VŠI a “VŠIVÁCI”

   Vši? Co je to za pitomost? My jsme přece kulturní zemí, do které dnes vši mohou zanést akorát ti nekultivovaní migranti, kterými by Evropská unie tak ráda zaplavila naši zemi stejně, jako to udělala Francie s Británií.

   Ano, pokud se pamatuji, ani za války se u nás vši nějak moc u dětí nevyskytovaly. I když mýdlo tenkrát patřilo mezi nedostatkové prostředky, naše děti do školy chodily čisté, v čistém oblečení, a to i ti nejchudší! A podle slabě ostré vůně z nich bylo cítit, že u nich doma se  prádlo vyváří a pere ve vodě se sodou. 

   Ani po válce tomu nebylo jinak. Vši se začaly ve školách vyskytovat teprve v sedmdesátých a osmdesátých letech. Přinášely je povětšinou děti z cikánských rodin, které se na Moravu i do Čech stěhovaly “za lepším” z nuzných  hliněných osad východního Slovenska. A tak tomu je i v současnosti. I slušně vychovávané děti si dnes ze školy občas přinesou nějaké ty “breberky”. A někdy, když na to rodiče hned nepřijdou, nemají přece při dnešním shonu čas na to, aby své ratolesti kontrolovali, a klučina potom ve škole občas “podaruje” nějaké další spolužáky ...

   V oněch časech “předlistopadových”  tehdy platilo, že učitelky, které tehdy bývaly početně v přesile, i učitelé, mimo předávání vědomostí žactvu, také děti ve škole i vychovávali a po stránce hygienické kontrolovali. Proto také takovou situaci dokázali podchytit. Dnes, od té tolik některými lidmi opěvované “sametové”, většina učitelů i učitelek už nechodí “do práce”, ale jenom “do zaměstnání”. To jest pouze učit, protože o výchovu se přece mají starat rodičové ! Vždyť přece už žijeme v jiné době …

   Ale nakolik za války nebylo mnoho těch "breberek", zato o to víc mezi lidmi vyskytovali lidští “všiváci” ! Práskači, kolaboranti, kteří se pak po válce ihned vychytrale  a nenápadně vetřeli do řad revolučně naladěného komunistického dělnictva a samozřejmě po únoru 1948 se díky této své “záchranné strategii” se většina z nich mohla nedotknutelně ohánět “rudou knížkou”.

   Z těch válečných “práskačů a kolaborantů” se posléze vyvinuli zdatní “úsekoví důvěrníci” a “kádrové zálohy strany”. A ti pak své “hnidy” v konci roku 1989 pohotově předali v rámci “sametové” nově se vytvářející “elitě”. V zemi kde údajně zvítězila Havlova “pravda a láska”, a kde místo toho začala společnost prorůstat majetnická závistivost spolu s nenávistí, to bylo prostředí “jako ušité”. Podvodné podnikání, podrazy a korupce se staly pro určitou část “pokrokové společnosti” normalitou. Nová vládnoucí elita si žila, a žije, “jak ta prasata v žitě”, ale  od obyčejných lidí vyžaduje naopak “utahování opasků”. A vedle toho si ta nová elita za pomoci velkorysé sociální podpory pěstuje “chronické nemakačenky”. Neboť ti jsou přece bezpečnou studnicí hlasů pro volby.

                                                                       NÁRODNÍ PROSPERITA