ZTRACENÁ MINULOST

    Většina čtenářů si nyní asi řekne … za moc nestála, není jí škoda. Ale to neplatí paušálně, je to pravdou jen v jednotlivostech. Kupte si dnes rohlík, jakými nás dnes krmí EU, a zakousněte se do toho rohlíku jen náhodou podobného výtvoru. A vsaďte se, že vám, zejména těm starším, proletí vzpomínka na doby, kdy rohlíky bývávaly křupavou pochoutkou a ne gumovým roubíkem.  Ovšem rohlíky, housky, chléb a mnohé další tržní výrobky naší nové doby, nad nimiž člověka jímá vztek, to jsou jenom “ztracené banality”.

Existují ztracené hodnoty, které jdou mimo nás a které si už ani neuvědomujeme. Například taková poctivost, skromnost, uvážlivost, nebo vzájemná mezilidská vstřícnost. Ale nezůstávejme tak při zemi. Pohleďme k hodnotám vyšším. Jako je vlastenectví, pravda a láska.

   Pravdu a lásku sice náš prvý český (!) prezident omílal kolem dokola jak nějaký ten tibetský modlící mlýnek co dostal od Dalajlámy, ale víc než té pravdy a lásky tu dnes bují lži, podvody, podrazy, závist a nenávist. I vlastencem ovšem také byl ... strašně rád hrál na vlastní branku, pokud z toho koukal nějaký čestný titul, nebo medaile. 

Ještě za Rakouska-Uherská existovaly v Českých zemích hodnoty, přežívající pak ještě do československé republiky, které nám dnes tolik chybí. Bývaly to časy, kdy osobní hodnoty člověka se posuzovaly dle jeho vychování, kultivovanosti, poctivosti a všeobecné vzdělanosti, ale hlavně dle jeho charakteru.

To konečně platilo už v dobách Karla IV. !! Kdy například podvodné pekaře, okrádající chléb na kvalitě i váze, katovi pacholci za velkého audia diváků několikrát spustili za trest v koši do Vltavy. Za Rakouska malé výrobce, obchodníky a řemesla ještě kontrolovaly cechy. Ty začaly upadat ve druhé polovině 18. století a především v 19. století, neboť bránily vytváření konkurenčního prostředí a rozvoji technologií. Jejich funkci postupně přejímaly obecní a vyšší úřady.

Ale vlastenectví a další kladné charakterové vlastnosti u nás přetrvávaly v popředí prakticky až do konce II. světové války. Ta se však postarala o to, že naše země přišla o skutečnou elitu národa. A spoustě lidí, zejména těch z nižších vrstev důkladně pocuchala charaktery.

Co nezmrvila válka, to rozmrvila následná desetiletí “totality jedné strany” se sovětskou patronací a dokonale dorazil polistopadový “dřevně-kapitalistický” liberální “havlismus” spolu s nastoleným “euro-panstvím”. Havlova “pravda a láska” se ukázala být pouhým pozlátkem a nade vším dnes vítězí mamon. Kradlo se a krade ve velkém, i výrobky se dnes projektují tak, aby vydržely jen po dobu záruční lhůty. A tam kde by měl chybět charakter, tedy mezi politiky, úředníky atd., nalezne jej člověk pramálo.

Fuj, to je doba! Chce to, aby se rámci naší společnosti k těm ztraceným hodnotám, o nichž tu byla řeč, vrátilo pár tisícovek občanů a ostatní jim svěřili správu země. A aby se jim do čela postavila skutečná osobnost s neomezenou pravomocí.

                                                           © JTh.