla vždy stát na předním místě …

                                                                       NÁRODNÍ PROSPERITA