PEVNÝ CHARAKTER NENÍ Z GUMY !

   Bývávaly časy za nichž pevný charakter byl vzácnou společenskou devizou, pro kterou si takového člověka ostatní lidé vysoce vážili. Ale samozřejmě byla tu také spousta takových, kteří ničím příliš nevynikali, ale o kterých nikdo nemohl říci nic špatného. Říkávalo se o nich „to je takový docela slušný člověk, který sice občas malinko v něčem „ujede“, ale neublíží“. Pomineme-li ty zcela bezcharakterní, podlézavé prospěcháře, podvodníky, lumpy, zloděje a zločince, tvořících nízkoprocentní menšinu společnosti, tak na tom naše společnost nebyla zas tak špatně. Byla to doba kdy si ještě  lidé dokázali i vzájemně pomáhat. 

   Docela to v té naší společnosti klapalo do doby nežli část občanů menšinového začlenění po pádu Rakouska-Uherska a vytvoření Republiky československé začala nastavený demokratický systém zneužívat a pro svoji menšinu vyžadovat zvláštní privilegia, a kdy to dokonce došlo tak daleko, že někteří z nich začali obviňovat většinovou část společnosti z diskriminace té jejich menšiny. A když se do toho zamotaly i politické strany a začaly se vůči sobě navzájem negativně vymezovat, počala naše společnost postupně dál sklouzávat k horšímu. Mezi některými částmi společnosti narůstala vzájemná nevraživost a povýšenectví, rozbrojů mezi stranami začaly některé menšiny využívat, zkrátka společenský úpadek byl nastartován.

   Z části to zarazila hrozba nacismu, prýštícího ze sousedního Německa i k nám, čehož využili příslušníci naší sudetoněmecké menšiny  k vyvolávání dalších krizových situací. Ale to zároveň u většiny našich národů překvapivě vyvolala vlastenecké nálady. A nebýt domácích a hlavně zahraničních politických a diplomatických podrazů, které probudily v našich národech  krátkodobě vzdor, mohla se situace v Evropě asi vyvíjet jinak. Ale válce se Evropa díky mezinárodním pletichám nevyhnula a na nás zas padl los být tím kdo ztratí znovu svobodu a spadne pod kuratelu cizí a nám  nepříznivé zaměřené cizí mocnosti. Výsledkem byl pak další morální rozpad naší společnosti, díky kterému zde začalo intenzivně bujet lokajské prospěchářství a posléze i docela sprosté udavačství. Doba „Protektorátu“ pro to vytvářela mimořádně příznivé podmínky. Veřejná prezentace teroru nacistického gestapa, poskytování naturálních výhod těm, kteří s okupanty začali kolaborovat, i falšované mediální informace o vítězných akcích nacistických armád, to vše vedlo lidi k přesvědčení, že Hitlerovo nacistické Německo válku vyhraje. A lidé slabších povah to začali vzdávat. V čase kdy válka skončila byla morálka ve psí. Většina nejlepších osobností národa skončila na nacistických popravištích nebo v koncentračních táborech. To, co tu zůstalo, to byla směsice strašpytlů a podlézavců, a mimo jiné i takových, kteří zůstali po celou protektorátní dobu poslušně zalezlí a vylezli až když bylo jasno, že Němci mají válku prohranou a že podle všech indicií budou mít plně navrch z Moskvy se navrátivší  komunisté. A z především z těch posledních se hned stali velcí odbojáři.

   A s takovým morálním balastem jsme se dočkali posléze „Vítězného února 1948“ a následných dlouhých totalitních let, za nichž morální úpadek širší společnosti pozvolna, ale jistě, pokračoval. A nenapravila to ani polistopadová sametová éra, v níž konečně zvítězil naplno bolševiky tolik vynášený a nikdy nedosažený materialismus, což se v reálu nepodařilo žádné z kdy existujících komunistických vlád. Takže mluvit o morálním kreditu a pevném charakteru u jednotlivců dnes opravdu není lehké. A dokonce to ani není žádoucí. Dnes se přece všude prosazuje především „charakter flexibilní“ - pružný. A ještě jedna veliká pravda vyplavala na povrch ! Skutečnost, že všude tam, kde se v nějaké ucelené společnosti zahnízdí nějaká etnická menšina, lze dát krk za to, že se začne vymezovat a vyvolávat konfliktní situace tak dlouho, až to dožene do extrémů a vyvolá krizi.

NÁRODNÍ PROSPERITA