ZÁBLESKY DRZOSTI MOCNÝCH č. 3 / leden 2012

   Jak naše domácí politické reprezentace, tak ty velké evropské a světové, se velice rády před veřejností vydávají za nezištné budovatele pevných základů demokracie a usilovně přesvědčují veřejnost, že co činí, jen pro její dobro činí. Hlavně před volbami. Kdy se v předvolebních kampaních předhánějí lákavými sliby, jen aby obalamutili veřejnost natolik, že jim opět svěří do rukou moc. Ale jak je po volbách, zbude ze slibů jen dým. A z demokracie nakonec lidem zůstane jen oči pro pláč!

   Ale ochránci demokracie a zachránci lidstva se nenacházejí jen mezi našimi politiky. Je to trend celosvětový! O navršení moci se v dobách historických i v časech nedávných různí mocichtiví jedinci. Od římských cézarů, přes Napoleona, Lenina se Stalinem a Hitlera, až po některé představitele Evropské unie a USA. A všichni se vždy přece jen obětovali pro dobro všech ostatních. Ti současní samozřejmě ve jménu demokracie! A přitom ve skutečnosti jde jen o moc nad světem, o moc světového mamonu! Teritoriem těchto mocichtivých, kteří mohou ovlivnit i život v naší zem, je především Evropa, Spojené státy americké a s nimi provázaný Izrael. Ale tento mocichtivý „hlavonožec“ již šmátrá svými chapadly i po dalších zemích světa. Zejména v těch, které vlastní nějaké větší přírodní bohatství, z něhož by se dalo za výhodných podmínek ....... „hodně trhnout“!

   Dnes jim jde především o země „blízkého východu“, Afriky a jihoamerický kontinent. Metodu na to novodobí uchvatitelé mají velice prostou. Ve jménu demokratických svobod a ochrany lidských práv dokáží v takových „zájmových zemích“ nenápadně podpořit různá oportunistická uskupení a dovést až k tomu, že vyvolají revoluci s cílem získat v zemi moc.  To vše jenom za to, že následně v zemi „umožní podnikání“ tomu zahraničnímu kapitálu, který je předtím podpořil. Současným příkladem je nyní třeba Egypt, nebo Libye. A pokud se nová společnost po získání moci zformuje přespříliš nacionalisticky, nebo se zásadově postaví za své náboženské a společenské tradice, vždy se přece najde dosti místních globálně orientovaných politických dobrodruhů, kteří společnost dokáží za pomoci světového kapitálu zpacifikovat!

A demokracie? Ta se již stává jen vyčichlým heslem, kterým se stoupenci světové moci snaží uchlácholit ty, kteří se s životem pod novou světovládnou kuratelou nechtějí smířit. A nestačí-li ta hesla, moc má přece mnoho jiných prostředků pro „zavedení pořádku“. Od demokracie dnešní svět už dospěl ke skryté oligarchii, k vládě mocenských elit, které halasně všem sdělují :

„NENÍ NÁS MOC, ALE MOC MÁME PEVNĚ V RUKÁCH !

BUĎTE ZTICHA, NA ZMĚNU NEMÁTE ŠANCI !“