OPUSTILA VÁS PAMĚŤ ?

   Tuto otázku dnes často lidem předkládají především naši novináři, politologové a politici (řazeno dle stupně investigativnosti), ale také lidé mladší, kteří se při vypuknutí "sametové revoluce" ve školách teprve učili abecedu a základy počtů. A v jakých souvislostech tato otázka padá? Zejména tehdy, když někdo projeví nějaké pochybnosti o solidnosti současné Ruské federace i jejích představitelů a činů. Jsou-li ty pochybnosti vysloveny dokonce na kameru, nebo před mikrofonem, dostává ta otázka hodně tvrdý akcent. A běda tomu kdo hned necouvne a dál  svůj názor hájí. To se mu ihned dostane důrazného připomenutí „tedy tak ne !“ či výstražného varování „zadrž, zmlkni, nebo …"

   Co to znamená? S něčím podobným jsme se přece mohli někdy potkávat jen my starší tak v těch letech padesátých a šedesátých století minulého. Ale dnes, v demokracii? U těch novinářů, politologů a politiků, jejichž heslem je „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“, mnohým z nich už dávno individuální myšlení zdárně k radosti mocenských struktur utlumila naše media a peníze ! Jednoduše řečeno, co se mocenským strukturám nelíbí, tak i kdyby to bylo stokrát pravdivé a chvályhodné, opět je to „tabu“.

   A co je na tom skutečně hrůzné? Že řady mladších lidí ani nenapadne se nad tou otázkou alespoň trošku zamyslet a berou bezmyšlenkovitě za pravdu to, co jim media spolu s dalšími „experty“ a politiky naservírují. Takže nakonec vždy z toho vypadne, že vše, co jen trošičku má něco společného s Rusy, až příliš nebezpečně „zavání“, a vše, co je spojeno se západní evropskou aliancí (EU), je více než „chvályhodné“.

   A jak je to s těmi staršími, u nichž se přece jen dá předpokládat, že si z těch časů totalitních ještě něco pamatují? Povětšinou na nějaké vzpomínání nemají čas, protože v boji o existenci se na něco takového myslet nedá, nebo raději dělají, že už zapomenuli, co bývalo, aby si nějakým neuváženým slovem neuškodili. A kdo nezapomenul, a dokonce na něco dobrého z těch časů bývalých chce upozornit, může se dočkat jen toho, že se mu lidé budou ze strachu vyhýbat.

   Ano, většinu lidí u nás skutečně „paměť" opustila. Na povel! Máme tu už přece i my tu moderní evropskou demokracii, která ve věcech zásadních vždy vyžaduje bezvýhradnou poslušnost. Svobodu přece máme jen na cestování po světě! Pokud na to vůbec máme. Ale co když se ukáže, že to nové Rusko není, a ani nechce být, nějakým strašidlem a uchvatitelem, ale naopak, že něco takového se začíná projevovat z té druhé strany, západní? Co udělají všichni ti "rusobijci", kteří dnes vymýšlejí, jaké další hrůzy by svět od Rusů mohl ještě očekávat ? Na to je velice jednoduchá odpověď. Převléknou si kabát a pojedou dál. Jenom naberou jiný azimut ... !