PROČ PRÁVĚ LIDICE, PROČ LEŽÁKY ?

   Nad tou titulní otázkou se dnes málokdo zamyslí. Lidé i politici všeho druhu si jenom, upozorněni včas veřejnými sdělovacími prostředky, připomenou výročí té hrůzné nacistické válečné genocidy, položí k památníkům věnce a květiny, a tím to končí. O to, aby se něco o tom, co se tehdy odehrálo v čase protektorátním v uvedených obcích, s vysvětlením příčin, také dozvěděli žáci ve školách, na to nikdo z politiků raději ani nepomyslí. Vždyť probouzet v našich dětech nějaké vlastenecké myšlenky se k dnešní době nehodí. Vždyť by to mohlo navíc ještě hodit také špatné světlo na naše “německé přátele”, a to by byl teprve průšvih …

   Ale ta titulní otázka si důkladnější odpověď zaslouží. Genocida těch dvou obcí byla odvetou nacistů za atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha, který provedli 27. května 1942 v Praze-Libni výsadkáři Josef Gabčík a Jan Kubiš, kteří byli pro tento úkol speciálně vycvičeni ve Velké Británii.

   Z dobových záznamů je zjevné, že ten výběr dvou totálně zlikvidovaných obcí nebyl náhodný. Že v obou případech zde šlo o obce u nichž nacisté věděli, že nějaký tamnější obyvatel, který před válkou sloužil v čs. armádě, odtud před německými okupanty utekl za hranice, zřejmě proto, aby tam bojoval za svobodu své země. Z mnohých oficiálních záznamů té doby vyplývá, že nacistické gestapo mělo v naší zemi celou síť nacistických konfidentů, pocházejících především z řad čs. občanů německé národnosti, ale i dosti českých kolaborantů, schopných prospěchářsky za odměnu “prásknout” svého souseda a někdy i člena vlastní rodiny.

   Doslova vzorovým případem takové charakterové zrůdnosti byl bývalý vojenský letec Augustin Přeučil, který se gestapu upsal a pak v jeho režii “utekl” do Anglie kde se hned přidal k britskému letectvu - RAF - jen proto, aby podle “gestapáckého zadání” odtud uletěl na Němci obsazené území s novým typem stíhačky, vybaveným novým identifikačním zařízením. Tento zrádce vlastní země potom působil doma dále jako “konfident gestapa” a měl na svědomí smrt řady přátel. Po válce byl zadržen a československým soudem odsouzen pro zradu k trestu smrti provazem. 14. dubna 1947 byl na Pankráci popraven.

   Dalším “vzorovým zrádcem” byl pak z Anglie vyslaný a u nás vysazený parašutista Karel Čurda, který za odměnu pěti milionů protektorátních korun udal své vlastní kamarády s nimiž zde byl vysazen. Dík jeho zradě se gestapo dozvědělo o sedmi parašutistech, kteří se ukrývali v kryptě pražského pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. Byli to naši parašutisté Adolf Opálka, Josef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc, kteří tam dole v kryptě, aby se nedostali do rukou gestapa, raději zvolili smrt vlastní rukou. Zrádce Čurda byl po válce odsouzen k smrti provazem a ortel byl vykonán 29.4.1947.  [Zdroje údajů: Archivní dokumentace gestapa a čs. soudní dokumenty, shromážděné Františkem Kavanem a publikované v knížce “Zrada na křídlech huricanu”.]

   Ale stejně nebezpeční byli “malí kolaboranti”, na jejichž “schopnost naslouchat po hospodách a mezi lidmi” doplatila řada mnohých poctivých Čechů, kteří nedokázal udržet “jazyk za zuby”. Ale o těch se v záznamech gestapa najde pramálo. A po válce se mnozí takoví pohotově zapojili mezi barikádníky, vyvěšovali čs. prapory, zkrátka stali se ze dne na den českými vlastenci. A pokud jim hrozilo nebezpečí odhalení od okolních sousedů, jednoduše se rychle přestěhovali někam kde je nikdo neznal, třeba do vysídleného pohraničí, a byli čistí …

   To co je v předchozích odstavcích popsáno však neznamená, že by v našem národě bylo kolaborantství převažujícím prvkem. V každé společnosti, ať je jakákoliv, se vždycky nějaká ta “mrva” najde. Mnohem početnější byl náš domácí protinacistický odboj - “Obrana národa”. Ale i na ten mnohokrát sáhla zhoubná ruka gestapa, právě díky zrádcovským konfidentům, kteří se mezi odbojáře vetřeli. A bohužel uznání za odbojovou činnost se z těch skutečných odbojářů dočkali jen málokteří. Někteří jen “in memoriam”, posmrtně.

NÁRODNÍ PROSPERITA - JTh. 84