Mistři odcházejí a šmíra zůstává.

   Smrt v showbyznysu nás připravuje o opravdové umělce, umělce vynikající ve svém oboru. Záměrně nepíšeme celebrity což je totéž, ale toto slovo je zprofanované šmírou, která se takto nechává oslovovat anebo sama sebe tak oslovuje. Je nám líto a se smutkem vzpomínáme těch, které jsme měli rádi a kteří dokonale ovládli své "řemeslo". Nezůstává již mnoho jim podobných, ale rozrůstá se šmíra halící se do hávu různých názvů jako moderní umění, avantgarda atd. Dnešní mladí rádoby umělci se neobejdou bez berliček vulgarit, válení se po jevišti a mnohdy musí vypomoci i nahota. Téměř neexistují autoři kvalitních scénářů a hudebních textů. Čo bolo, bolo.

   Po "textilním převratu pravdy a lásky" zůstala jen prázdnota a šmíra. Bohužel to platí i v celé společnosti. Tento článek jsem psal pod vlivem toho, co se děje na naší “kulturní scéně”. Patřím k těm, kteří co zažívali pouto vznikající mezi umělci, herci, zpěváky, a jejich diváky, posluchači. K lidem, kterým tehdejší umělci kdysi věřili, a pro které hráli a zpívali. Patřím do doby, kdy nám divákům umělci neříkali, že jsme debilové, kteří ničemu nerozumí. Patřím do doby, kdy z jeviště nebo pódia létaly i narážky na tehdejší totalitní režim. Všichni jsme tehdy bývali “na jedné lodi”, všichni jsme věděli o čem je řeč, a našim umělcům jsme děkovali výbuchy smíchu a bouřlivým potleskem. Měli jsme pocit, že nám někdo rozumí, a že o nás někdo stojí, že se o nás někdo zajímá. Všechno to “kulturní cítění”, kterým nás ti “staří opravdoví umělci” velkoryse obdarovávali, ti dnešní „umělci“ v lidech zabíjejí. Tak ať se nikdo nediví nazýváme-li je “šmírou” nebo “trapnými komedianty” Takový Zdeněk Svěrák býval pro nás kdysi pojmem, protože byl ve svém oboru jedinečný. Dnes je z něj však jen zaujatý, nenávistný, zavilý stařík. Kdysi jsem měl rád pohádku „Jak se budí princezny“. Tak na ni se dnes už nedokážu dívat, protože je mi ze “zpitomělého sluníčkáře” mladého Jana Hrušínského zle. Rád jsem poslouchával Kluse – dnes už to nejde a jeho cédéčka jsem hodil do koše na odpadky. A ti mladí včele s Mádlem a Issovou, z těch se vyklubali “klasičtí vymetenci”, ze kterých padají pouze “hovn*kecy” a jejichž “mediální euro-vypreparovanost” křičí na dálku. O jinak dobrém režiséru Hřebejkovi ani nemluvě. Přál bych si, aby se oživilo znovu to souznění mezi národem a jeho umělci, ale to chci asi moc a cesta k nápravě není vidět. Neustále na nás útočí z novin, z televize, z internetu záplava pitomostí od “havloidních komediantů” všeho druhu o lásce a pravdě, o tom, jak se máme chovat, o tom, jak jsme hloupí a nechápaví vůči realitě “nové doby”, o tom, jací jsme rasisté a xenofobové, nebo na hlavu padlí rusofilové. A dozvídáme se, že jako důchodci bychom měli vychcípat i se Zemanem, a že patříme, jako národ založený na křesťanských základech, na smetiště dějin. A kdo že nám takové “pravdy” hlásá ? Ti, kteří sami sebe přesvědčují že jsou „elitou“ národa a všemu rozumí a od „všeho mají klíče“. I když se mnozí narodili až po roce 1989, ale znalost o době před tím je pro ně zbytečností!!  Ale dál už ani slovo. Mohl bych být vulgární a to nemám v krvi ....Kruté bude jejich prohlédnutí. 

Příznivec N.P.

Ps.: Jen nás neslyší, nás neposlouchají a mezi námi asi nikdy nebyli.