JÁ NIC, JÁ MUZIKANT !

     Přísloví jako vyšité pro dnešní dobu. Ať se děje co se děje, nikdo za nic nemůže. Do dokonalosti dotažený alibismus zaznívá zejména z řad těch, kteří se tak rádi ujímají za nás občany "přetěžkých úkolů" spojených se správou obce, města, kraje, a třeba i celé země. Z úst nám všem tak věrně oddaných "zastupitelek a zastupitelů" slyšíme většinou ale jen bohapusté žvanění. Ať se stane,co se stane, a naše veřejnost náhodou odhalí někoho konkrétního, kdo má na svědomí že “něco nevyšlo”, a že my všichni na to nějakým způsobem doplatíme, potrefený hned vyrukuje s desítkami "objektivních příčin" proč to nešlo zabezpečit lépe. A z řad jeho kolegů, ale i soupeřů (!), ihned zazní celé tirády na jeho obhajobu. A pokud to stále ještě nestačí, tak se to přece dá svést na "dědictví po komunistických nomenklaturách" a to i po více než 20-ti letech, které od jejich oficiálního pádu už uplynuly !

     Zaklínadlem "nevinnosti" se stalo i rčení "za totáče jsem musel přetrpět spousty ústrků ..." a pod. Které velmi často zaznívá i od těch, kteří se za předlistopadového režimu tak říkajíc "v pohodě vezli". A také od mnohých, kteří díky své pohotovosti už dnes "nosí jiný kabát". Zkrátka stalo se zvykem dělat ze sebe "velkého bojovníka" proti komunismu a vynikají v tom zejména lidé, kteří se umí "otáčet jak korouhvičky" podle toho jaký "politický vítr" zrovna fouká.

      Zamyslíme-li se nad morální úrovní naší společnosti, dělá se člověku z toho co vidí špatně. A stav, do kterého naše společnost dospěla, v žádném případě není "dědictvím po komunistickém totalitním režimu", to nanejvýš tak ze čtvrtiny. A o ty zbývající tři čtvrtiny morální devastace se přičinil "režim zatuchlého sametu" a jeho " falešná liberální ideologie všemocnosti bez hranic ....... !

 NÁRODNÍ PROSPERITA