28. říjen 1918

   Tenkrát na pražském Václavském náměstí lidé oslavovali první chvíle svobodného Československého státu. Lidé jásali a věřili, že ti, kteří se postavili do čela vznikajícího státu, všem se svobodou přinesou i rozkvět našich národů. Zde doma pánové Švehla, Rašín, Kramář, Stříbrný a další, v zahraničí pak T.G. Masaryk a gen. R. Štefánik, se stali zárukou naší lepší budoucnosti.

   Ale poklidný život ve svobodě zřejmě nebyl a není osudem naší země. V říjnu roku 1938, za mlčenlivého přihlížení západních mocností nás prohitlerovští henleinovci připravili o naše pohraniční oblasti, dne 14. března 1939 se odtrhlo Slovensko spolu s Podkarpatskou Rusí. A den nato zbývající území Čech a Moravy okupovala vojska nacistického Německa. 15. březen 1939 se stal jedním z nejčernějších dnů novodobé české historie i státnosti. Stali jsme se nacisty okupovaným Protektorátem Čechy a Morava. 

   Ani ze znovu nabyté svobody po konci války v květnu 1945 jsme se dlouho neradovali. Z Moskvy se komunisté, vedení Klementem Gottwaldem, vrátili se zcela jinou vizí obnovy našeho československého státu. Již se nemělo navazovat na předválečné demokratické zásady naší země, ale novou vizí se stalo budování socialismu pod záštitou země sovětů. A 25. únor roku 1948, komunisty nazývaný „Vítězným únorem“, se stal dalším černým dnem, po kterém následovala dlouhá desetiletí totalitní nesvobody, o níž se podle pokynů z Moskvy pilně staraly nomenklaturní kádry komunistická strany.

   17. listopad 1989 se stal v historii našich zemí dalším předělem. Komunisté oficiálně opustili vrcholné pozice a za zvonění klíčů a jásotu změnou situace překvapených davů se z různých kotelen a pivovarských dvorů přes balkony prodrala nově vznikající politická elita, která se měla stát zárukou obnovy demokracie. Alespoň se k tomu hlásila. Bohužel takoví lidé, jací stáli vpředu při vzniku předválečného Československa, v tomto sametově revolučním jádru bohužel chyběli. A navíc, jak se během let ukázalo, v nitru této elity se záhy probudily bývalé nomenklaturní manýry předlistopadových kádrů a s tou demokracií to šlo od deseti k pěti.

   Vládla-li před listopadem 1989 po dlouhé roky „strana a vláda“, nyní o tu vládní moc soutěží stran hned několik. Právě teď tři a další tři si už brousí zuby na to, jak se do toho dají až na ně přijde řada. Ale lidé jsou už asi natolik neteční k tomu, kam nás ta nová elita zavedla a do čeho nás zatahuje, že už jim ani nepřijde divným, že na 28. říjen, pamětní den vzniku Československa, má předseda vlády Nečas naplánována různá jednání mimo republiku. Zjevně pro něho je mnohem důležitější zapoklonkovat si před těmi, kteří dnes ovládají Evropu, než vzpomínat spolu s občany své země na doby kdy tato získávala vlastní suverenitu. Na tu, o kterou nás nejdříve připravili nacisté, po nich komunisté a začátkem tohoto druhého tisíciletí spolu s dalšími ti polistopadoví liberálové, kteří nám vládnou dnes. 

Národní prosperita