OZVALA SE BÍLÁ VRÁNA . . . ?

   Ozvala. A hned dvakrát po sobě. Ve Staré Boleslavi 28. září na národní svatováclavské pouti a vzápětí i na pražském Hradě 28. října 2011 na úvod slavnostního předávání státních vyznamenání při příležitosti vzpomínky na 28. říjen 1918, den vzniku svobodného československého státu. Kde v obou případech zazněla z úst prezidenta Václava Klause slova, která od současných politiků zaznívají jen vzácně.

   Slova o potřebě hájit pravé hodnoty a občanské ctnosti, otevřeně přiznávající, že naše současná společnost a zejména ti, kteří nám dnes vládnou, nějak často svým jednáním a svými činy přinášejí do našeho života sociální neklid i střety, vzájemnou nedůvěru, pramenící především z neochoty naslouchat názorům jiných. Lze říci, že v obou případech to byla státnicky tvrdá kritika díla současných politiků, ukazující současně směr, kterým by se naše republika měla pro budoucno ubírat, chce-li se vymotat ze současných problémů a dočkat se lepších časů. Slova nadstranická, reagující nezkresleně na realitu jak naší, tak světové současnosti. Slova člověka, pro něhož to dnes tak často odsuzované slovo „vlast“ už kupodivu není jenom prázdným pojmem, jako tomu u něho donedávna bývalo.

   Co se to s panem prezidentem stalo, že se tak ostře ozval proti domácím „velikánům“? Zatím vždy jeho kritické odezvy mířily jen do zahraničí a vybíraly si zejména takové dost těžko zpochybnitelné problémy, jako je třeba „globální oteplování klimatu země“? Ale k diletantskému dílu našich politických špiček donedávna de facto mlčel a nechával jejich vraní hejno krákat bez odezvy do světa všechny ty jejich nesmyslnosti, vydávané za státnická moudra. A nyní jakoby se probudil z nějakého snu a jakoby jej to, co spatřil, vyprovokovalo k pokřiku. A okamžitě, jak dokazují odezvy na oba jeho zmíněné proslovy, se stal tou pověstnou „bílou vránou“. Kterou by ty ostatní, patřičně vybarvené, nejraději uštípaly. Jenom ale, aby to "osvícení" panu prezidentovi vydrželo!

*** *** ***

   Když jsme se blíže nad texty obou prezidentových projevů zamysleli, uvědomili jsme si, že prakticky všechny „prezidentovy rady“, ukazující na co by se naše společnost měl zaměřit, co napravit a jakým směrem se vydat, jakoby byly citací toho, co naše strana Národní prosperita říká od svého vzniku a co také má ve svém programu. A to jak nyní slova prezidentova naši „politickou elitu“ popudila, nám jenom dokazuje, že slova našeho programu míří na správné terče a správným směrem!       

Národní prosperita