TAK TO SE MÁME NA CO TĚŠIT

   Ti naši spoluobčané, kteří očekávali, že předčasné volby vrátí do naší země tolik očekávané demokratické pořádky, se dnes asi nestačí divit. Jaké pak uklidnění a návrat k pořádku. Stará politická garnitura usilovně dokazuje každým slovem a činem svoji nepoučitelnost a ti, kteří se do tohoto „klanu“ s využitím politické nevyzrálosti naší společnosti nově prodrali, nyní usilovně dokazují, že jsou rozhodnuti se těm „starým“ ve všem vyrovnat a v mnohém ještě je i předčit.

    Mluvit dnes o nějaké „pravici“, nebo „levici“, to už nesedí. A ani ten „střed“ už není jasný. Spíše to vše spolu dohromady připomíná nějaký čarodějnický lektvar, z něhož nám může být hodně zle. A mezi stranami, které se chystají na nadcházející „vládní komplot“, to začalo vřít ještě dříve, než spolu zasedly k jednacímu stolu. A to, co nyní prosakuje na veřejnost prostřednictvím medií, naději na „lepší časy“ opravdu nedává. Podívejme se, jak se vyvíjí situace a vztahy mezi stranami, které tentokrát ve volbách získaly převahu. To jest mezi ČSSD a hnutím „ANO“ pana Babiše. Mezi těmi, kteří by v budoucnu měli být při řízení našeho státu nejbližšími partnery.

   Pod Sobotkou bych makal jako ministr financí, řekl někde pan Babiš. A mluví i o tom, že stát je třeba řídit jako firmu. Věřím, že je to chytrý člověk, ale že vysloví takový nesmysl, to jsme opravdu nečekali. Kdyby řekl, že na stát je z manažerského hlediska možno pohlížet jako na soubor tisíců firem a firmiček, teoreticky by to mohl možná na nějakém politologickém fóru obhájit. Ale tak jak to řekl naplno, to jen dokazuje, že zcela postrádá státnickou vyspělost. Při řízení státu nestačí jen strohé manažerské myšlení. Při tom nesmí chybět také to, čemu se říká „státnický cit pro spravedlivou rovnovážnost“. A to jsou vlastnosti, které zřejmě dnes chybí celé množině našich politiků.

   Chybí jak právě vylíhlému politickému elévovi Babišovi, tak chybí i jeho sparing partnerovi z ČSSD B. Sobotkovi. První z nich podle svých prohlášení jen chce pomoci naší zemi vymanit se z hospodářského marastu, do kterého ji zavlekly předchozí vlády. Takže si každý může myslet, že jeho pohnutky jsou ryze vlastenecké. Druhý mluví obdobně, jen s jiným ideologickým podtextem. U obou však každý může nalézt nějaké to „čertovo kopýtko.“ V případě prvého aktéra naznačující, že víc než nevýnosné vlastenectví u něho hrají hlavní roli osobní podnikatelské projekty, k jejichž realizaci mu právě to politické angažmá může usnadnit cestu. A u druhého z nich zřejmě je tím kopýtkem jeho osobní narcistická touha po vysokém postavení, které by jemu samému, a zároveň stejně tak i jeho politickému partnerovi, otevřelo dveře do „nejvyšších kruhů“ Evropské unie, pro kterou oba horují. A že se k nim „přifařil“ ještě třetí partner (KDU-ČSL), to už nic neznamená. Ten jen využívá situace k tomu, aby pro svoji stranu ohřál dávno vychladlou stranickou polívčičku.

   A překvapivé na tom všem je, že strany, které tyto předčasné letošní volby poslaly k ledu, se kupodivu nyní v mediích, když to uvnitř strany potenciálního příštího premiéra dík jeho vnitrostranickým oponentům nepříjemně zabublalo, staví zásadním způsobem za jeho zachování v čele jeho strany. Což by normálně myslící člověk od těchto dnes opozici představujících „pravicových politiků“ nejmíň čekal. Ale kdo se nad tím trochu zamyslí, tomu brzy dojde, co se za tou nečekanou podporou dlouholetého soupeře skrývá. Jsou to zas i u těchto pravicových politiků jen a jen „myšlenky na vlastní budoucnost“. Což kdyby se jejich „levicovému soupeři“ i jeho současnému sparing partnerovi zbortila pevná půda pod nohama natolik, že by přišly na potaz další předčasné volby? Ty by přece všem dnes do pozadí scény odstrčeným mohly přinést satisfakci. Hloupost našich voličů je přece známa. Ty dokáže taková citů plná představitelka kdys nejsilnější strany, nebo sebevědomím překypující alchymista, z jehož kadlubu zatím vždy místo zlata vypadla jenom bezcenná struska, vždycky pomocí duchaplných slibů lepších časů ukecat !

   Ale pojďme se ještě vrátit zpět k těm dvěma hlavním aktérům současnosti. Sociálního cítění mají oba plná ústa, ale vše ukazuje na to, že o starostech a problémech zbývajících deseti milionů lidí příliš mnoho nevědí. Oba totiž žijí za peníze daňových poplatníků „v jiných světech". Jeden ve světě kapitalistického byznysu a druhý v jakési „ideologické nirváně“.  Ale na tom přece v naší zemi vůbec nesejde, to je dělit nemůže. Vždyť jde především o moc a ta vždy znamená zas jen a jen prachy ..... ! 

   Zdá se vám, že tu něco chybí? Třeba reakce na to co se nyní odehrávalo v ČSSD? To máte pravdu. Ale ono to není tak moc důležité. To vše se rychle vyvrbí. Pokud si tam vrcholovou pozici udrží uskupení stoupenců „nového stylu světového řádu“ zastávaného B. Sobotkou, současná „sestava padlých“ z dnešní opozice zajásá, protože jí se to nedotkne a jediným kdo bude „přitlačen ke zdi“ bude současný prezident Zeman. Který je „trnem o oku“ jedněm i druhým. A to, že naše země by tím udělala další krok k „modernímu totalitarismu Evropy“, to naše politiky „evropského formátu“ přece nebude zajímat.         

   Takže poodhrneme-li oponu našeho současného politického panoptika, za níž se pro nás občany připravuje nové absurdní „havlistické představení“, tak se nebudeme stačit divit. Scénář toho, co na nás čeká, bude stejně nepochopitelný, jako bývávala pro normálního člověka nepochopitelná většina dramatických děl V. Havla.

Z.J.