Demokracie, nebo fata morgana ?

   Skutečně máme demokracii a opravdovou svobodu? Nebo je to jen fata morgana? Jak jsme na tom dnes? Co se tu vlastně za těch 20 let odehrálo? Co způsobilo, že je naše ekonomika na dně a že těch, kteří žehrají na to jak to zde politici ke škodě naší země i nás všech vedou, valem přibývá?

   Takže ve stručnosti. 17. listopadu 1989 komunisté na Národní třídě šlápli vedle a Havel se svou partou disidentů rozjásal davy po náměstích natolik, že přestaly vnímat co se okolo nich vlastně děje. A mezitím se dala do díla promyšleně brigáda liberálních dlouhoprsťáků, domácích i ze zahraničí importovaných, která jak zástup termitů začala "transformovat" naši ekonomickou základnu natolik důkladně, že jsme dnes tam, kde jsme. 

   To, že teprve díky Václavu Havlovi a nově po listopadu 1989 vytvořené politické elitě jsme se dočkali svobody, o kterou nás po dlouhá desetiletí připravovali komunističtí soudruzi, je základním krédem jak všech současných vrcholových politiků, tak jejich poplatných medií. Není snad týdne, aby si někde v tisku či před televizní kamerou některý z bývalých disidentů, dnes pohodlně usazený v některé výnosné instituci, nezavzpomínal na fyzický i morální útlak, který vůči němu vyvíjela v letech totality komunistická státní bezpečnost (STB). Třeba na to jak je zločinně estébáčtí příslušníci totalitní moci přepadali po bytech, zabavovali jim nebezpečnou zakázanou literaturu a za dlouhých hodin výslechů je nutili, aby se před kamerami přiznali, že v žoldu zahraničních imperialistů zrazovali naši republiku a pokoušeli se o rozvracení naší společnosti a nakonec je vyvezli bez koruny v kapse daleko za město a tam je zanechali. Většinou to prý tak probíhalo a jen několika z nich se dočkalo soudu, odkud pak putovali do vězení. A nikdy přitom nesmí chybět připomínka, že něco takového se dnes dít nemůže, protože teď přece máme svobodu! Ocenitelné je přitom jen přiznání, že k nějakému výraznějšímu týrání, jaké prožívali političtí vězni v letech padesátých, už nedocházelo. Vždyť třeba o Václavu Havlovi je známo, že v době svého uvěznění mohl ve vězeňské knihovně psát své "dopisy" a že také pravidelně dostával z domova i od "zahraničních přátel" balíčky s nějakou tou chutnější aprovizací.

   Samostatnou kapitolou jsou pak zákony, které nám tu časy totality zanechaly. Podle nových politiků většina těchto zákonů pořád v něčem někoho a něco omezovala a tím všechny okrádala o nějaký ten kousek svobody. V celkovém souhrnu to pak znamená, že tyto staré předlistopadové zákony byly tím základním, co umožňovalo tehdejší politické reprezentaci vytvářet totalitní systém.

   Bohužel nová politická elita, nakažená přehnaným liberalismem, to hned od začátku vzala za špatný konec. Ve své zaslepenosti zákony předlistopadové éry odsoudila šmahem a spustila strašlivou ideologicky motivovanou legislativní smršť, jejímž výsledkem byla řada nových zákonů, často bezhlavě rušících vše co bylo dříve a jejichž legislativní kvalita byla natolik ubohá, že ještě dřív než byly úředně zveřejněny tiskem, už k nim vláda se sněmovnou připravovala novely. A vzápětí pak také novely novel. Což nejenom přinášelo řadu komplikací jak lidem, tak celé společnosti, ale mnohdy i nahrávalo různým bezcharakterním lidem a zejména zločineckým živlům.

   A když si naše nová politická elita konečně dostatečně upevnila své postavení natolik, že si byla jistá svojí neodvolatelností, začala se chovat pomalu hůř než ty minulé totalitní kádry let padesátých století minulého, které tak ráda kritizuje. To už nebylo pouhé sezónní "utahování opasků", kterým většinu společnosti "podarovala". A jasně všem dala najevo, že jakékoliv projevy nesouhlasu jsou jen marněním času a sil. Že vládnoucí klan spolu s vládou je připraven proti něčemu takovému zasáhnout. Takže mnohým lidem už pomalu dochází, že ta kritizovaná "padesátá léta" jsou tu zase zpátky. A společnost opět prorůstá skrytý strach z moci jako tehdá. Docházeli jsme k tomu při rozhovorech s mnoha lidmi. Ale že je tomu opravdu tak, to nám dokázala až náhoda. Když k několika článkům na této naši webové stránce několik jedinců připsalo komentáře konstatující, že máme pravdu, u kterých byly uvedeny mailové adresy autorů.

   Ale když jsme několika z nich ze slušnosti chtěli mailem za jejich názorovou shodu poděkovat, u čtyř z pěti nám automatizovaný operátor obratem po odeslání mailu sdělil, že zadaná mailová adresa neexistuje ! Jednoduše tyto spoluobčany, kteří svými příspěvky vyjádřili co vidí a cítí stejně jako my, zřejmě ovládl strach a raději proto uvedli falešná jména a adresy. Pro případ, že by někdo z jejich známých mohl na jejich příspěvky narazit a vyvodit z toho nějaké nepříjemné závěry. A nám to potvrdilo, že ta naše demokracie je zřejmě už doopravdy jen tou fatou morganou ! 

   Takže co nám zbývá, nechceme-li už dál žít jen ve stínu ilusí? Jenom si protřít oči, zapnout hlavu, a když zas dojde "na lámání chleba" při volbách, nenechat se uchlácholit licoměrnými sliby dosavadní mocenské elity a poohlédnout se po někom lepším, spolehlivějším a poctivějším…

J.Th.