MĚLI JSME ŠPATNÉ ŠKOLSTVÍ ?

   Po vypuknutí “sametové revoluce” se začal razit novodobý trend nastavený Václavem Havlem, podle něhož vše co existovalo před jeho nástupem k moci bylo nedostatečné a špatné natolik, že se to muselo rozmetat a založit nově, podle evropských hledisek. Ale starší pedagogičtí odborníci, které ještě nový trend nenakazil, byli v té době přesvědčeni, že situace tak hrozná zs není, že naše školství má v Evropě stále ještě vysokou úroveň, a že tedy stačí jej zbavit ideologických nánosů minulosti. Bohužel nedostalo se jim sluchu.

   Ona údajná nízká úroveň vzdělanosti celé naší společnosti byla totiž také jedním z problémů, které po listopadu 1989 Václava Havla tížily. Zdá se, že pro něho to byl problém mimořádně, protože i do této oblasti důkladně zašťoural, jak měl ve zvyku. A to stačilo na to, aby se zmíněného problému chopila partička jeho nejbližších nohsledů, která se ochotně problému ujala a nastartovala základní všestrannou reformu našeho školského systému.

    Vrhli se na to po našem vstupu do EU opravdu s mimořádným elánem. V souladu se směrnicemi EU, požadujících u 60-65% středních škol zakončení maturitou a u 30% středoškolských absolventů pak pokračování na vysokých školách, se tedy naši „havloidní reformátoři“ dali do díla. Začali především tam kam až se jejich idol V. Havel na první pokus, prý jenom z kádrových důvodů, nedostal. Tedy u středních škol zakončených maturitou. Tu V. Havel získal až později dálkovým studiem, když byl zaměstnán jako „zaučující se laborant“ na pražské VŠCHT.

   Pro jeho reformní ekypu to byl stimul k vyhlášení, že už nikdo nemůže nikomu upírat právo získat maturitu, čemuž V. Havel ochotně požehnal. A jeho „sametoví poskoci“ to pilně začali řešit po svém. Ustanovením podle něhož stejnou maturitní zkouškou budou končit všechny střední školy, t.j. nejen gymnasia, ale i střední školy odborné, tedy tzv průmyslovky. Aby se co největšímu počtu studentů otevřely cesty na vysoké školy. A tomu samozřejmě zároveň v mediích proběhla masivní kampaň, upřednostňující především studium na gymnáziích a na vysokých školách humanitních směrů, kterým byly pro dosažení tohoto cíle finanční prostředky navyšovány, zatímco VŠ technického zaměření naopak přiškrcovány.

   A veřejnost zareagovala přesně tak jak reformátoři očekávali. Rodiče svá dítka hromadně cpali do škol s maturitou, a následně na doporučované humanitní VŠ, i když jejich ratolesti k tomu neměli předpoklady. Díky všem těm reformám, které nerespektovaly reálné absolventských počtů podle potřeb společnosti, které neúměrně překračovaly, nebyly reformy vylepšením, ale jen deformací, díky které narostly neúměrně během let zejména počty právníků, ekonomů, a kdy se zároveň našemu průmyslu začalo nedostávat absolventů škol technických směrů. Ale trend nastavený V. Havlem byl dodržen, „pravda a láska zvítězily“ ... 

NÁRODNÍ PROSPERITA