ASI TO BYL KOUZELNÝ DĚDEČEK

   Nedávno jsem se šel trochu projít do přírody, abych si z hlavy vyhnal všechny ty provokativní provládní bláboly, kterými nás bez ustání krmí naše televize. A tu jsem na cestě u lesíka nečekaně potkal neznámého dědečka. Z okolí to nikdo nebyl, takového dědu jsem tu ještě neviděl. Byl to někdo neznámý, a jak jsem se na něho díval, náhle mi svým vzhledem připomenul kouzelného dědečka z pohádek. Alespoň tak opravdu vypadal. A jako dobře vychovaný člověk jsem neznámého dědu slušně pozdravil a chystal se jít dál. Ale dědovi se asi zachtělo řeči a hned se mne začal vyptávat, co říkám počasí a pak najednou zaměřil na dnes tak obvyklé téma otázkou co říkám současné době. Tak mi nezbylo nežli odpovědět, alespoň ze slušnosti. Ale vrátil jsem dědovi otázku zase otázkou. Zeptal jsem se jej co si myslí on o této době a zda myslí, že už někdy v té naší zemi konečně bude líp. A myslel jsem si, že děda raději půjde dál a já budu mít klid. Ale ouha, dědu ta má otázka nevyvedlo z míry ... 

   Pokýval uvážlivě hlavou a už byla odpověď na světě. Řekl mi na to: „Lehké to nebude a ani to v této zemi lepší být zatím nemůže. Dokud tu naši zemi budou řídit cizině zaprodaní lidé, kteří jsou pouhými slouhy té nešťastné Evropské unie, tak se to k lepšímu nepohne.“ A pak ještě dodal: „Ta jejich unie nevznikla ze svobodné vůle národů Evropy, ale byla vytvořena uměle, lstí, penězi, nátlakem. Pomocí ohlupování lidí prostřednictvím tisku i televizí, které jsou plně v rukách nadnárodního kapitálu, pramenícího z USA a Izraele. Proto prý tento slepenec národů nemá šanci na úspěch. Stejně jako ji neměl Sovětský svaz, také násilně slepený z národů různých kultur.“

   Ty dědovy odpovědi mne trochu překvapily a tak jsem se jej zeptal, zda to nevidí příliš černě. Ale děda mi jen kantorsky pohrozil zvednutým ukazováčkem a řekl mi: „Pomni, že dnes je národům vnucován prapodivný multikulturalismus a stejně divný světoběžnický styl života. To je něco zcela jiného než to, co bývávalo v minulosti. Kdy se lidé sice také stěhovali sem tam a vandrovali za prací světem, ale přitom dál zůstávali vnitřně spojeni se svou rodnou zemí. Dříve šli do světa jen proto, aby nabídli jiným svůj um, svoji práci a vydělali si tím prostředky pro rodinu. Tak tomu bylo v Evropě i v Americe. Své štěstí si ale tito lidé museli vydřít! Zadarmo jim nikdo nic nedal. A do jisté míry se také museli přizpůsobit zvykům a zákonům dané cizí země a někteří z nich se tam nakonec i stali velice úspěšnými občany. Příkladem může být pan Antonín  Čermák, zasloužilý starosta amerického Chicaga. Snad už jsi také o něm něco slyšel.“

   Jen jsem zíral nad tím, co z toho dědy vypadlo. A napadlo mne, že on to asi opravdu bude nějaký ten kouzelný dědeček. Ale to už děda pokračoval: „Dneska je to ale jiné. Teď se valí světem vlny lidí z cizích zemí, ale ne za prací. Nejčastěji jen za pohodlným a pokud možno bezpracným životem. A vynucují si přitom prostor pro svoji víru, své neobvyklé zvyky a své etnické zákony, bez ohledu na původní obyvatele země, do které pronikli. Tento stav je ke všemu ještě uměle podporován byrokraty té jejich neslavné unie a nadnárodním kapitálem, pro který je světoběžnická migrace vítaným prostředkem k rozbíjení zbytků národní soudržnosti. V národech je zároveň uměle vyvoláváno přesvědčení o jejich bezvýznamnosti a o tom, že národy již jsou pouhým přežitkem. Je to záměr směřující jenom k tomu, aby se jednotlivé národy oslabovaly dál a dál natolik, aby byly líp ovladatelné.“ A potom děda s úsměškem na tváři dodal: „Víš to to je stejné jako s vínem. Pokud máš kvalitní víno a smícháš jej s patokem, získáš zase jenom patoky. A tak je to i s lidmi. Když do některé země přibude jen pár lidských kapek s jinou kulturou, může to dodat společnosti obohacující chuť. Ale když však do takové národní společnosti namícháte cizorodé etnické běžence s diametrálně odlišnou kulturou a zároveň začnete cílevědomě ničit vzdělanost svého národa a jeho kulturu, jako to teď děláte, může z toho vzniknout jenom tupé a snadno manipulovatelné stádo.“

   Nezbylo mi nic jiného nežli dát dědovi za pravdu. A ten tomu všemu ještě dodal tečku slovy : Víš lidská přirozenost je ale silnější než Bruselské panstvo. Historie nám říká, že nějaké desetiletí v životě národa nic neznamená. A já pevně věřím, že náš Český národ přežije všechny ty snahy po jeho likvidaci stejně, jako to zvládl již mnohokrát.“ A než jsem si to dokázal v hlavě přebrat, děda zašel do lesíka a zmizel mi z očí. Asi to opravdu byl kouzelný dědeček. Vždyť vše co řekl bylo jen a jen ryzí pravdou!

brd