V ODKAZU KNÍŽETE POTĚMKINA ZAJDEME !

    Snahy o zastírání skutečného stavu a lživé přikrašlování reality mají své kořeny již od dob ruské carevny Kateřiny II., kdy vícekrál Krymského poloostrova kníže G. Potěmkin před její návštěvou ostrova “vylepšoval” tamní území “falešnými kulisami a sehranými scénkami”, které mohla ze svého kočáru carevna sledovat jen zdáli. A od té doby se také užívá pro podobné vylepšování reality úsloví “staví Potěmkinovy vesnice”. A živě jsme to mohli sledovat právě nyní při průjezdu amerických obrněnců přes naši zemi, pokud jsme ovšem jen sledovali naši ČT a nic víc.

   Naše všeho schopná media kolem dokola opěvovala úspěšný průjezd "amerických hochů" Českou republikou a zdůrazňovala spolu s našimi politiky jak vřele byli všude vítáni našimi občany. A naopak radostně byl vynášen údajný malý počet protestujících občanů, kteří projevovali svůj nesouhlas s přítomností Američanů transparenty a výkřiky. Kolem dokola byly a jsou omílány různé údajně seriozní “průzkumy veřejného mínění", které si ČT v zájmu objektivity veřejnoprávního media zadala, konstatující, že rozhodující většina občanů s průjezdem Američanů souhlasila. Myslím si, že je zbytečné kvalitu a vypovídající hodnotu průzkumu veřejného mínění a statistiky českých úřadů jako takových zdůrazňovat. A drzost tohoto media dopustila, že jejich vrcholový televizní moderátor výsledek průzkumu vydával za lidové referendum !

   V televizních záběrech byli zachycováni především příznivci průjezdu americké techniky, oponentů bylo náhodně ukázáno jen několik. Kdo jen trochu pozorněji sledoval záběry přesunující se kolony obrněnců po dálnici, nemohl si nevšimnout jak v okamžiku, když se vozidla blížila k nějakému dálničnímu nadjezdu, nebo přijížděla k místu kde se vedle dálnice shromáždil i třeba jen malý hlouček lidí, zvedl se ve výlezu voják a začal na dálku přihlížejícím kynout. Což  v místech, kde bylo u trasy shromážděno sotva deset lidí, vyznívalo vyumělkovaně, jakoby na povel.

   A oproti všemu tomu “mediálnímu jásotu” byli i lidé kteří se odvážili s průjezdem amerických obrněnců Českou republikou vyjádřit svůj nesouhlas. Především těm chceme zde složit obdiv a uznání.  Všem těm, kteří i přes výhrůžky státních orgánů a hrozby zatčení i věznění, se vlastenecky rozhodli veřejně svůj nesouhlas projevit. Kolik by asi bylo mávajících " proamerických nadšenců " pokud by jim bylo vyhrožováno různými sankcemi a až 12ti-letým vězněním za podporu průjezdu amerických vojáků v obrněných transportérech, jako bylo vyhrožováno všem odpůrcům amerického konvoje? Kde by byli nadupaní motorkáři s americkými vlajkami, kdyby jim za jejich předvádění se hrozilo vězení? Proč neukázala a bojkotovala naše proti národní média demonstraci před americkým velvyslanectvím pořádanou Národní demokracií? A bylo toho utajováno mnohem více.

   Je zcela jisté, že propagandistický průjezd amerických armádních součástí musel být pečlivě naplánován tak, aby byli "američtí hoši" vítáni jako osvoboditelé od ruského nebezpečí, ať to stojí co to stojí. Ti mladí lidé, ktEré jsme pak v TV mohli vidět v místech větších shromáždění,  nápadně připomínali zuřivé demonstranty, kteří se předtím předváděli s červenými kartami na Klárově. Je zajímavé, že na některých místech kterým projížděla americká vozidla přijelo několika auty asi tak 20 mužů ve věku 20-35let vyskákali z nich, rozbalili své americké vlajky a zuřivě jimi začali mávat na projíždějící kolonu obrněnců. Po průjezdu kolony potom zase naskákali do aut a odjeli, asi aby kolonu předjeli a znovu ji mohli americkými vlajkami uvítat. Nepřipomnělo vám to Potěmkinovy vesnice?

   Na lásce z donucení a nebo za peníze se nedá stavět. V televizi byli rozesmátí američtí vojáci natáčeni při pití piva v našich hospodách. Připomnělo nám to rozesmáté okupanty, německé vojáky v hospůdkách v Praze v roce 1939 z tehdejších filmových zpravodajství. Ti si také si mysleli, že budují tisíciletou říši. Stejně tak si to představovala  okupační sovětská vojska po roce 1968 a stejné světovládné myšlenky dnes řídí Ameriku. Ale ani současná vláda Ameriky přece nemusí vládnout navždy.  Dnešní západní svět se snaží zničit vše co by připomínalo staré časy. Z fanatických komunistů a estébáků se stali demokraté, z tvrdých ateistů katoličtí pánbíčkáři, z veksláků podnikatelé, ze zloděje a podvodníka privatizér a oligarcha. Z dušiček se stal Halloween a z našeho Ježíška světoběžnický Santa Claus. Ve školách jsou učitelé bez autority, na chodbách drogy, ze škol odcházejí děti bez všeobecného vzdělání a z nových vysokých škol často s diplomem po pár měsících “studia”.   Po ulicích se střílí, bezdomovci se válejí po koutech, v nápojích vedle alkoholu může být i jedovatý metanol,  v potravinách se vyskytují i odpadové separáty a lůj, v televizi morální hnůj. Je obdivuhodné, že krajina, kterou nepustoší tornáda, nesužují zemětřesení, kde úrodu nežerou kobylky, kterou netrápí extrémní sucha, kde nevybuchují sopky, v zemi která 70 roků nezažila válku, dokáže celou zemi i její národy dostat  za pouhou čtvrtinu století na kolena parta šílenců pravdy a lásky.

    Co bude dál ? Východiskem může už být jen integrace takových skutečných hodnot, jakými jsou úcta k rodině, k životu, k práci a národní kultuře. Jen to může dokázat, že se celý ten falešný řetěz pravdy lásky, multikultury a amerikanismu zhroutí, slepá cesta uzavře a my se staneme pány svého osudu. Je to jen na nás! Zbavíme-li se vlastního sobectví a nadutosti a vrátíme ke starým vlasteneckým hodnotách, můžeme z toho světového marastu vybřednout. Nehodíme-li Potěmkinovy kulisy demokratické frašky na smetiště, skončíme jen jako novodobí nevolníci.

NÁRODNÍ PROSPERITA