BYL TO JEJICH IDOL !

22. 08. 2011

Pro který by různí vykukové a zbabělci byli ochotni nejen simulovat stav rovnající se téměř invaliditě i duševní onemocnění, která jim v žádném případě neumožní absolvovat základní vojenskou službu. Samozřejmě vyskytovali se i takoví, kteří na to šli tak říkajíc „od lesa“ pomocí tvrzení, že víra náboženské sekty, jíž jsou členy, jim nedovoluje styk se zbraněmi. Ano, zatímco většina mladých mužů rukovala a prodělávala základní dvouletý vojenský výcvik, ti kteří jakýmkoliv způsobem získali „modrou knížku“ si naprostém klidu prohlubovali svoje vzdělání, nebo si častěji jen tak žili svůj způsob života, založený na odporu proti všemu a všem.

Ale až po 17. listopadu 1989 tito stoupenci pacifistických myšlenek dostali příležitost vyšvihnout se ve společnosti do popředí. Ač většině z nich osobní schopnosti nevytvářely ty nejlepší předpoklady pro politickou kariéru, rvali se nahoru, jak se dalo. A mnozí z nich se hrdě oháněli svojí „modrou knížkou“, která byla důkazem, že se všemožně snažili stát stranou totalitní společnosti. Zkrátka každý z nich se najednou cítil být hrdinou, který dělal vše pro to, aby nesplynul se společností řízenou totalitními silami komunistické strany.

Ale nakolik tito pacifisté před listopadem 1989 byli ochotni pro získání „modré knížky“ ze sebe udělat třeba i poloblba, jakmile se někdo z nich vyšvihl v politice na některý vyšší stupínek, najednou už mu armáda nevadila. Zvláště když teď už šlo o armádu s puncem světovosti, armádu profesionální! Kde již nešlo o nějakou pomyslnou obranu vlasti, jako v armádě totalitní éry, ale o armádu poskytující svým příslušníkům za službu v zahraničních misích organizovaných ve prospěch kontinentálního či dokonce světového vojenského uskupení žoldnéřského typu, za to že jsou ochotni riskovat i svůj život pro zájmy jiných, žold, k němuž by se v civilu nikdy nedopracovali. Ale nebojte se, že tito hrdinové ze společenství „držitelů modré knížky“ se mezi profesionální žoldnéře v maskáčích budou cpát. Tam přece šlo často o krk a o to těmto salonním hrdinům přece nešlo. Byla tu přec jiná možnost jak se uplatnit u armády aniž by jeden musel něco riskovat. Vždyť veškerá přeměna „všelidové armády“ z časů předlistopadových byla vložena na bedra civilů, jak je ve světě západním zvykem. To byla ta pravá šance. A tak si na ministerský armádní trůn zasedl hrdý držitel „modré knížky“ - a jednou dokonce i westernová zpěvačka - pro které armáda a její poslání, organizace i zabezpečení je stejně vzdálené, jako vrabčákovi měsíc.

A tak začala armádní éra, za níž do ní tekly miliardy proudem jak do černé díry a pořád to je málo. Protože vojenská technika se neustále inovuje a nikdo z našich politiků se armádě neodváží ten „penězotok“ trochu přiškrtit. To by přece bylo porušení našich mezinárodních závazů. To raději ať chybějí peníze na něco jiného, třeba na školství, kulturu, zdravotnictví. Ale nedej Bůh vzít něco našim „maršálům“.

A jakou máme tedy nyní armádu? I když naše politické panstvo to nesnáší, musím říci, že máme armádu ryze žoldnéřskou, která je nám stejně málo platná, jako psovi pastva. A tam, kde by jí bylo za takových mimořádných situací, jako jsou povodně zapotřebí, musí se o vše postarat hasiči spolu s dobrovolníky. Na to není přece naše armáda vycvičena a ještě by si zablátila svoji nablýskanou techniku, kterou třeba zítra bude potřebovat při některé zahraniční misi v Asii. A protože se začíná ukazovat, že hasiči by za uvedených krizových situací potřebovali více pomocníků, dostal současný pan ministr nápad, že by se měla zrušená vojenská povinnost našich občanů nějakým způsobem obnovit. Aby se vytvořily zálohy, které by mohly u hasičů zaskočit. Takže to, co s takovou slávou naši polistopadoví pacifisté rušili, by dnes, když jim teče do bot, rádi obnovili. Otázkou je nakolik se to bude líbit těm, kteří by měli být povoláni.

A náš názor na to co s naší armádou které dnes velí hrdý držitel modré knížky ?

Přečtěte si příslušnou pasáž našeho programu a tam naleznete jasnou odpověď !

/ČVO 570/

Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |