KLACEK JMÉNEM POPULISMUS

Není snad dne, aby v něm některý politik, novinář, či jiný rádoby vzdělanec, nepoužil jako projev své důležitosti nějaká cizí slova, ač je zřejmé, že velmi často vůbec neví, co znamenají a jak vznikla. Mezi tato slova patří také slovo populismus. Jako klackem šermují slovem populismus kolem sebe a označují jim každého kdo s nimi nesdílí jejich třeba sebehloupější názory. 

   Ve dvacátých letech předcházejícího století se slovem populismus začal označovat jeden literární směr ve francouzské literatuře, soustřeďující pozornost na život lidových vrstev bez třídního pohledu. Francouzi byli tehdy přesyceni literaturou popisující život zdegenerované aristokracie a uvědomili si, že běžní lidé mohou žít mnohem zajímavějším životem.

   Slovo populismus se však v dnešní době začalo u nás objevovat v devadesátých letech, zároveň s příchodem "velkého dramatika " Havla. Ale s překrouceným významem, čímž dostalo nádech čehosi špatného a hanebného. Stejně jako Havel nazval zrůdné bombardování v Jugoslávii a zabíjení civilistů humanitárním bombardováním, tak polistopadoví zločinci dnes tvrdí, že populisté chápou lid jako jeden celek, který odmítají dále štěpit, například dle náboženství či národnosti, a staví tak lid do opozice k elitám, které prezentují coby nepřítele lidu.

   Populisté tak nekritizují demokracii jako takovou, ale pouze stávající elitu a stranický systém.  Tedy i proto populistické strany často zdůrazňují a prosazují prvky přímé demokracie!

   Polistopadoví zločinci také tvrdí, že jakékoli jednoduché řešení problému je v zásadě špatné. Zapomínají, že genialita se skrývá mnohdy právě v jednoduchosti. Ale jim přece vyhovuje řešení složité, aby v něm snáze ukryli své špinavosti.  Vězte, že pokud je dnes někdo označen za populistu, je to pro něho vyznamenáním. Stejně jako populismus je zprofanovaný také výraz "elity", které se mezi sebou nazývají zloději. Ale o tom jsme již též psali.   

NÁRODNÍ PROSPERITA