PÁR DOJMŮ Z PREZIDENTOVY NÁVŠTĚVY MOSKVY

   Součástí delegace, která se účastnila spolu s naším prezidentem Milošem Zemanem oslav konce II. světové války v Moskvě bylo i 8 veteránů II. světové války. Členem prezidentova doprovodu byl také plukovník Skácel, který po návratu pro Parlamentní listy na otázku “Jak na vás návštěva Moskvy zapůsobila ?”, řekl :

Citujeme z PL: “Nejvíc na mě zapůsobila atmosféra v ulicích. Nebyli jsme přímo na přehlídce, ale chtěli jsme vnímat atmosféru ve městě. Bylo to úžasné. Lidé nás zastavovali, děkovali válečným veteránům za to, že přijeli, fotografovali se s nimi. Dostali jsme během návštěvy tolik květin. I váleční veteráni z toho byli na měkko a já se přiznám, že taky, protože tohle jsme nečekali. Květiny jsme pak odnesli k památníku na Poklonnou horu, kde jsme je v síni piety položili. Přehlídka skončila a lidé zůstávali venku, měli s sebou portréty svých příbuzných a chystali se k pochodu „Nesmrtelného pluku“. Samotný pochod vyvolává v člověku úžas. Uvědomil jsem si, jak my z naší malé země, pokud se snažíme pochopit ruské lidi, to máme těžké. Oni jsou velmi hrdí na historii, ať už byla jakákoli.”

PL: V jednom minulém rozhovoru pro Parlamentní listy jste řekl, že my se snažíme „... vše, co bylo pozitivní, zadupat do země“. Máme tak málo sebevědomí ?

Citace odpovědi plk. Skácela: Rusové vnímají historii způsobem „Za historií si stojíme, naši předkové za určité myšlenky umírali a my se nemáme za co stydět.“ My se pitváme v tom, jaký byl Žižka, kolik jsme měli kolaborantů, probíráme vraždění po česku. Nikdo si nevzpomene, že u nás existovaly pochody smrti, které mohly vyvolat u celé řady lidí nenávistné nálady vůči Němcům, které pak vyústily v odsun nebo, jak se teď říká, divoký odsun. U Rusů tohle chybí. Bojovali za Stalina a co má být … Ještě zmíním pro ilustraci jednu zkušenost. Památníkem na Poklonné hoře nás provázel mladík, který měl tak pětadvacet, možná třicet let. Museli byste tu situaci prožít … On prokládal výklad podrobnostmi, pokud připomínal nějakou píseň, úvod zazpíval. Byl s námi i plukovník Přibyl, který je velmi dobrý zpěvák, tak se k němu přidal. Lidé kolem tleskali. Neumím si představit, že by se něco podobného stalo u nás. Že by u nás byli lidé pyšní na historii a své předky.

A pan plk. Skácel ještě potom na otázku PL: “Myslíte si, že důvodem, proč se, jak říkáte, „pitváme“ v minulosti", jsou také naše historické  zkušenosti ? "Že se například na nás podepsal Mnichov ?”, dodal:

Citace odpovědi:  Společnost je roztříštěná, existuje spousta stran, hnutí, každý má svou pravdu. Dřív tady byla stotisícovka legionářů, jejímž základem byl Sokol. To byla výchova k vlastenectví, hrdosti, celá řada útvarů měla názvy, které byly spjaty s postavami naší historie. My jsme od toho ustoupili. Může mít na tom vinu i Mnichov. Jeden z jeho důsledků je to, že nás naučil přežívat, a je nám vcelku jedno jak. Když jsem přišel do styku s lidmi například na zahraničních misích, tak se mě v rozhovoru po chvíli zeptali: „Proč nejste hrdí na to, co jste dokázali?“ Byli jsme vojáci socialistické armády, vychovávaní v určitém duchu, přišli jsme do struktur vojsk OSN a na základě jednobarevné výchovy jsme se dokázali zařadit, zaujmout své místo a splnit úkoly, které na nás byly kladeny. Nejsem přesvědčen, že by se to povedlo chlapcům a děvčatům dnes. Výchova chybí. Výchova je dnes bez požadavků a to je paskvil.

 ______________________________________________________________________

    Za naši Národní prosperitu můžeme k tomu jen dodat: Nebyli jsme tam v Moskvě, ale jak trochu známe slovanskou mentalitu, dovedeme si představit, že to tam probíhalo tak jak pan plk. Skácel popisuje. A dáváme mu za pravdu i tam, kde mluví o problémech s výchovou mladé generace.

NÁRODNÍ PROSPERITA