TAKTIKA MEDIÁLNÍHO NÁTLAKU

   V naší zemi již to došlo tak daleko, že zdejší veřejná média se zcela bezostyšně a nepokrytě snaží zasahovat do chodu státní správy svými nátlakovými polemikami o kompetentnosti “toho či onoho” člena vlády, nebo jiného jmenovitého pracovníka některé státní instituce či úřadu. Takováto cílená polemika bývá většinou odůvodňována „dobrou snahou po zlepšení informovanosti veřejnosti“, a velmi často je potají iniciována různými nespokojenými a morálně nevyrovnanými politiky.

   Kdo se stane terčem takových mediálních akcí, je zpochybňován a veřejnosti je „podstrkována“ k rozhodnutí “otázka” zda by nebylo pro naši společnost lepší, kdyby taková problémová osobnost byla nahrazena někým vhodnějším. A pro zdůraznění potřeby takového kroku je daná osoba nenápadně obviňována, třeba jen z toho, že “tomu či onomu” problému nevěnovala dostatečnou pozornost, a to mnohdy i tehdy kdy to nemohla ze své pozice jakkoli ovlivnit.

   A k čemu vůbec taková taktika slouží? A hlavně komu? Novináři to určitě nebudou. Nějaké vyvolání “poplachu ve veřejnosti” by sice popularitu novináře pozvedlo, ale jen krátkodobě, a nebylo by to přiměřené k úsilí vynaloženému při zjišťování potřebných podkladů. Takže to tedy zbývají již jen politici! A víme, proč právě oni. Odpověď se přímo sama nabízí. Politici jsou přece vždy nad věcí, a nebudou přece nebude marnit čas zjišťováním nějakých choulostivých skutečností, když to za ně může udělat někdo jiný! Jim přece stačí podpíchnout nějakého spřízněného novináře a je to. Zvláště když oslovený novinář ví, že politik je v dobrém vztahu s některým z jeho nadřízených. Vyjde-li takové “zadání” k politikovo spokojenosti, může to přece novináře postrčit na redakčním žebříčku o nějakou příčku výše. Vynikající taktika, co? Nenápadná, jednoduchá, nenarušující demokracii, a většinou úspěšná ……. !

NÁRODNÍ PROSPERITA