POVZDECH OBYČEJNÉHO OBČANA

Z redakční pošty.

   Žiji na vesnici a je to tu den ode dne těžší. Zdravotnictví, a to mne v mém důchodovém věku obzvláště zajímá, jde do kopru. Už i nemocnice v Liberci za nic nestojí, a stejně tak v Turnově. Chci-li se dočkat trochu slušného ošetření tak abych jel do Prahy s rizikem, že mně, pokud nebudu mít nějakou tu “tlačenku”, nevezmou. A z televize se dozvídám, že tuhle nebo támhle v nějaké nemocnici zase ruší pro nedostatek lékařů a personálu různá důležitá oddělení, a od televizních komentátorů se dozvídám, že si musíme na zhoršenou kvalitu zdravotnictví zvykat.

   A tak to je se vším. Kde jezdily autobusy každé dvě hodiny, dnes v jednom směru nejvýš 2x za 24 hodin, a někde jen jednou za den. Jde to všechno do kelu. Babiš sice hlásá, že bude líp, ale já po pravdě nevidím to pověstné světlo na konci tunelu, ohlašující že ty nepořádky vezmou konec. I kdyby ve vládě seděl někdo jiný, z nějaké jiné strany, obávám se, že by to moc nepomohlo. Politici, bez rozdílu stran, pořád ve zprávách dál blábolí ty své „agitky o lidských právech“, ale kde ta práva máme? Mám dojem, že naše nové panstvo si nějak plete pojmy. Že si ta obyčejná “občanská práva” nahrazují ušlechtilejším termínem “lidská práva” jen proto, aby to při jejich oblbování lidí líp vypadalo.

   My starší jsme odjakživa dokázali žít i z mála, ale většina dnešních mladých lidí se s tím nedokáže vyrovnat. My jsme si vyskakovali podle toho na kolik jsme si vydělali, vychovávali děti, a ještě jsme, pokud to šlo, počítali na stáří. Ale dnešní mladé generace chtějí vše mít hned a dokáží se pro to častokrát nedomyšleně zadlužit tak, že nakonec spadnou ke dnu. A to nás ještě politici všude straší kolem dokola tím Ruskem a jeho údajnou touhou zabrat si naši zemi zpět do svého područí, jako tomu bylo za komunistických vlád. Jenomže jeden neví, čemu a komu má věřit. Jestli té Evropské unii a jejímu NATO, nebo těm kteří říkají, že to všechno jsou jenom “politické hrátky mezi západem a východem”, zveličované před veřejností jen proto, abychom se my lidé nějak necukali, když se nám něco z toho, co nám z Bruselu nařídí, nebude líbit.

   Máme dnes sice svobodu a cestovat můžeme kam chceme a nikdo nás na hranicích nešacuje, ale většině z nás obyčejných lidí to může být ukradené, protože na nějaké trajdání po světě nemáme ani náladu, ani prostředky. A to, co se děje v západních zemích s těmi migranty, jak slyšíme a někdy i vidíme v TV, nás také k nějakému cestování zrovna moc neláká. Vždyť, když už si chceme někam ve volných dnech vyrazit, v naší zemi je pořád ještě spousta krásných míst, u nichž člověk najde nejen klid, ale je-li horko tak i naše dobré pivo a trochu té poctivé české bašty, na kterou si ještě člověk nemusí brát “doplňkovou půjčku”. Tady, kde nemáme k sousedům přes hranice daleko, si tam přece jen občas zaběhneme, ale nakonec většinou docházíme k názoru, že i tam je to ve všem takřka podobné, jako u nás. Tak kam bychom se honili, když to krásné máme za humny v naší přírodě.

   A politika. S tou nám může většina politiků vlézt na záda. Každý z nich je každým coulem demokrat, někdy liberál, a hned zas konzerva, a ty jejich žvásty před kamerami už jsou víc než trapné. Vždyť to co hlásali před posledními volbami, aby od nás dostali hlasy, už dávno zapomenuli, a pokud jim to někdo připomene, mají na to jednoduchou odpověď. Říkají “teď se situace vzhledem k mezinárodnímu napětí natolik změnila, že se nedá nic dělat, ale dejte nám znovu příležitost a uvidíte že se dočkáte nápravy”. Máme takovým řečem zase uvěřit? Vždyť ty jejich sliby jsou jak ten holub na střeše. Natáhneme ruku a už letí. A my máme hrst prázdnou …….