KDO POMŮŽE ZASAŽENÝM ZA MIMOŘÁDNÝCH SITUACÍ?

   Na ČT2 proběhl dokument o bojích proti „Islámskému státu“ v Mosulu. Kde dobře živení, fyzicky zdatní, na životě nelpící, odvážní a k boji vycvičení bojovníci, podobní migrantům přicházejícím do EU i ČR, bojovníci oboustranně dobře americkými zbraněmi vyzbrojení, sváděli proti sobě boj ve jménu Alláha, muslim proti muslimovi. V dokumentu pak bylo vidět město v rozvalinách a zdecimované civilní obyvatele Mosulu s různými střelnými ranami, které jim nikdo neošetřoval.

   Podobné záběry byly na internetu i z bojů na Ukrajině, jen s tím rozdílem, že tamní bojovníci nebyli tak dobře živeni. A tam to byl boj Slovana proti Slovanovi. Rozervané zbytky lidí, mrtví házení na korbu auta jako odpad. Na jedné i druhé straně ukrajinské válečné zóny přitom žehnal pravoslavný pop ve jménu Boha bojovníkům i jejich zbraním. Poničená města, válkou zdecimované obyvatelstvo, lékařská péče katastrofální.

   A svět dál řinčí zbraněmi. Na amerických kontinentech, u nás v Evropě, i na asijském kontinentu. V politickém i mediálním prostoru se k tomu, jednou z té a jindy zas z druhé strany, ozývají hrůzostrašné varovné hlasy, připomínající veřejnosti hrozící ničivé válečné konflikty, připravované někde v pozadí tou či onou světovou mocností, které by mohly ve zničujícím rozsahu zasáhnout civilní obyvatelstvo na obrovských územích celcích. K tomu pak veškerá „poslušná veřejnoprávní média“, v nichž u nás vystupují také politici, jejichž rodičové v časech minulých bývali oporou vládnoucí KSČ, samozřejmě lokajsky bijí před veřejností na poplach, volajíc pro blaho lidstva ve jménu demokracie “k cíli vpřed, vzhůru na rusáka”. Nemálo nám tím připomínají malého pinčlíka, ňafajícího hrdinsky z bezpečné náruče páníčkovy na přicházejícího návštěvníka, který hned jak jej páníček pustí na zem, aby se mohl s hostem přivítat, ocas stáhne a rychle někam zaleze. A co jiného jsou ti naši “rusobijci”? Vždyť i oni jsou jak ten psík. Nenechme se od nich zmanipulovat. Rusové přec nejsou pro nás skutečným nepřítelem.

   Když jsme se nad tím vším, co se ve světě děje zamýšleli, i nad tím k jakým hrůzám by mohlo dojít, napadla nás otázka, co bychom dělali, kdyby opravdu k něčemu takovému skutečně došlo. K něčemu, co by i u nás zasáhlo tragicky tisíce a miliony občanů. Kdo by takovému množství zasažených poskytl první pomoc, i pomoc lékařskou? Vždyť už i dnes většina našich nemocnic trpí nedostatkem nejenom lékařů, ale i zdravotních sester a zdravotnického personálu natolik, že je musíme přivážet z Ukrajiny a bůh ví odkud, a bereme je bez ohledu na jejich kvalifikační úroveň. Staří lékaři nám odcházejí do důchodu, ruší se nemocniční oddělení a na dveřích soukromých lékařů visí cedule s nápisem: “Nové pacienty nepřijímáme”. Tak daleko už to došlo.

   Kdo bude v případě války ošetřovat raněné civilisty? Třeba po raketových anebo leteckých náletech, chemických nebo biologických útocích, po vybuchujících dělostřeleckých a tankových střelách, i zbraních pěchotních, když budou mladí lékaři odveleni na frontu? Musíme si uvědomit, že válka by se nevedla jenom u hranic Ruské federace, ale i u našich domovů. A co by se dělo při nějakém hromadném úderu, který by rozrušil veškerou zástavbu včetně nemocnic, nebo těmto třeba jen narušil provoz nedostatkem energií?

   V časech minulých, předlistopadových, jsme měli pro takové mimořádné situace ve všech krajích v rámci tehdejší “Civilní obrany” bezpečně uložené rychle zmobilizovatelné zásoby materiálů z nichž se daly rozvinout během několika málo hodin (3 až 5) někde mimo zasažené prostory “polní nemocnice, k nimž také byl předem předurčen potřebný personál, povolatelný z řad civilistů. Ale to vše padlo “se sametem”. Uložený pohotovostní materiál nejspíš byl převeden pod “Integrovaný záchranný systém” k hasičům, ale v jakém je dnes stavu, a zda se někdo o něj průběžně stará, to je velkou neznámou. Kdo by pak za takové mimořádné situace pomáhal zasaženým? Snad nějací “zelení mužíčci” z Marsu? Zdá se nám, že “těm nahoře” NA NÁS vůbec nezáleží, protože ti přece vždy jednají “ve jménu demokracie” i pro blaho lidstva, a jsou si přitom jisti, ŽE JIM se nikdy nemůže nic stát. Protože s takovými možnými krizovými situacemi přece počítají a předem mají připraveno PRO SEBE bezpečné ukrytí, zajišťující za všech situací spolehlivě přežití. ALE MY ….... ?

NÁRODNÍ PROSPERITA